Trvalo to dlooouho, ale chtěla jsem to mít hotové před odjzdem na hory xD
<Bill>
Vzbudil jsem se na Tomovém klíně. Bylo mi horko, a pálil mě obličej. Okolo byla tma, ale z oken prosvítalo světlo z venku. Asi jsme tady hodně dlouho. Tom má položenou hlavu na mé, a spokojeně spal. Nedivým se mu když tady celou dobu musel poslouchat ty malé otravné děti. Otevřeli se dveře ordinace, a z ní vyšla malá uplakaná holčička a tatínkem.
"Další prosím…" Ozval se jemný dívčí hlas, z pootevřených dveří.
"Tomí…" Pokoušel jsem se probudit Toma.
"J-jo… už jsme na řadě?" Promnul si oči. Když se podíval na pootevřené dveře ordinaci, jen mlčky vstal, a vzal mě zase do náruče. Vešel se mnou dovnitř, a tam už seděla sestřička. Byla mi povědomá, ale byl jsem moc unavený, a proto jsem zavřel oči.
<Tom>
Když jsme vešli, seděla tam Jess. Asi mě, ani Billa nepoznala. ¨
"Kartičku pojištěnce mate?" Ani se na něj nepodívala, a psala dál něco na počítači.
"A-ano…" Vytáhl jsem tu kartičku z kapsy, a podal jsem jí ji. Když opisovala Billovo jsméno, chvíli na to nevěřícně koukala, a otočila se na Billa, ale pak nejistě psala dál.
"Jess…" Pípl jsem na ni. Bill otevřel oči, a se zvedlím obočím na mě koukal.
"A-Ano?" Otočila se na mě.
"Pojďte dál…" Zavolala doktor, a já bez odpovědi vzal papír co mi podala Jess, a odešel dovnitř.
"Tak, co vás trápí?" Zeptal se doktor, a posunul si brýle výš.
"Bratrovi není dobře! Začalo to ráno, asi půl hodinky po probuzení." Rozpovídal jsem se, a doktor mě přerušil.
"Řekněte mi prosím co ho bolí…" Že by byl aspoň milý? Sedíme tady celý den, a on… Hrrr!!
"Bolí ho bříško, a má vysokou horečku!" Všechno co jsem řekl, zapsal do počítače. Potom se podíval na Billovu kartu pojištěnce.
"Pane Kaulitz, ale tahle karta už je více jak sedm let stará!" Otočil se ke mně, a k Billovi, který mačkal mou ruku bolestí.
"Omlouvám se, ale mám pro to důvod! Prosím, ošetřete ho! Nevidíte jaké má sakra bolesti?" zvýšil jsem hlas.
"Položte ho tady, podívám se na to…"Ukázal na bílou… ehm… postel, a já jsem tam Billa okamžitě položil. Doktor mu prohmatával bříško, přičemž se Bill kroutil, a sténal.
"Vypadá to na slepé střevo, ale raději vás pošlu ještě na krevní testy…" Odešel zpět ke stolku. Zapsal si něco do toho svého počítače, něco napsal na papírek který mi podal.
"Do druhého patra, tam najdete odběry. A řekněte, že jste zapomněli kartičku pojištěnce, ať z toho není problém." Řekl, a dál se věnoval počítači. Vyšli jsme tedy z ordinace (Jess tam nebyla), a výtahem jsme sjeli do druhého patra. Bill se celou dobu klepal, a pevně mi tisknul ruku. Když jsme vystoupily z výtahu, bylo tam moc cedulí, a já jsem nevěděl na kterou se podívat dřív. Nakonec jsem konečně našel cedulku "ODBĚRY" Která ukazovala doprava. Šel jsem tam. Otevřel jsem takové velké bílé dveře, a tam bylo asi dvacet dveří, a několik židliček. Samozřejmě i v tak pozdní hodině bylo vcelku plno. Posadil jsem Billa na jednu z těch židlí.
"Billí, počkej tady minutku. Hned jsem u tebe!" Pohladil jsem ho po rozpálené tváři, a políbil do černých jemných vlásků.
Přišel jsem k okýnku, a podal jsem té paní co tam seděla papírek, který mi dal doktor.
"Tak, vy si počkáte u těch dveří úplně vzadu. Počkejte až výjde sestřička, a té dejte kartičku pojištěnce, ano?" Usmála se. Skousnul jsem si ret, a připravoval, jsem se nějak vysvětlit, že ji nemám.
"No víte… Brat byl u mě na návštěvě, a svou kartu nechal u sebe v bytě, a mě nenapadlo se pro ni stavit." Nic lepšího ze mě nevypadlo.
"Měl by jste být více zodpovědnější, ale pro tentokrát…" Začala vypisovat nějaký papírek. Zodpovědnější? Myslel jsem, že každou chvíli vybuchnu vzteky! Vzal jsem si papíruk který konečně vypsala, a šel jsem k Billovi.
"Billí, musíme jít na konec této chodby, tam se posadíme ano? Budeš jít muset na nějaké odběry, ale to zvládneš, zlato!" Pohladil jsem ho po černých vláskách. S lehounkým úsměvem kývl, ale pád měl pevně stisknutá víčka k sobě. Vzal jsem ho zase do náručí, a odnesl na konec chodby. Bylo tam hodně lidí. Posadil jsem se na jedinou volnou židli, a Billa jsem měl na klíně.
Sestřička si došla pro tu Billovu kartičku, ale já jsem jí podal jen ten papírek, a vysvětlil, že kartičku tady nemá.
"Billí, nevíš proč tě tak bolí bříško?" Zeptal jsem se šeptem Billa, a přitisknul jsem si ho víc k sobě.
"T-to nev-ím, Tomí…" Šeptl, a vyhledal mou ruku, kterou pevně stisknul.
"Uvidíš že to bude dobré lásko…" Políbil jsem ho na tváře, které měl šíleně horké. Hladil jem ho ve vláskách, a opatrně s ním pohupoval.
"Tomí? J-jak ještě dlouho…?" Pípl. Podíval jsem se na hodinky, a zjistil jsem, že tady čekáme už asi půl hodiny.
"Ještě chvilinku Billí, ještě to zkus chvíli vydžet, pak půjdeme konečně domů, a odpočeneš si…" Přejel jsem mu dlaní po tváři.
"Bill Kaulitz, do pětky!" Ozvalo se po celé chodbě. Vzal jsem brášku, a otevřel dveře s číslem pět. Seděla tam taková mladá sestřička. Za normálních okolností bych si trošičku i třeba jen zaflirtoval, ale teď není čas, a nemám ani náladu.
"Posaďte se prosím tady…" Ukázala na černou židli před ní. Posadil jsem tam Billa. Nebyl schopný otevřít očička. Asi na takovou bolest bříška není zvyklí…
"Billí, zkus to chvilinku vydržet…" Zašeptal jsem, a políbil ho na rozpálené narůžovělé rtíky. Ta sestřička si vzala jehlu, a vzala Billovu křehoučkou ručičku.
"Teď to trošičku zabolí…" Řekla Billovi, a já jsem ho chytl za druhou ruku. Když mu vjela jehlou pod kůži, Bill mi doslova drtil ruku, ale nevyšlo z něj jediné slovo.
"Tak, teď minutku počkejte v čekárně, donesu vám výsledky." Hned jak to dořekla, vzal jsem zase Billa do náručí, a nesl jsem ho do čekárny. Nevím proč je tak neschopný pohybu, nebo jen otevřít oči. Asi si chce jen odpočinout… Posadil jsem si i s Billem na klíně na židli, a čekali jsme na výsledky.
"Billí, proč neotevřeš oči?" Pohladil jsem ho po vláskách…
"Měl bych?" Šeptl…
"No, nemusíš jestli nechceš, ale… Chtěl bych je zase vidět!" Usmál jsem se, i když mě neviděl.
"Tak dobře…" Usmál se, a otevřel ty svoje velké čokoládové oči. Přejela mnou vlna horka. Má tak nádherné oči! Teď bych ho chtěl tak moc políbit! Strašně moc!
"Udělej to, jestli chceš…" Zasmál se. Jako by věděl co chci.
Nevydržel jsem to, a políbil jsem ho! Jen tak se naše rty o sebe třely. Přejížděli mnou různe pocity, mezi ně patřilo i vzrušení. Pravou Rukou jsem vjel pod deku, a začal jsem mu přejíždět po celém těle. Zastavil ji. Vzal do dlaně, a přemístil na jeho zadeček, což se mnou udělalo něco neskutečného! Cítil jsem 'tam dole' vysoký tlak, a myslím že si toho všimnul i Bill. A jak pak by ne že?
Naše… ehm… mazlení přerušila sestřička, která vyšla ze dveří. Odtrhnuli jsme se od sebe, ale moje pravé ruka zůstala na stejném místě!
"Bill Kaulitz… Tady jsou výsledky!" Podala mi bílí papírek. Levou rukou jsem si ho vzal. Vytáhl jsem svou pravou ruku, vzal jsem Billa, a šel jsem s ním k výtahu. Zavřel oči, a ruce mi omotal okolo krku. Na rtech měl lehký úsměv.
Přišli jsme k výtahu, ze kterého vystupoval nějaký pán a starší paní. Hned po jejich vystoupení jsme tam vklouzli, a jeli do pátého patra. Bill si pořád něco pobrukoval. Nějakou melodii, známou, ale nemohl jsem si vzpomenout!
"Billí, co je to za písničku?" Usmál jsem se pro sebe.
"No,já ani nevím. Teď mě ta melodie nějak napadla, ale je mi povědomá!" Šeptl, a dál si tu píseň pobrukoval.
Výtah se zastavil, otevřeli se dveře, a my vystoupily. Šli jsme do ordinace doktora Schünglera. Byla prázdná čekárna, tak jsem hned šel zaklepat.
"Dále!" Ozval se doktor. Vešli jsme dovnitř. Jess tam zase nebyla! Šel jsem tedy až tam dozadu k doktorovy.
"Posaďte se." Ukázal na židli. Posadil jsem tam Billa, ale já jsem stál. Podal jsem mu papír co jsem dostal od té sestřičky z odběrů, a začal si ho prohlížet.
"Tak, váš bratr… Bratr že?" Podíval se na mě. Kývl jsem na souhlas.
"… Nechtěl by jste se posadit?" Pobídl mě.
"Ne, děkuji. Tak co je s ním?" Nedočkavě jsem si začal hrát s rukama.
"No, takže… S jeho bříškem je vše v pořádku, jen asi něco špatného snědl. Ale taky je možné, že se do bříška třeba bouchnul, nebo ho někdo udeřil, ale není to nic vážného. Měl by alespoň dva dny jíst jen například zeleninu, ovoce… Teplota může být následkem vyčerpání, nebo přechladnutí, ale určitě vám na to předepíšu nějaké léky! A potom je tu ještě něco…" Jeho hlas poměrně zvážnil.
"A-Ano? Co?" Šeptl jsem. Bál jsem se… V jeho hlase bylo poznat že to bude něco vážnějšího.
"Váš bratr, je nakažený pohlavní nemocí… ehm…" Hned jak to dořekl, jsem úplně sthnul. Nebyl jsem schopen pohybu! S pootevřenou pusou jsem se podíval na Billa. Nebyl na tom o lépe. Po tváři mu tekly slzy…
"J-jakou n-e-nemocí?" Vypadlo ze mě. Celý jsem se třásl. Bál jsem se o Billa. Moc!
"HIV… Poznalo se to v krevních testech."
