na Blog.cz

Tom za nás oba zaplatil vstupenky do kina a nechtěl slyšet o tom, že mu dám peníze za svou vstupenku. Koupil jsem tedy alespoň velký popcorn, o který se rozdělíme. Nádobu s ním mám na klíně a Tom mě veze do sálu. Máme místa v řadě, která je úplně dole. Pro Toma to bude možná nepohodlné, ale já bych se nikam jinam nedostal. Jsem rád, že to respektuje, protože by mě klidně mohl nechat dole samotného a sám jít výš, kde by měl rozhodně lepší výhled na promítací plátno. Zaparkoval jsem tedy na konci první řady a podíval se na Toma. Nechce si sednout? Nebo... Proč stojí?

Zdravím, :3

sice jsem měla původně k téhle povídce nachystaný úplně jiný, ale myslím že tenhle je mnohem lepší. :) Jsem vážně ráda, že jsem se s Cath zase pustily do psaní, protože myslím že tahle řada povídky se bude dost hezky motat a bude to dost zajímavé :)) Původně to taky mělo být trošku jiné, ale.. No, malinko jsme to pozměnily :DD *innocent face*

Doufám, že se dostaneme ještě k další řadě... Popřípadě řadám, jelikož je tam určitě ještě co dál psát. :)) Řekla bych, že brzo sem nějaký ten díl hodíme ;)

Sch-Rei

Bloudil jsem pohledem po letišti, stál jsem už půl hodiny na domluveném místě. Letadlo mělo zpoždění. Kolemjdoucí mě zaujatě sjížděli očima, hladové pohledy mužů a žárliví komentáře žen mě přesvědčily, že zákazník bude jistě spokojený. Aspoň jsem v to doufal, nebyl takový, jako všichni ostatní. Byl něčím výjimečný, podle toho jsem si ho, jako všechny ostatní, vybral. Nebylo jich mnoho, i když jsem v tomhle "podnikal" už tři roky, ne každý si mohl dovolit moje služby, přeci jen všechny ty potřebné věci kolem toho a mé vlastní potřeby také něco stály. Nebyl to jen můj koníček, jako většiny lidí, co měli k tomuhle blízko, já jsem se tímhle živil a i když to někoho mohlo zarážet, nestyděl jsem se za to, ani jsem to nijak nezapíral a nezamlouval. Byl jsem to, co jsem byl. Dost dobrá děvka co se od třiadvaceti živí SM. Jak dlouho mi trvalo přijít na to, co jsem, a že i přes odpor ostatních se tím vážně chci živit. Nezatahoval jsem tyhle věci do svého osobního života, byla to práce a do svého sexuálního života ve vztahu, který jsem už nějaký rok neměl, bych SM rozhodně nezatahoval. Vždy jsem to odmítal praktikovat ve vztahu, měl jsem přítele, co se v SM vyžíval, ale já jsem to odmítal s ním praktikovat. Brzo si našel o deset let starší milenku, která byla ochotná ho bít a ponižovat pro jeho uspokojení. Nedotklo se mě to.

Bill mi odpustil. Líbal jsem ho a on mi to oplácel. Líbila se mu růže, vypadal šťastně, když mě viděl. Jestli tohle není nebe, tak už nevím. Je to… Jako splněný sen, strašně moc se mi to líbí, jsem teď opravdu hodně šťastný. Minimálně dneska a zítra to ještě potrvá, jelikož zítra si budu všechny tyhle momenty přehrávat v hlavě jako flashback. Sice to nebude takové, jako skutečnost, ale aspoň něco. Jsem rád, že se mnou tráví čas, že se baví, tedy… Alespoň tak vypadá. Respektive vypadal. V cukrárně najednou zmklknul, všímal si pouze hrníčku se svojí kávou a čokoládového dortu. Mně nevěnoval ani špetku pozornosti. Řekl jsem něco špatně? Udělal jsem něco špatně? Vážně nevím a mrzí mě to. Takhle to ani nemůžu nijak napravit. Pokud se něco stalo, tak můžu být rád za to, že stále chce pokračovat v naplánovaném programu, že mi nedal košem.

"Jakej stůl se ti líbí nejvíc?" usmál se na mě Tom, jakmile jsme společně vešli do cukrárny. Milé, jak nechává výběr na mně. Rozhlédl jsem se kolem sebe, chci vybrat ten nejlepší. Prakticky by mohlo být jedno, u jakého stolu budeme, protože všechny stoly jsou stejné, tedy kromě barvy. A o to jde, stůl se mi musí líbit barevně.

"Tamhle. K fialovýmu," ukázal jsem k soupravě ve fialovém provedení, "ta je nejhezčí. Chodím k ní pokaždé, když je volná. Miluju tu barvu," spokojeně jsem se usmál, a aniž bych čekal na souhlas, sám jsem se k místu vydal. Co jsem slyšel za sebou kroky, Tom mě následoval.

"Máš pravdu, fialová je pěkná."

Otočil jsem hlavu trošku doprava, došel mě. Kývl jsem na souhlas a podíval se na stůl. Jsou kolem něj čtyři židle, tím pádem žádné místo pro mě. Znovu jsem se na Toma podíval, dojde mu, že musí dát jednu židli pryč, abych ke stolu mohl i já? Doufám, že ano. Nechci ho tady ztrapnit tím, že bych mu to řekl.

Sedím na posteli a prohlížím si vytisknuté Billovy fotografie, které mi poslal. Je na nich vážně krásný, ale ne tolik, jako ve skutečnosti. Vypadá jako křehká porcelánová panenka, o kterou se musí pořád pečovat, aby se nerozbila. Nikdy jsem nepotkal krásnějšího kluka. Má jemné rysy, jako dívka. Jeho image je v podstatě také spíše dívčí, než mužská. Ale to mi nevadí, protože k němu to jde a je to právě to nejvíce roztomilé. Když jsem ho včera viděl, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Vyzařovalo z něj tolik krásného, že jsem si připadal jako ve snách. Bylo to takové, jako kdyby bylo jeho tělo zahaleno do magického pláště. A když jsem cítil jeho rty na svých... Myslel jsem, že exploduji. Jenom z polibku jsem cítil neuvěřitelné vzrušení v celém těle. V podbřišku mě lechtala motýlí křídla, před očima jsem měl miliony malých ohňostrojů. Přál jsem si zastavit čas, chtěl jsem, aby takový okamžik nikdy neskončil.