Leden 2010

Huren,Bordell...und die Liebe? 8

29. ledna 2010 v 10:54 | MußiQ-May (Chantelle) |  Huren, Bordell... und die Liebe
Trvalo to dlooouho, ale chtěla jsem to mít hotové před odjzdem na hory xD
<Bill>
Vzbudil jsem se na Tomovém klíně. Bylo mi horko, a pálil mě obličej. Okolo byla tma, ale z oken prosvítalo světlo z venku. Asi jsme tady hodně dlouho. Tom má položenou hlavu na mé, a spokojeně spal. Nedivým se mu když tady celou dobu musel poslouchat ty malé otravné děti. Otevřeli se dveře ordinace, a z ní vyšla malá uplakaná holčička a tatínkem.
"Další prosím…" Ozval se jemný dívčí hlas, z pootevřených dveří.
"Tomí…" Pokoušel jsem se probudit Toma.
"J-jo… už jsme na řadě?" Promnul si oči. Když se podíval na pootevřené dveře ordinaci, jen mlčky vstal, a vzal mě zase do náruče. Vešel se mnou dovnitř, a tam už seděla sestřička. Byla mi povědomá, ale byl jsem moc unavený, a proto jsem zavřel oči.

<Tom>
Když jsme vešli, seděla tam Jess. Asi mě, ani Billa nepoznala. ¨
"Kartičku pojištěnce mate?" Ani se na něj nepodívala, a psala dál něco na počítači.
"A-ano…" Vytáhl jsem tu kartičku z kapsy, a podal jsem jí ji. Když opisovala Billovo jsméno, chvíli na to nevěřícně koukala, a otočila se na Billa, ale pak nejistě psala dál.
"Jess…" Pípl jsem na ni. Bill otevřel oči, a se zvedlím obočím na mě koukal.
"A-Ano?" Otočila se na mě.
"Pojďte dál…" Zavolala doktor, a já bez odpovědi vzal papír co mi podala Jess, a odešel dovnitř.
"Tak, co vás trápí?" Zeptal se doktor, a posunul si brýle výš.
"Bratrovi není dobře! Začalo to ráno, asi půl hodinky po probuzení." Rozpovídal jsem se, a doktor mě přerušil.
"Řekněte mi prosím co ho bolí…" Že by byl aspoň milý? Sedíme tady celý den, a on… Hrrr!!
"Bolí ho bříško, a má vysokou horečku!" Všechno co jsem řekl, zapsal do počítače. Potom se podíval na Billovu kartu pojištěnce.
"Pane Kaulitz, ale tahle karta už je více jak sedm let stará!" Otočil se ke mně, a k Billovi, který mačkal mou ruku bolestí.
"Omlouvám se, ale mám pro to důvod! Prosím, ošetřete ho! Nevidíte jaké má sakra bolesti?" zvýšil jsem hlas.
"Položte ho tady, podívám se na to…"Ukázal na bílou… ehm… postel, a já jsem tam Billa okamžitě položil. Doktor mu prohmatával bříško, přičemž se Bill kroutil, a sténal.
"Vypadá to na slepé střevo, ale raději vás pošlu ještě na krevní testy…" Odešel zpět ke stolku. Zapsal si něco do toho svého počítače, něco napsal na papírek který mi podal.
"Do druhého patra, tam najdete odběry. A řekněte, že jste zapomněli kartičku pojištěnce, ať z toho není problém." Řekl, a dál se věnoval počítači. Vyšli jsme tedy z ordinace (Jess tam nebyla), a výtahem jsme sjeli do druhého patra. Bill se celou dobu klepal, a pevně mi tisknul ruku. Když jsme vystoupily z výtahu, bylo tam moc cedulí, a já jsem nevěděl na kterou se podívat dřív. Nakonec jsem konečně našel cedulku "ODBĚRY" Která ukazovala doprava. Šel jsem tam. Otevřel jsem takové velké bílé dveře, a tam bylo asi dvacet dveří, a několik židliček. Samozřejmě i v tak pozdní hodině bylo vcelku plno. Posadil jsem Billa na jednu z těch židlí.
"Billí, počkej tady minutku. Hned jsem u tebe!" Pohladil jsem ho po rozpálené tváři, a políbil do černých jemných vlásků.

Přišel jsem k okýnku, a podal jsem té paní co tam seděla papírek, který mi dal doktor.
"Tak, vy si počkáte u těch dveří úplně vzadu. Počkejte až výjde sestřička, a té dejte kartičku pojištěnce, ano?" Usmála se. Skousnul jsem si ret, a připravoval, jsem se nějak vysvětlit, že ji nemám.
"No víte… Brat byl u mě na návštěvě, a svou kartu nechal u sebe v bytě, a mě nenapadlo se pro ni stavit." Nic lepšího ze mě nevypadlo.
"Měl by jste být více zodpovědnější, ale pro tentokrát…" Začala vypisovat nějaký papírek. Zodpovědnější? Myslel jsem, že každou chvíli vybuchnu vzteky! Vzal jsem si papíruk který konečně vypsala, a šel jsem k Billovi.
"Billí, musíme jít na konec této chodby, tam se posadíme ano? Budeš jít muset na nějaké odběry, ale to zvládneš, zlato!" Pohladil jsem ho po černých vláskách. S lehounkým úsměvem kývl, ale pád měl pevně stisknutá víčka k sobě. Vzal jsem ho zase do náručí, a odnesl na konec chodby. Bylo tam hodně lidí. Posadil jsem se na jedinou volnou židli, a Billa jsem měl na klíně.

Sestřička si došla pro tu Billovu kartičku, ale já jsem jí podal jen ten papírek, a vysvětlil, že kartičku tady nemá.
"Billí, nevíš proč tě tak bolí bříško?" Zeptal jsem se šeptem Billa, a přitisknul jsem si ho víc k sobě.
"T-to nev-ím, Tomí…" Šeptl, a vyhledal mou ruku, kterou pevně stisknul.
"Uvidíš že to bude dobré lásko…" Políbil jsem ho na tváře, které měl šíleně horké. Hladil jem ho ve vláskách, a opatrně s ním pohupoval.
"Tomí? J-jak ještě dlouho…?" Pípl. Podíval jsem se na hodinky, a zjistil jsem, že tady čekáme už asi půl hodiny.
"Ještě chvilinku Billí, ještě to zkus chvíli vydžet, pak půjdeme konečně domů, a odpočeneš si…" Přejel jsem mu dlaní po tváři.
"Bill Kaulitz, do pětky!" Ozvalo se po celé chodbě. Vzal jsem brášku, a otevřel dveře s číslem pět. Seděla tam taková mladá sestřička. Za normálních okolností bych si trošičku i třeba jen zaflirtoval, ale teď není čas, a nemám ani náladu.
"Posaďte se prosím tady…" Ukázala na černou židli před ní. Posadil jsem tam Billa. Nebyl schopný otevřít očička. Asi na takovou bolest bříška není zvyklí…
"Billí, zkus to chvilinku vydržet…" Zašeptal jsem, a políbil ho na rozpálené narůžovělé rtíky. Ta sestřička si vzala jehlu, a vzala Billovu křehoučkou ručičku.
"Teď to trošičku zabolí…" Řekla Billovi, a já jsem ho chytl za druhou ruku. Když mu vjela jehlou pod kůži, Bill mi doslova drtil ruku, ale nevyšlo z něj jediné slovo.
"Tak, teď minutku počkejte v čekárně, donesu vám výsledky." Hned jak to dořekla, vzal jsem zase Billa do náručí, a nesl jsem ho do čekárny. Nevím proč je tak neschopný pohybu, nebo jen otevřít oči. Asi si chce jen odpočinout… Posadil jsem si i s Billem na klíně na židli, a čekali jsme na výsledky.
"Billí, proč neotevřeš oči?" Pohladil jsem ho po vláskách…
"Měl bych?" Šeptl…
"No, nemusíš jestli nechceš, ale… Chtěl bych je zase vidět!" Usmál jsem se, i když mě neviděl.
"Tak dobře…" Usmál se, a otevřel ty svoje velké čokoládové oči. Přejela mnou vlna horka. Má tak nádherné oči! Teď bych ho chtěl tak moc políbit! Strašně moc!
"Udělej to, jestli chceš…" Zasmál se. Jako by věděl co chci.
Nevydržel jsem to, a políbil jsem ho! Jen tak se naše rty o sebe třely. Přejížděli mnou různe pocity, mezi ně patřilo i vzrušení. Pravou Rukou jsem vjel pod deku, a začal jsem mu přejíždět po celém těle. Zastavil ji. Vzal do dlaně, a přemístil na jeho zadeček, což se mnou udělalo něco neskutečného! Cítil jsem 'tam dole' vysoký tlak, a myslím že si toho všimnul i Bill. A jak pak by ne že?
Naše… ehm… mazlení přerušila sestřička, která vyšla ze dveří. Odtrhnuli jsme se od sebe, ale moje pravé ruka zůstala na stejném místě!
"Bill Kaulitz… Tady jsou výsledky!" Podala mi bílí papírek. Levou rukou jsem si ho vzal. Vytáhl jsem svou pravou ruku, vzal jsem Billa, a šel jsem s ním k výtahu. Zavřel oči, a ruce mi omotal okolo krku. Na rtech měl lehký úsměv.

Přišli jsme k výtahu, ze kterého vystupoval nějaký pán a starší paní. Hned po jejich vystoupení jsme tam vklouzli, a jeli do pátého patra. Bill si pořád něco pobrukoval. Nějakou melodii, známou, ale nemohl jsem si vzpomenout!
"Billí, co je to za písničku?" Usmál jsem se pro sebe.
"No,já ani nevím. Teď mě ta melodie nějak napadla, ale je mi povědomá!" Šeptl, a dál si tu píseň pobrukoval.

Výtah se zastavil, otevřeli se dveře, a my vystoupily. Šli jsme do ordinace doktora Schünglera. Byla prázdná čekárna, tak jsem hned šel zaklepat.
"Dále!" Ozval se doktor. Vešli jsme dovnitř. Jess tam zase nebyla! Šel jsem tedy až tam dozadu k doktorovy.
"Posaďte se." Ukázal na židli. Posadil jsem tam Billa, ale já jsem stál. Podal jsem mu papír co jsem dostal od té sestřičky z odběrů, a začal si ho prohlížet.
"Tak, váš bratr… Bratr že?" Podíval se na mě. Kývl jsem na souhlas.
"… Nechtěl by jste se posadit?" Pobídl mě.
"Ne, děkuji. Tak co je s ním?" Nedočkavě jsem si začal hrát s rukama.
"No, takže… S jeho bříškem je vše v pořádku, jen asi něco špatného snědl. Ale taky je možné, že se do bříška třeba bouchnul, nebo ho někdo udeřil, ale není to nic vážného. Měl by alespoň dva dny jíst jen například zeleninu, ovoce… Teplota může být následkem vyčerpání, nebo přechladnutí, ale určitě vám na to předepíšu nějaké léky! A potom je tu ještě něco…" Jeho hlas poměrně zvážnil.
"A-Ano? Co?" Šeptl jsem. Bál jsem se… V jeho hlase bylo poznat že to bude něco vážnějšího.
"Váš bratr, je nakažený pohlavní nemocí… ehm…" Hned jak to dořekl, jsem úplně sthnul. Nebyl jsem schopen pohybu! S pootevřenou pusou jsem se podíval na Billa. Nebyl na tom o lépe. Po tváři mu tekly slzy…
"J-jakou n-e-nemocí?" Vypadlo ze mě. Celý jsem se třásl. Bál jsem se o Billa. Moc!
"HIV… Poznalo se to v krevních testech."

When someone trust to lies 1.

24. ledna 2010 v 11:24 | MußiQ-May (Chantelle) |  When someone trust to lies
Tak, z jednodílky, vznikla povídka xD No, pochybuju že se to bude někomu chtít čist, ale dávám to sem... :) První díl je o ničem, ale počkejte až se budou popisovat skříně na WC nebo... xD
"Billé!" Volal na Billa Andy. Bill se otočil, a málem mu vypadli oči z důlku když vyděl jak k němu Andy rychle běží.
"Andy! Seš normální?" Začal se smát, a Andy mu dal ruku kolem krku.
"Nestíhám! Budík mi nezvonil včas, a naši mě nechtěli hodit z tebou autem." Začal se vymlouvat Andy za svůj pozdní příchod.
"To je v pohodě…" Usmál se Bill, a sklonil pohled k zemi.
Konečně Bill s Andym stály před hlavním vchodem velké oranžové školy. Vešli dovnitř, a šli směrem k jejich fialové šatně. Na lavičku si položily batohy, vyzuly boty které daly pod lavičku, a na věšák pověsili mikiny.
"Ahuj Bille! Jak je?" Pozdravil Billa Tom.
"Čau Tome!" Usmál se na něj Bill, a hodil si na záda batoh.
"S kým sedíš dneska v Matice, hm?" Ptal se Tom.
"No… Dneska s Andym…" Odpověděl nejistě Bill. Andrea jen mlčky přihlížel.
"Už zase? Sedíš s ním pořád Bille! Přistěhuje se sem nějakej blonďatej kluk, a hned jste nejlepší kámoši že? Nechápu co se s tebou děje. Zapomněl si snad na to že jsme… že jsme byli Nej kámoši my dva?" Rozkřikl se Tom.
"Ale Tome, pořád seš můj nejlepší kámoš ty! A nechci se s tebou hádat… Prosím… A nebo už si nepamatuješ kdo koho odepsal kvůli Erikovi?" Začal Tomovi vyčítat jejich staré konflikty.
"A to musíš opakovat moje chyby?" Tom s Billem se začali hádat… Vyčítaly si všechno na co přišli.
"Kreténe!" Zakřičel na Toma Bill, a to už se opravdu Tom naštval, a odešel z šatny pryč.
Bill mlčky vyšel ze zadního vstupu do šatny, a šel okolo jídelny po chodbě. Andy ho následoval. Bill se zastavil. Nemohl se rozhodnout, jestli má jít po pravém nebo levém schodišti.
"Děje se něco Bille?" Zastavil se vedle něj Andy, Bill jen kývl že ne, a vydal se k levému schodišti. Po pravém vždy chodily s Tomem, a Bill se bál že by ho tam potkal. Vyšli do třetího patra, kde měli s třídní učitelkou češtinu. Bill prošel okolo Toma, a šel si sednout do čtvrté lavice i s Andym. V Češtině u třídní museli sedět podle zasedacího pořádku, a Andy s Billem nedávno učitelku poprosily, jestli by tam nemohli sedět spolu, protože v té lavici nikdo zrovna nesedával. Andy si sedl jako vždy k oknu, a Bill na stranu k uličce. Ani jednou se na Billa Tom neotočil z jeho druhé lavice u dveří, a to Billa hodně štvalo.
Zazvonilo na hodinu, a do třídy vešla blonďatá mladá učitelka. Tedy, jejich třídní. Pozdravila se s třídou, a posadila se za svůj stůl.
"Tak děcka, dneska si rozděláme práci po dvojicích. Jako vždy, budete podle abecedy." Bill protočil oči, a vytáhl si z tašky pouzdro. Učitelka začala podle seznamu ve třídní knize určovat dvojice, ale Bill to ignoroval, byl hluboko ve vlastních myšlenkách.
"Kaulitz… Trümper" Bill se konečně probral.
"C-Co?! Musí být přece někdo v abecedě mezi náma ne? Já s ním být nechci!" Řekl Bill, naprosto znechuceným tónem. Tom se na něj jen s udiveným výrazem otočil.
"Bille, kdybys mě poslouchal, tak by jsi věděl, že je vždy jeden ze začátku abecedy, a jeden z konce. A už nediskutuj!" Učitelce bylo divné, že takový nerozluční kamarádi nechtějí být spolu. Vždy za ní chodívali když spolu být nemohli, a najednou jim to vadí? Jenom nad tím zakroutila hlavou, a určovala dál dvojice.
"Tak, do příštího týdne připravíte referát…" Vysvětlovala učitelka.
"… Bude to něco jako sloh o drogách. Samozřejmě si můžete vybrat i jiné téma. Jsou pověšené na nástěnce. Je tam dál na výběr…" šla se podívat na papír, který byl přidělaný magnety na nástěnce.
"… Ochrana životního prostředí, Černobyl, Smok…" jmenovala další témata, ale Bill ani Tom ji nevnímali.
"Bille? Seš v pořádku?" žduchnul do Billa Andreas.
"Jo, jo…" Usmál se Bill.

Po vyučování
"Bille, půjdeš se mnou kousek? Můžeme ještě chvíli pokecat, a dořešit to cédko." Žadonil Andy.
"Okay. A kam až s tebou mám jít? Dneska spěchám…"
"Stačí tam k tomu žlutýmu činžáku…"
"Tak dobře…"
"Kdy ti mám donést ty cérečka?"
"No, stačí až zítra. Dneska stejně doma si nebudu, chci jet s Petrem se podívat na nový hadry…"
"Jo, tak dobře. Mám pro tebe ráno přijít?" Zastavily se u žlutého činžáku, jak bylo domluveno.
"No, nemusíš. Asi mě taťka poveze autem, zítra ráno je doma." Usmál se Bill.
"Tak dobře. Čau!"
"Ahoj…" Rozloučili se, a každý se vydal na jinou stranu. Cestou Bill přemýšlel. Měl špatný pocit z té hádky s Tomem. Co když už se neusmíří? Bill zná Toma, a ví, čeho je Tom schopný. Přece jenom, byli nejlepší kámoši, a dělali už od školky pořád nějaké vylomeniny. Nikdy se moc nehádali, vždy jen tak jednou, nebo dvakrát za rok. Byli opravdu dobří kamarádi.

"Ahoj mami!" pozdravil Bill, když přišel domů. Tašku hodil ke dveřím, a hned se vrhnul do kuchyně ke sporáku. Oddělal pokličku z hrnce, a začal ujídat těstoviny.
"Bille! Nech to být! Já ti hned nachytám…" Vyháněla ho máma od sporáku. Bill vyběl schody k pokoji. Bill se snažil otevřít dveře k pokoji, ale byly zamčené.
"Vivien! Otevři!" Křičel. V pokoji byla jeho o dva roky mladší sestra Vivien, která se vždy v pokoji zamykala když si chtěla zpívat, hrát, nebo když tam měla kamarádky. Nevýhoda společného pokoje…
"Už jdu…" Ozvalo se z pokoje. Odemkla, a Bill se hned hrnul ke svému stolu, na kterém ležel jeho mobil. Čekal SMS od Petra, které se dočkal.

Od: Petr
Datum: 15. 10. 2008
Text: Ahoj Bille. Moc Sry,
ale já dneska nemůžu.
Jedem s našima pryč,
takže to musíme odložit,
ok?

"Sakra!" Hodil mobil na stůl.
"Co je zase?" Zeptala se Vivi.
"Nestarej se!" Sykl na ni Bill, a šel ke skříni.
"Vypadni Vivien! Chci se převléct!" Otevřel skříň.
"Neříkej mi Vivien, Billíne!" Kopla mu Vivi do nohy.
"Vypadni Vivino!! A neotravuj pořád!" Bill jí kopnutí oplatil. Vivi odešla z pokoje, a Bill se mohl konečně převléct.

New Fotos xD

23. ledna 2010 v 13:01 | MußiQ-May <33 |  Catherine & Sch-Rei
Táák, May má new fotky xD Dávám sem jenom jednu, zbytek mám na Facebooku (Chantellca Vivi Kaulitz) nebo sem si založila new lide tak tam (Chantelle-May) xD

Jinka... Teď si valím uklízet pokoj, takže to bude trochu dýl trvat, ale dopíšu možná dneska tu jednodílku, jesi mi někdo nebude pořát čumět na monitor (Například naši... to upa nesnáším! xD)

PS: Pls klikni na anketu "Libí x Nelíbí" :) Děkují ♥

Papá May ♥

New povídka, New SB

22. ledna 2010 v 18:15 | MußiQ-May <33 |  Catherine & Sch-Rei
Tak, píšu další jednodílku. Začátek je o ničem no xD Ale je to z vlastní zkušenosti, co jsem si sama prožila, ae nebudu vám říkat nic ohledně toho, která postava popisuje mě. To si snad domyslíte xD Ale jako byl to nejhorší rok mího života...
Myslím že jsem o tom někomu říkala... Jo už vím xD Překvapivě sem o tom říkala Gab (překvapení že zrovna Gab že ano? xD )
Doufám že se vám ta povídka bude líbit, ae bude celkem dlouhá xD Plotože je to jednodílka, a musím tam popsat skoro celej rok xD A navíc ty průšvihy co sme kvůli "tomu" co se stalo prováděli :D
Ale potřebovala bych aby ste mi potom opravdu řekli váš názor ^__^


A jinak... May walí schánět SBčka xD Mám jich málo... :D Teda, jesi se mi bude chtít, ale když tak mi napište kdo by chtěl ^__^

Papá May ♥

*****May*****

22. ledna 2010 v 8:58 | MußiQ-May < |  Catherine & Sch-Rei
Hojiiik ^__^
Bohužel mám zarážku na kompl kvůli škole x(( No, ke komplu se dostanu jenom ve škole a to asi moc často nebude xD
Nooo, a musím se učiiit xD Abych šla na koncert (kvůlí Billí a Gab... =) )

Pappá May

How to Join

17. ledna 2010 v 19:04 | MußiQ-May <33
Povídky, obrázky, videa a všechno ostatní mi posílejte na Majinka.Kaulitzova@seznam.cz

POVÍDKY:
Jen ve Wordu nebo OpenOffice Writer!!
Písmo: 12, Times New Roman
Barva: Automatická
Řádkování: 1

Nepiště to prosím do textu těla :)
Můžete mi k tomu vždy něco napsat, co by jste k té povídce chtěli říct, nebo nějakou poznámku pro mě ^__^

OBRÁZKY:
Formát: JPG, gif, pfs, bpm

Může to být Twincest, nebo klidně i Dvojčata samostatně. Plostě nějaký, s kterým by jste se chtěli podělit s ostatními ^___^

VIDEA:
Posílejte mi rovnou odkazi na You Tube.
Při nejhorším mi to video pošlete, a já to na You Tube nahraju sama =)


*Pokud by tady nebylo něco o TH, třeba z BRAVA nebo z jakéhokoliv jiného časopisu, nebo webu, určitě mi to napište, abych to sem dala ^__^ Pro ty ochotnější... Můžete mi rovnou to rovnou poslat :D

Papá May♥

Mask of lies and love 2

17. ledna 2010 v 18:49 | MußiQ-May <33 |  Mask of lies and love
"K-kaulitz?" Hledím na něj s otevřenou pusou.
"Jo, Kaulitz… C-Co je na tom?" Zvedl obočí, a vyděšeně se na mě podíval…
"N-Ne… Vůbec nic…" Zvedl jsem se od stolu a utíkal na záchod. T-to je na mě opravdu moc! Okamžitě jsem vklouznul do jedné z kabinek, a sjel po stěně dolů. 'Sakra! Sakra!' Nadával jsem si pro sebe. Proč se tady musel objevit? Nechci ho tady! Všechno jenom pokazí… Tak dlouho jsem si vytvářel svou image, pověst… úplně vše! A on si sem jen tak přileze, a všechno to zkazí! Ne, ne, ne… s tím musím něco udělat! Takhle to prostě bejt nemůže.
"Bille? Stalo se něco?" Slyšel jsem jeho hlas za dveřmi záchodové kabinky, kde sedím.
"N-Ne, jsem v pořádku…" Řeknu celkem klidně, a vylezu ven.
"Tome… Chci s tebou mluvit!" Vážně jsem se na něj podíval. Třeba to není on! Třeba je to jen blbá náhoda…
"N-no… Mluv…" Vystrašeně na mě pípl.
"Narodil ses 19.9. 1989?" Položil jsem mu ruku na rameno, a zadíval jsem se do jeho čokoládových očí.
"J-jak.. Jak to víš, Bille?" Vyděšeně se na mě zase podíval. Je moc plachý.
"To… To ne…" Položil jsem obličej do dlaní.
"Proč jsi tady? Co po mě sakra chceš?!" Začal jsem na Toma řvát. Vypadal jako by se mě bál. Udělal dva kroky zpět ode mě.
"J-Já… Já nevím o čem mluvíš… Bille…" Zaleskly se mu oči. Vypadal jako by se měl každou chvíli sesypat, a to jsem na něj jen zvýšil hlas.
"Kurva Tome! Nedělej ze mě debila! Jak jsi mě našel?" Šel jsem k umyvadlu, a zapřel jsem se o něj rukama.
"Bille… J-já nevím… já nevím co po mě chceš!" Vypadlo z něj.
"Do prdele… Tome! Jak si mi to mohl udělat… Bratrovi… Dvojčeti… Pokazíš mi svou přítomností vše, co jsem si tak dlouho budoval chápeš? Prosím… řekni mi sakra aspoň proč!" Přišel jsem k němu, a pevně stiskl za loket.
"B-Bille, ja-jaké dvojče, sakra? P-pust mě!" Zapískal bolestí.
"Neříkal jsem abys ze mě nedělal debila?" Hnusně jsem ne na něj podíval, a kopl ho kolenem do břicha. Zaskučel bolestí, a sesypal se k zemi. Rukou si držel břicho. Pustil jsem mu loket, a stoupl si nad něj.
"T-tak co… co po mě chceš Bille? J-Já vůbec nevím o co de." Ptal se mě slabounkým hlasem.
"Proč seš tady!? Co po mě chceš?" Znovu jsem ho kopnul do břicha. Tentokrát s výkřikem mu i vytekli slzy.
"J-já… přistěhoval jsem se sem s tátou… J-já nevěděl že tady bydlíš i ty." Ještě jsem do něj naposledy kopnul.
"Okamžitě se zvedni a vypadni, jasný?" Zařval jsem na něj. Zvedl se, i když mu to trvalo, a konečně odkráčel pryč. Když se za ním zabouchli dveře, měl jsem velkou chuť do něčeho aspoň kopnout! Nejradši bych se vyřval, někoho zmlátil… Postačil jsem si s plechovým košem, do kterého jsem asi desetkrát kopnul.

Huren,Bordell...und die Liebe? 7

17. ledna 2010 v 18:15 | MußiQ-May <33 |  Huren, Bordell... und die Liebe
Doufám že se bude díl líbit ^^ Já jsem se stala závislou na tom konci xDDD Těch posledních pár vět kurzívou... Awwww... Je to nádherná představa! Pokusím se k tomu i nakreslit obrázek ^__^


<Tom>

Chytal jsem si všechno co na přípravu snídaně budu potřebovat. Uslyšel jsem nějaký pád z obýváku, kde byl Bill.
"Bille! Stalo se něco?" Přiběhl jsem za ním. Ležel na zemi, a skučel bolestí.
"Není mi dobře… B-Bolí mě břicho…" Pevně stiskl víčka. Běžel jsem do svého pokoje, převlékl jsem si tričko a utíkal zpět za Billem.
"Billí, zavezu tě do nemocnice, dobře?" Vzal jsem ho do náručí, a nesl ven do auta. Posadil jsem ho na sedadlo spolujezdce, a ještě z domu přivezl deku, kterou jsem ho přikryl. Z kapsy jsem vytáhl krabičku s ibalginem, kterou mám u sebe pro případ nouze.
Po cestě se Bill svíjel v bolestech bříška. Nechápu co se tak najednou mohlo stát.

Konečně jsme byli na parkovišti nemocnice. Zaparkoval jsem a vystoupil z auta. Šel jsem otevřít Billovi. Otevřel jsem dveře z jeho strany auta, a vzal jsem ho zase do náručí. Ani jsem nestihl zamknout auto, a běžel jsem s ním dovnitř.
"Promiňte, nevíte kde bych našel nějakého dobrého doktora, který by mohl bratrovi pomoct?" Zastavil jsem jednu sestřičku co šla okolo nás. Měla klasické sesterské modrobílé oblečení, kratší blonďaté vlasy, modré oči, a drobnou postavu.
"Záleží na tom co vašemu bratrovi uchází, pane." Mile se na mě usmála.
"Bolí ho nejspíš břicho, stěžuje si že mu není dobře, a pořád skučí bolestí." Ustaraně, a hlavně rychle jsem ze sebe sypal informace o Billových potížích.
"Běžte za doktorem Schünglerem. Vyjedete výtahem do pátého patra, a zahnete do leva. Je tam taková dlouhá chodba, ale dveře k jeho ordinaci jsou hned vpravo." Vysvětlovala mi cestu, i když jsem to moc nepochytil.
"Dobře… Děkuji… eehmm…" Podíval jsem se na její jmenovku. Zkameněl jsem když jsem viděl jméno, které tam bylo napsáno.
"… Jessico." Snažil jsem se usmát. Ale nějak to nešlo.
"Není zač." Smála se na mě. Bill zase zaskučel bolestí, ale tentokrát to šlo slyšet snad až na parkoviště.
"Billí, si v pořádku?" Pohladil jsem ho po vřelých načervenalých tvářích.
"Ehmm…" Pípl. Rychle jsem šel k výtahu, a zmáčkl takový ten 'čudlík' kterým se přivolává. Čekali jsme asi půl minuty, než konečně dojel až sem dolů. Vlezl jsem i s Billem v náručí dovnitř, a stoupl jsem si mezi úplně dozadu. Zmáčkl jsem páté patro. Cestou si nás ještě zastavily ve třetím patře, ale vystoupily už ve čtvrtém. Konečně jsme byly v pátém patře. Otevřely se dveře a já jsem vystartoval do leva. Hned vpravo byli dveře s červeným nápisem na bílé cedulce Dr. David Schüngler. Otevřel jsem dveře, a tam byla úplně plná čekárna.
"To snad ne…" Vydechl jsem, a posadil Billa na poslední volné místo.
"Billí, počkej chvíli. Pokusím se to nějak urychlit, abys tady nemusel dlouho trpět." Třejel jsem mu polštářky prstů po tváři. Má je horké, a rudé.

Zaklepal jsem na ordinaci doktora Schünglera.
"Dále…" Ozval se. Otevřel jsem, a vešel dovnitř.
"Dobrý den, sestra bohužel šla do lékárny pro nové obvazy. Jak vidíte, je dnes plno…" Zapisoval něco do obálky, a vedle něj stála nějaká žena, nejspíš se synem.
"Já… Můj bratr je na tom špatně, celý hoří, a není mu vůbec dobře. Chtěl jsem vás jen poprosit, jestli by jste ho nemohl vzít hned." Prosil jsem s ustaraným tónem hlasu.
"Pane, jak asi vidíte, dnes tady je opravdu mnoho lidí. Bohužel vás nemůžu vzít dříve než ty, kteří tady už hodiny čekají. Kolik je vašemu bratrovy?" Posunul si jeho velké brýle na nose víš.
"Dvacet…" Pípl jsem.
"Tak to už vás vůbec nemohu vzít dříve. Máme tady o mnoho mladší pacienty, a myslím že váš bratr to ještě chvíli vydrží… Zavolejte mi prosím dalšího pacienta." Zdá se mi to, nebo mě opravdu vyhodil? Vyšel jsem z ordinace.
"Další prosím…" Nejsem žádná jeho zdravotní sestřička. Jdu za Billem. Nevypadá vůbec dobře. Moc by mě zajímalo, jak tak náhle mohl dostat horečku, a takové velké bolesti. Vzal jsem ho do náručí, posadil jsem se a ho jsem si posadil na svůj klín. Celý se klepal, ale byl děsně moc horký. Měl zavřené oči, a pootevřenou pusinkou těžce vydechoval. Hladil jsem ho po vřelé tváři, a ve vláskách.

"Další prosím…" Volal si doktor jednoho pacienta po druhém, ale stále nebyla řada na nás. Několik malých dětí se předběhlo. Bill už asi hodinu spal. Něco si sem, tam zamumlal, ale ani pláč těch nejmladších pacientů ho neprobudil. Celou dobu jsem tě hladil ve vláskách, párkrát jsem ti přejel po dlani, kterou jsi pěl na mém rameni, vedle tvé hlavy, která byla opřená o mou hruď. Už se stmívalo, a v čekárně ubývalo lidí.

Poslední pacient před námi vešel, a jsme tady sami. Je tma, a z oken se line světlo zářícího měsíce a hvězd. Tiše, ale těžce oddychuješ na můj hrudník, a já přejíždím rukou ve tvých hustých, černých vláskách. Chvěješ se v mém náručí, a stále spíš. Pokládám svou hlavu na tvou, a přivírám oči, dokud je úplně nezavřu…

Verzeih...!!

16. ledna 2010 v 10:30 | MußiQ-May <33 |  Catherine & Sch-Rei
No, takže asi tady už tak často jako o prázdninách nebudu x((
Mamka mě od počítače pořát vihání, a naši daly na kompl dokonce heslo :'(
Ale May je chytrá, a heslo už ví!! xDDD
No, pokusím se dopsat povídky, a hodit sem co nejdřív moje úchylný postery *lol* :D
Taaak, tady je jeden z nich...
Papá všichni úchyláci... May♥

Školní Nuda xD

13. ledna 2010 v 14:25 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Se nudím ve škole xD
Teda i když sem měla dneska 'kofolový den' a hlavně pořádně úchylnej... :D xD
Sme s Nikolkou, Pájínkou a JIřinkou vymýšlely polohy pro dvojčata xD
Hey, budu toho mít na kreslení hodně... :D:D
Další novinka... Pájínka mi začala žrát TH xD No, vymyslela že Můžem z celých Otrok. sehnat co nejvíc TH fans a uděláme mega velkem poster! ^__^
(Kdyby se chtěl někdo přidat, tak napište... Třeba Gab ♥ :D )
No... a jako... já už nevím co mám psat... třeba...

No psali sme z Fyziky(upa děs :( ) Pak z dějáku (May opisovala xD) z Čestiny diktát (celkem OK) no a měli sme psat z Chemie, ale měly sme laborky... My sme s Jiřinkou chytří, a ta skumavka nám rupla xD xD Ale mám fotky, takže to sem pak hodím, ale je to jenom umyvadlo od čehosi růžovího a potom jak nám ta skumavka zabarvila umyvadlo *lol* xD xD

Papá... Váš kofoláček May :D

Scool x((

12. ledna 2010 v 17:23 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
I'm really sorry :(
Teď bude čím dál míň článků! :(
Musím se učit abych mohla na koncert v březnu. Učitelka Zemáku mi chce dát čtveru! x(
Zrovna si opisuju kámoščin sešit do komplu, abych se to mohla naučit (twl, ona píše děsně! xD )... Se musím doučit celý půl rok, a umět to na jedničku, nebo Bye Bye Billí!! :'( :'(

No, dál si musím zlepšit:
Výchova k občanství, ke zdraví
Fyzika
Příraz
Dějepis

No, jako je toho hodně, a pololetí se blíží! Zítra píšeme ze čtiř předmětů, a ve čtvrtek mě bude Fojťa zkoušet ze Zemáku... Chjo, kdyby byla nemocná nebo třeba náhle začala rodit xD


Papá May <3

Au lieu de cela sort 3/3

10. ledna 2010 v 18:19 | MußiQ-May |  Sch-Rei - oneshot
Fermez vos yeux, à jamais!

"Byl jsem celé noci u tebe v nemocnici, ale už jsem neměl nikdy šanci ti říct, jak tě miluji. Nechtěl jsem aby to tak dopadlo, ale do teď nic nechápu. Proč jsi musel zemřít? Proč mi na to nikdo neodpoví? Už dva roky… Byli jsme spolu jen pár hodin, a najednou bylo vše pryč.

Každý den tady u tvého pomníku klečím, a pláču. Každý den ti opakuji náš příběh. Každý den mě pozorují lidi, kteří mě mají za blázna… Já nejsem blázen, ale jsem do tebe smrtelně zamilovaný. Nemusel jsem tě znát dlouho, i když naše první setkání nebylo moc příjemné.

Chci zase cítit tvé doteky, tvé rty, tvoji přítomnost… Tomí, proč si mě tady nechal samotného? Takhle nemůžu žít… Ne, nemůžu…" Slyším za sebou kroky.
"Pane Kaulitzi, skončili vám vycházky, už musíme jet…"

A jak to vlastně všechno bylo?
Po Tomově smrti navštěvoval Bill každý den hřbitov. Každý den plakal, a vyprávěl mu stále ten stejný příběh. Tak moc ho chtěl pomstít, ale už nikdy nepotkal ty kluky kteří mu Toma zabily. Už nemohl dál. Neměl nikoho… Umřela mu máma na rakovinu, a Scotty umřel na stáří. Chtěl ze vším skoncovat! Už nechtěl být tak sám…
Jednou ráno šel z a Tomem, a rozloučil se s ním…

"Tomí… Přišel jsem se s tebou rozloučit, i když se za chvíli zase potkáme, a budeme spolu… už na vždy, lásko!" Položil j¨k Tomově hrobu kytku, zapálil svíčku, a odešel…

Kráčel chladnými ulicemi s opuchlýma očima od pláče. Ruky v kapsách, černá plášť a zbytek oděvu ve stejné barvě. Ignoroval všechny hloupá pohledy kolem jdoucích, a pomalu se přibližoval k řece. Vstoupil na most, a stoupl si přibližně doprostřed. Vystoupil na zábradlí, a díval se do nebe.

"Tomí, už jdu… Už za chvíli budeme spolu, a nikdo nás nikdy nerozdělí…" Usmíval se se slzami které mu samovolně tancovali po tvářích z očí…

Bill otevřel oči, a všude bylo bílo.
"Tomí?" Usmál se, a posadil se z lehu. Jenže nebyl s Tomem, ale na nemocničním pokoji.
"Tomí? Tome? Kde jsi? Mamí?" Začal křičet přes celou nemocnici.
"Pane, uklidněte se… To bude v pořádku!" Přiběhla za ním nemocniční sestřička.
"Ne, nebude! Já chci za Tomem! Za mámou! Sakra kde jsou? Prč jsem tady sám? Proč jsem vůbec tady?" Začal řvát, a plakat.
"Uklidněte se! Prosím vás nekřičte!" Uklidňovala Billa, ale ten začal řvát a plakat ještě víc!
"Já chci za mámou! A za Tomem! Kde jsou? Já je chci vidět!" Sestřička neměla na vybranou, a musela Billovi píchnout injekci na uklidnění. Bill se uklidnil, a s pláčem si lehl na bok, a stočil se do klubíčka. Bill si nemohl vzpomenout na posledních pár dnů. Na máminu smrt, ale moc dobře věděl, že je Tom už mrtví… Jen doufal že… Že je ještě naděje, že ho zase uvidí. Ten jeho sladký úsměv, něžný hlas, čokoládové oči a že ucítí jeho jemné dlaně…


Když za pár hodin vyslechli Billa, všechno mu vysvětlily. Bill nemohl ničemu uvěřit! Jak by mohla být máma mrtvá? Pořád mu ale nikdo nevysvětlil proč tady je. Teda vysvětlil, ale na druhý den si už nic nepamatoval. Bill po pokusu o sebevraždu utrpěl vážné zranění hlavy. Goldfieldův syndrom, to byla 'nemoc' kterou Bill trpěl. Každý den měl vycházky, které musel přesně dodržovat. Celou vycházku strávil na hřbitově, povídáním jednoho příběhu, jeho velké lásce… Tak to šlo den, co den… Ráno, Billa uklidnit, vše mu vysvětlit, a večer se Bill topil ve vlastních slzách steskem.

Každý den, každý den po deset let… Bill neměl nikoho kdo by se o něj postaral, a tak se o něj museli starat ve speciální nemocnici, která je k tomuto určená. Není to blázinec, ale spíše ústav, pro duševně, fyzicky a vůbec jakkoli těžce nemocné. Neměl přátele, byl sám… celých deset let!

Co se potom stalo…?
Billa jednou ráno šla opatrovatelka zkontrolovat, jestli je v pořádku. Ležel tam tak nehybně celý bledý. Opatrovatelka zavolala lékaře, který oznámil že Bill Kaulitz zemřel…
Zavřel oči… navždy! Byl konečně svobodný ve svém vlastním světě, ve světě s Tomem, a vším co si jen kdy přál. Byl konečně šťastný…

Huren, Bordell ... und die Liebe? 6

9. ledna 2010 v 0:13 | MußiQ-May |  Huren, Bordell... und die Liebe
Já teda osobně moc ráda holky v TWC povídkách v lásce nemám, ale sem se mi to celkem hodilo xD




<Bill>
Moje ruka bloudí v Tomově klíně. Vzdychá do našich polibků, a rukou projíždí na mích zádech.
"T-Tomy... Víš určitě ž-že..." Nechci dělat nic co by se mu nelíbilo!
"Ví... Vím to!" Těžce vydechuje. Vyjel jsem rukou po Tomově těle a sjel zase zpět.
"Bože, Bille!" Zakňučel.
"Bože? Bille? Kurva, Tomí, promysli si koho vlastně chceš!" Začal jsem se smát.
"Že ty do toho musíš vždycky kecat!" Vždycky? Hm... Je to s ním poprvé, ale radši mlčím.
"Nekecám!" Podíval jsem se na něj vytočeně.
"Tak už mlč!" Převalil se na mě, a znovu mě zavaloval svými polibky.
Lehl si na mě a já jsem své nohy omotal okolo něj, čekajíc na to co se chystá udělat!
Nejdřív jen rukou jezdil po mém těle, a různě mě provokoval. Ten tlak v podbříšku byl děsný! Už jsem to nemohl vydržet.
"Tak dělej, sakra!" Zakřičel jsem na Toma. Jenom se usmál a pomalu ale jistě do mě vniknul.

*flashback*
"Mamí, jdu ven!" zakřičel jsem na mámu.
"Ale brzy se vrať Bille! Nechci aby se ti něco stalo!"
"Neboj, do tmy jsem zpátky!" Odpověděl jsem, a vyběhl z domu. Zabouchl jsem za sebou dveře, a utíkal směrem k hřišti. Měla tam na mě čekat ONA! Dívka, do které jsem byl už půl roku zamilovaný. Běžel jsem okolo kostela, abych si zkrátil cestu. Už jsem byl konečně u hřiště. Nikdo tam nebyl. Jen houpačky byly trochu rozhoupané větrem. Už se stmívalo, ale byl jsem v klidu. Sednul jsem si na lavku, a čekal. Snad brzy příjde, už nemám moc času. Konečně dnes dostanu druhou pusu! Snad bude lepší než tá první!! Brrr... Nad tou vzpomínku jsem musel zakroutit hlavou. Ještě asi dvacet, a budu lepší než Tom! No, ale to se asi nikdy nestane. Ten se každý den líbá aspoň s deseti holkama.
Slyším za sebou kroky. To bude asi ona! Jess, tak se jmenuje. Nechtěl jsem se otočit. Dělám jakože nic neslyším. Kroky se přibližují. Už je za mnou! Jsem tak netrpělivý! Na rtech jsem ucítil navlhčený kapesník, a poté už jsem byl uvězněný ve svých snech...
*konec flashbacku*

"Tomí!" Zavzdychal jsem. Líbí se mi to! Ani nemusím říkat proč! Je to s tím nejúžasnějším klukem na světě! S mím bratrem... Tomem! A, a navíc, je o hodně lepší než jakýkoli z mích zákazníků. Tom začne opatrně zrychlovat přírazy. Věděl jsem, že za chvíli už bude.
"Hm?" Usmál jsem se na něj.
"Mmm..." Kývl na souhlas. Moc dobře věděl co tím myslím! Vyšel ze mě, a pevně se na mě přitisknul. Cítil jsem nějakou teplou těkuninu na bříšku. Usmál jsem se a políbil Toma na krk.

<Tom>
Eh... T-to bylo úžasný! Nevěřil bych že si něco takovýho budu třeba jen myslet ale... Byl na mě děsně rychlej, ale něžnej. Byl to vážně úžasný zážitek!
"B-Billí..." Vydechnul jsem.
"Hm?" Zvedl hlavu, podíval se mi do očí a tak sladce se na mě usmál.
"V-Víš... Eh... To bylo dobrý!" Začal jsem se smát.
"Díky..." Pípl, a políbil mě na špičku nosu.
"Nemáš vůbec za co..." Usmál jsem se a polibek mu oplatil. Lehli jsme si vedle sebe na pohovku. Bill po chvíli usnul v mém náručí, a já za chvíli také...

*flashback*
"Bile? Billeee??!! No tak, Bille! Máma ti přece říkala, že máš být do tmy dome, ne?" Křičel jsem přes celé dětské hřiště hřište, ale Bill nikde.
"Bille! Okamžitě pojď! Budeme mít kvůli tobě oba dva průšvich! No tak... de'Bille!! Kde seš..." Řval jsme ale nic... Prohledal jsem celé hřiště, ale bráška nikde! Řekl jsem si že jsme se třeba minuli, a že je už třeba doma.
"Bille? Tome? Do konce týdne zapomeň te že půjdete ven! Je už skoro jedenáct v noci, a vy se mi touláte po venku!" Zakřičela máma z kuchyně, když jsem dorazil domů.
"M-mami... Bill ještě není doma?" Přišel jsem za mámou do kuchyně.
"Ne, neříkala jsem ti aby si pro něj šel, sakra?" Slzy mi začaly padat po tváři... Nevěděl jsem proč, měl jsem takový moc divný pocit!
"A-ale... On... On tam nikde nebyl..." Rozvzlykal jsem se.
"Zavolej té jeho holce!" Zařvala na mě máma, což mě ještě víc rozplakalo.

Zavolal jsem Jess, ale ta mi řekla že dojít nemohla... Skvělý! Oznámil jsem to teda mámě, a ta hned běžela vola policii.
*konec flashbacku*

*Ráno*
"Tomí, vstávej!" Probouzel mě chraptivý ale zároveň tak něžný hlas, spolu s polibky, které mi padali na krk. Usmál jsem se. Vůbec se mi nechtěli otvírat oči.
"TOME!" Někdo na mě zakřičel.. Tedy... Vlastně moc dobře vím kdo.
"Billí, co se děje? Hoří nebo co?" Otevřel jsem oči, a před sebou jsem měla takovou nevinou černovlasou osůbku, která se na mě tak krásně sladce usmívala.
"J-Já mám hlad... Tomí" Kňoural...
"Už jdu!" Vyskočil jsem, a začal se smát. V Kuchyni nebylo nic, moc. 'No co, tak udělááám... Wafle!' Řekl jsem si sám pro sebe.

ANgry x((

7. ledna 2010 v 16:54 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Ahuj ^^♥
Vůbec nestíhám, jak ste si asi všimly! Musím dohánět známky, a moc mi to teda nejde na to, že bude za chvíly pololetí x(( To mě štve!
No, Mám new BRAVO a moc se mi tal líbí jak se tam baví TH o zlozvycéch... Tom říkal něco jako že Bill pořát zpívá a někdy i celý den... Nebo tak něco xD A prej on sám žídný zlozvyk nemá, a Billova odpověď : "On je dokonalý" x) Awwwwiiii!! <33♥
Úžasný ne? Pokusím se ten článek brzo opsat tak, aby to bylo přené :D

PS: Ďakují moc Gab, za koment k Au lieu se cela sort na TWC blogu ^__^

Papá♥ May ♥

Šmutnost, Plakavost x(( ZzZzZzZzZz

4. ledna 2010 v 16:38 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Ano vím...
Dneska bych měla mít skvělou náladu! Žádné špatné známky, a učení... Celkem OK... Ale prostě se vždycky najde něco, co mi dokáže zkazit náladu. Nemyslela sem sže by se tohle stát mohlo, ale prostě... Moje Smůla! Můžná sem si za to mohla sama, ale radši už na to nechci myslet!
Papá May<3

School

3. ledna 2010 v 19:25 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Taaak... Zítra je škola, takže tady už moc nebudu x((
Budu se ale snažit nezanedbávat povídky ani celej blog! Určo tady budu bývat ráno kolem... ehm... asi o pul sedmé... :D

ILY SM SB!! <33

Papá!! May ♥

Pro SBčka

1. ledna 2010 v 17:35 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Plo SBčka, a všecky moe zlatííí<33
By May <33

Mask of lies and love 1

1. ledna 2010 v 16:20 | MußiQ-May |  Mask of lies and love
May je tady s novou povídkou...

Já jsem jeden z těch populárnějších kluků školy. Co kecám? Já jsem nejpopulárnější kluk školy! Jsem i celkem hezký, každá holka o mě sní ty sladký sny o tom, že jsem se zamiloval právě do ní! Ne, ne… Takhle to nikdy nebylo a nebude! Já a láska? Nikdy! Já mám raději takové ty rychlé akce. Každý den si s nějakou kočkou na pár minut lehnu do postele a je to vyřešené. No je pravda, že postel není jediné místo kde si užívám. Bylo to na hodně místech, mezi které patří i na příklad záchodová kabinka na dívčích toaletách. To bylo něco! Nevěřím na pravou lásku, a láska na první pohled? Ještě větší blbost! Omlouvám se, ještě jsem se vám nepředstavil, že? Tak, jmenuji se Bill Kaulitz, je mi šestnáct let, a bydlím v městě jménem Magdeburg. Nechci se chválit, ale na pohled jsem sympatický, pěkný a taky sexy kluk. No co bych vám o sobě ještě měl říct? No asi jen to že se zrovna chytám ve svém pokoji na další akcičku. Je to taková párty, kde bude hodně nových lidí které snad ani neznám, ale to neznamená že oni neznají mě! Vím přesně co si obléct. Na módu jsem expert! Dokonce jsem i pro jednu módní firmu navrhoval hadříčky! Jsem prostě hvězda. Nevím jak je to možné, ale ve škole dokonce když si jen tak kráčím po chodbě, za mnou přifičí řvoucí holky abych se jim podepsal, nebo se s nimi vyfotil, a při tom nejsem žádný zpěvák, herec nebo model! Ale, co to plácám!? Já jsem model! Model školy! Model Magdeburgu! No, a do modelu Německa nemám daleko. Však mám pěknou postavu, krásné vlasy, zářivý úsměv, smysl pro humor a skvělý styl pro módu. A navíc nejsem namyšlený, jako většina modelů!

Konečně jsem to našel! Moje oblíbené "Party Shirt" Které nosím na ty Cool akcičky jako je tato. Svléknu svoje modré, uplé triko, a hodím ho na zem. No co? Nikol to uklidí. Kdo je Nikol? Nikol, je naše… no jak to říct, služka! Je tady od té doby co jsem byl ještě v kolébce. Je to takové tlustá blbka, co by mě pořád jenom kárala za to že někde po nocích lítám, a že si nedokážu udržet pořádek, který každý den tak pracně v mém pokoji udělá, a já si jenom na pět minut dojdu, převleču se, a pořádek zmizí.Já nejsem žádný stroj! Vstávám o půl sedmé, abych byl na osm ve škole. No, chtěl bych vidět ji, kdyby se měla každé ráno líčit, aby vypadala tak extrémně přitažlivě jako já! Natáhnu na sebe červený triko se třpytkami stejné barvy. Na tričku je fialovomodrý nápis "Ich bin Sterne" (Jsem hvězda), a vedle toho nápisu je hvězda se zlatými třpytkami. Tak úžasné tričko. Pod stříbrnou disko koulí zářím, a jako vždy jsem král tanečního parketu. Otevřeli se dveře.

"Ahoj Billí, došla jsem ti zase dnes uklidit." Do dveří nacouval ten velkej zadek Nikol, a já tady stojím jen v boxerkách a tričku.
"Nikol! To tě nikdo kurva nenaučil klepat? A nejsem žádný malý fracek abys mi říkala Billí! Jsem Bill a konec!" Začal jsem na ni křičet, pěkně mě nasrala, babka jedna hnusná!
"Promiň Bille, ale není nic co bych na tobě už neviděla. Půjdu tvé mamince na nákup, chceš něco koupit, zlato?" Haha, tak jsme se zasmáli! Pche…
"Tebe asi baví mě ztrapňovat, viď? Jo chtěl bych, novou tužku na oči, dva černé a bílé laky na nehty. Dávej ale bacha, ať je jeden s tenkým a druhý s tlustým štětečkem, okay?" Ha, hodil jsem na ni ten svůj vážný pohled.
"Jako vždy pane…" Zasmála se a zvedla moje modré tričko, které jsem před chvílí hodil na zem. Neříkal jsem že to uklidí? Usměji se nad tím. Vytáhnu ze skříně černé roury. Jsou sem, tam pěkně lesklé. Moje nejoblíbenější kalhoty! Nasoukám je na sebe, a okolo pasu si natáhnu černý pásek s červenými pyramidkami. Vypadám tak cool! Jdu k zrcadlu a prohlížím se.
"Fešák!" Mrknu na sebe do zrcadla. Nikol se jenom uchechtne. Nechápu co je na tom tak vtipný. Je to pravda! Konečně beru svou černou tašku, a naházím do ní potřebné věci: mobil(samozřejmě ten nejnovější), klíče, kondomy, kapesníky, peněženku a kosmetickou taštičku. Nalíčený jsem, ale ještě si musím jít popravit vlasy. Vezmu do ruky lak na vlasy a lakuju si na vlasech místa, které se mi zdají, že málo drží.
"Moment, ještě něco!" řeknu si po tichu pro sebe. Ze skříňky vytáhnu ještě jeden sprej s nápisem "SILBER-SPRAY" Neboli stříbrný sprej. Není to žádný stříbrný hnus, ale jen třpytky. Na párty nosím vždy všechno třpytivé. Pod těmi všemi světli se pak lesknu jako hvězda(Proč jako když jsem, že?) a upoutám veškerou pozornost všech lidí! Letmo si nasprejuju vlasy třpytkami, a jak sprej tak lak házím do tašky. Vyběhnu ven z pokoje a letím do kuchyně. Beru si z linky kousek medovníku co máma upekla a už valím ven. Zabouchnu za sebou dveře, zamykat nemusím je tam Nikol. Běžím ze schodů před domem až k brátě která se sama otevře. Otočím se na náš dům. Je takový, no, hodně velký, zelenobílí s obrovskou zahradou a za plotem se dvěma malými, štěkajícími smetáky. Otočím se a kousek cesty běžím, mám zpoždění, ale o to mi jde. Musím dojít později abych byl středem pozornosti, ale už mám zpoždění moc dlouho.
"Kurva, dávej pozor kreténe!" Zakřičím na nějakého idiota co do mě vrazí.
"P-promiň to jsem nechtěl…" Nějak se pokouší omluvit. Zvednu se a přede mnou stojí nějaký sršatý kluk.
"Hm, to nic… Ale příště si dávej bacha, To je moje nejlepší oblečení!" Usměju se na něj. Sakra! Já nikdy nejsem tak milej! Měl jsem mu nakopat prdel! No, to by asi nešlo, nevím jestli bych j pod těma XXL hadráka našel.
"T-to je mi moc líto. Já jsem vážně nechtěl!" Kouká na mě provinile svýma čokoládovíma očima. Má opravdu krásné oči. Nevím jak mě to napadlo ale… On je krásný!
"To je v pořádku už se neomlouvej! A kam máš namířeno." Usměji se na něj. Nevím proč, ale ten kluk ve mně vyvolává něco… něco zvláštního!
"No, zrovna jdu na nějakou párty. Já jsem tam nechtěl, ale kámoši mě tam vytáhli… Co ty?" Jůů , tak sladce se na mě usmál, že jsem mu to musel oplatit. Sakra! Nejraději bych se pěkně vyliskal!!
"No, já taky mířím na nějakou tu párty. A nechceš jít se mnou? Třeba máme stejnou cestu?!" Kývne, a kráčíme dál. Po cestě se dobře bavíme, je celkem vtipný, milý ale podle mě, moc uzavřený.. To je škoda! Otevřu dveře jednoho klubu kde se koná ten super večírek. Co? Vždyť tady je mrtvo! Je tady sotva deset lidí…
"Bille! Konečně!" křiknou na mě kluci.
"To jsou moji kámoši, půjdeš za náma?" Usměju se na něj. Jak se vlastně jmenuje?
"N-ne, nebudu vám tam překážet…" Usměje se, otočí a kráčí se to k jednomu prázdnému stolu, kde se posadí. Ne, ne… Takhle se mi to teda nelíbí! Zrychlím krok a jdu si za ním sednout.
"Jak se jmenuješ?"
"Tom…A ty budeš Bill, jak jsem slyšel." Hmm.. Pěkné jméno. Měl jsem kdysi bratra, dvojče, se stejným jménem. Ale je divný že mě nezná. Mě zná přece každej, ne?
"Ty jsi mě do teď neznal?"
"No, vlastně ne… Jsem tady nový, přistěhoval jsem se z jedné vesnice. Loitsche." Něco mi to říká…
"A jak dál? Tom…?"
"Tom Kaulitz"

Laugh!! <3

1. ledna 2010 v 1:23 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Jesi mě to stvoření chce zabít... Daří se jí to!! xD
Tady padám pořád z křesla...
Uplný záchvat smíchu!! xD xD
Pa May <3 xD xD

Happy New Year!!...

1. ledna 2010 v 0:12 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
Už trošku opožděně, Ale všm přeju Šťastnej novej rok 2010!! ^^
Plný lásky, štěstí, zábavy, zdravý... A všeho možnýho!! Hlavně se dobře bavte, a ať je tento rok lepší než předchozí!!
Těmto mím bláznům:
Gabrielle
Dahl:e
Pájínka
Vivi
Nikolka
Dracula
Zuzanka
Anička
Evička
Sestřička Eliška xD
A všem mím učitelům a těm co mám ráda, hlavně přeju, aby se jim splnilo všechno, počem touží (Mezi to se počítá i například Mr. Kaulitz starší xD)!!!

MVSMMMMR!!!♥♥♥

papá Vaše May!<3