Mask of lies and love 2

17. ledna 2010 v 18:49 | MußiQ-May <33 |  Mask of lies and love
"K-kaulitz?" Hledím na něj s otevřenou pusou.
"Jo, Kaulitz… C-Co je na tom?" Zvedl obočí, a vyděšeně se na mě podíval…
"N-Ne… Vůbec nic…" Zvedl jsem se od stolu a utíkal na záchod. T-to je na mě opravdu moc! Okamžitě jsem vklouznul do jedné z kabinek, a sjel po stěně dolů. 'Sakra! Sakra!' Nadával jsem si pro sebe. Proč se tady musel objevit? Nechci ho tady! Všechno jenom pokazí… Tak dlouho jsem si vytvářel svou image, pověst… úplně vše! A on si sem jen tak přileze, a všechno to zkazí! Ne, ne, ne… s tím musím něco udělat! Takhle to prostě bejt nemůže.
"Bille? Stalo se něco?" Slyšel jsem jeho hlas za dveřmi záchodové kabinky, kde sedím.
"N-Ne, jsem v pořádku…" Řeknu celkem klidně, a vylezu ven.
"Tome… Chci s tebou mluvit!" Vážně jsem se na něj podíval. Třeba to není on! Třeba je to jen blbá náhoda…
"N-no… Mluv…" Vystrašeně na mě pípl.
"Narodil ses 19.9. 1989?" Položil jsem mu ruku na rameno, a zadíval jsem se do jeho čokoládových očí.
"J-jak.. Jak to víš, Bille?" Vyděšeně se na mě zase podíval. Je moc plachý.
"To… To ne…" Položil jsem obličej do dlaní.
"Proč jsi tady? Co po mě sakra chceš?!" Začal jsem na Toma řvát. Vypadal jako by se mě bál. Udělal dva kroky zpět ode mě.
"J-Já… Já nevím o čem mluvíš… Bille…" Zaleskly se mu oči. Vypadal jako by se měl každou chvíli sesypat, a to jsem na něj jen zvýšil hlas.
"Kurva Tome! Nedělej ze mě debila! Jak jsi mě našel?" Šel jsem k umyvadlu, a zapřel jsem se o něj rukama.
"Bille… J-já nevím… já nevím co po mě chceš!" Vypadlo z něj.
"Do prdele… Tome! Jak si mi to mohl udělat… Bratrovi… Dvojčeti… Pokazíš mi svou přítomností vše, co jsem si tak dlouho budoval chápeš? Prosím… řekni mi sakra aspoň proč!" Přišel jsem k němu, a pevně stiskl za loket.
"B-Bille, ja-jaké dvojče, sakra? P-pust mě!" Zapískal bolestí.
"Neříkal jsem abys ze mě nedělal debila?" Hnusně jsem ne na něj podíval, a kopl ho kolenem do břicha. Zaskučel bolestí, a sesypal se k zemi. Rukou si držel břicho. Pustil jsem mu loket, a stoupl si nad něj.
"T-tak co… co po mě chceš Bille? J-Já vůbec nevím o co de." Ptal se mě slabounkým hlasem.
"Proč seš tady!? Co po mě chceš?" Znovu jsem ho kopnul do břicha. Tentokrát s výkřikem mu i vytekli slzy.
"J-já… přistěhoval jsem se sem s tátou… J-já nevěděl že tady bydlíš i ty." Ještě jsem do něj naposledy kopnul.
"Okamžitě se zvedni a vypadni, jasný?" Zařval jsem na něj. Zvedl se, i když mu to trvalo, a konečně odkráčel pryč. Když se za ním zabouchli dveře, měl jsem velkou chuť do něčeho aspoň kopnout! Nejradši bych se vyřval, někoho zmlátil… Postačil jsem si s plechovým košem, do kterého jsem asi desetkrát kopnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 illyrias illyrias | Web | 19. ledna 2010 v 16:19 | Reagovat

No tak tady asi stratil paměť... a Bill byl drsný jak ho kopal  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama