Huren, Bordell ... und die Liebe 9. (KONEC)

7. února 2010 v 20:46 | MußiQ-May |  Huren, Bordell... und die Liebe
Byla jsem děsně líná teď o prázdninách psát xD Ale Něco jsem dneska vymyslela :D Sice to ukončuju, ale budu psát ještě pokračování, jen pod jinám názvem ;D

Pá May♥

<Bill>
Seděl jsem nehybně, bez jediného slova, a hypnotizoval jsem Tomovu cukající ruku. Po chvilce si kleknul na zem vedle židle na které jsem seděl, a obejmul mě. Jeho letmé polibky padaly do mích černých vlasů, ale já jsem jen dál koukal do prázdna.
"Billí, lásko… To bude dobré! Společně to zvládnem, uvidíš!" Nechal jsem se utěšovat jeho slovy, a stékajícími slzami po mých vlasech.
Zorničky se mi roztáhly skoro přes celou tu čokoládu v očích, kyž jsem si vzpomněl na ten den, kdy jsem se nechal takhle pošpinit! Nemohl jsem nic dělat, jen jsem dělal to, co po mě chtěl. Nemohl jsem odmlouvat, nebo bych dostal ránu, ať do zad, nebo do obličeje, byla by stejně bolestná, ale ne více jak tohle!
"N-ne… Už to nebude dobré, Tome, už ne!" Stekla mi další slza po jemně narůžovělých tvářích. Už jsem necítil to horko, necítil jsem, že mám aspoň 39°C horečky, cítil jsem jen chlad… Chlad a bolest, která v mém těla mezi sebou bojovala, a probojovávala se až k místečku, na levé straně na mé hrudi. Do srdce! Hodně hluboko, kde oboje zůstanou navždy, a budou mi ničit poslední trosky co z mého života zůstali. Proč zrovna ke mně musel být život tak krutý? Proč ke mně? Neměl jsem úplné dětství, nebo aspoň ty doby kdy jsem dospíval. Nemohl jsem trávit čas se svým bratrem, do kterého jsem byl celá ta léta zamilovaný, i přes to všechno, že jsem ho tak dlouho neviděl. Byl to on na kterého jsem ve zlých časech myslel, o kterém jsem celá léta snil, že zase budeme spolu. A teď? Dozvím se, že jsem tak hnusně nemocný, jen kvůli jednomu člověku! Jednomu!
"Lásko, co to říkáš?" Tom si vzal mou hlavu do dlaní, a natočil si jí ke svému obličeji. Měl celý obličej uslzený.
"N-nechám vás tady o samotě…" Řekl doktor, a odkráčel pryč.
"Slyšíš Bille?" Díval se mi hluboko do očí, což pro mě v téhle situaci bylo dost nepříjemné, a proto jsem od něj odtrhnul oči, a nasměroval pohled jinam.
"Tak sakra poslouchej mě Bille! Slyšíš!? Proč mě ignoruješ?!" Křičel na mě, a při tom moc plakal. Bylo mi ho moc líto. Moc. Ale nemohl jsem se mu podívat do očí. Vždyť jsme se spolu vyspali, a já… Nemohl jsem prostě!
"Bille…" Vzlykl mé jméno, a pustil mou hlavu. Silně mě obejmul, a něco si pro sebe mumlal.
"Bille, už tě nikdy nepustím, jasný? Nikdy!" Šeptl mi do ucha. Sklopil jsem oči, a po řasách mi stekla další kapka slzy.
"Nedělej to horší Tome… Už mě ten nechutný život nebaví! Podívej se na mě, jak se mnou zachází, jako bych byla nějaká levná loutka… Ne, nebaví mě to." Pronesl jsem do jeho vzlyků.
"To neříkej lásko. To ne! Nechci o tebe přijít, chápeš? Já tě miluji Bille, a zase o tebe nechci přijít, už znovu ne!" Vzlykal.
"Tomí, já tě přece taky miluju, víc, jako kohokoliv jiného… Ale nechci tě trápit." Otočil jsem se k němu, a také ho obejmul.
"Bille, nevíš, že kdybys mi odešel, tak by jsi mi nejvíce ublížil!? Hm? Nechci o tebe už nikdy přijít, lásko…" Podíval se mi hluboce do očí, a jeho tvář se pomalu přibližovala k té mé. Naše rty se o sebe lehce třely. Jeho ruka putovala v mých černých vlasech, a moje ruce byly omotané okolo jeho ramen.
"Billí, nechceš si jít domů odpočinout? M-myslím, že za ten den, toho na tebe bylo moc." Pohladil mě svými dlouhými hubenými prstíky po rozpálených tvářích.
"D-dobře…" Vstal jsem ze židle, ale byl jsem stále moc slabý, a hned jsem upadl zpět na židli.
"Bille, si v pořádku?" Pískl ustaraně Tom.
"Nic mi není, jen jsem ještě moc slabý…" Uculil jsem se na něj. Vzal mě do náruče, a odnesl mě do sesterny.

Sestřička nám dala nějaké papíry.
"Pan doktor vám ještě určitě zavolá, aby jste se ještě dostavily." Pípla.
"Dobře. Nashledanou…" Usmál se na sestřičku Tom.
"Co že ses na ni tak culil, zlato?" Usmál jsem se, když jsme z tama vyšli.
"Ale… Sám nevím…" Usmál se, a letmo mě políbil na nosík.

Když jsme přijel domů, s překvapením byly odemčené dveře.
"Sakra!" sykl Tom. Namáhavě, se mnou v náručí otevřel dveře, a svítilo se v kuchyni. Tom mě odnesl do obýváku, a posadil mě na pohovku.
"Opovaž se něco vyvádět, rošťáku!" culil se… Jen jsem mu na to kývl, a on odešel do kuchyně.

<Tom>
Vešel jsem do kuchyně, a tam u sporáku stála máma.
"Co tak pozdě vaříš?" Přišel jsem za í, a ze zadu ji obejmul.
"Ale, nuda je tady. Můžu poznat tvou společnici?" Zasměje se, a z pánve položí na talíř dva bramboráčky.
"Mami… To není společnice! Dneska sem si přivedl jednoho kluka, a vlastně se už znáte!" Natáhnu ruce na jeden z těch mini bramboráčků, ale zastaví mě mámina ruka.
"Ty sou pro mě! Udělej si sám! A kdopak to je? Mark? Andreas? Georg?" Pomalu jde do obýváku s talířem v ruce, a zastaví se ve dveřích.
"Ne, je to Bill!" Ukážu a černé klubíčko, co se třese a sedačce.
"Bill… Bill… Žádného Billa neznám! Asi sis to nějak popletl Tome ne?" Otočila se na místě, a odešla. Bill na mě smutně kouknul. Přicupital jsem za ním, a políbil ho do vlasů.
"Neboj lásko, to bude dobré…" Usmál jsem se. Kývl, a já jsem si všimnul drobné slzičky, co mu přejížděla po tváři. Utíkal jsem za mámou do kuchyně.
"Mami! Nech toho divadla!" Sedl jsem si ke stolu naproti ní.
"Ale Tome, já to dítě neznám. Neznám žádného Billa. O jakém divadle to mluvíš?" 'Nevědomě' jedla ty bramborové placky.
"Mami! Bill! Můj bratr! Nedělej že ho nepoznáváš!" Zvýšil jsem malinko hlas.
"Ale… Bill, je mrtvý Tome. Mrtví! Chápeš? Musíš se s tím nějak vyrovnat. Mrtví, Mrtví!" Křičela na mě se slzami v očích.
"Ne Mami! Bill žije, a sedí v obýváku! No tak! Běž za ním! Víš jak dlouho na tebe čekal? To ho jen tak odstrčíš?" Vstal jsem ze židle, a řval na ni. Jen mlčky vstala, a odnesla talířek do dřezu.
"Kurva, to si říkáš matka?!" Zařval jsem snad jak nejvíc jsem dokázal, se slzami v očích!
"Co si dovoluješ se mnou takhle mluvit Tome? To je vděk za to, co všechno jsem pro tebe udělala? Ano? Tak to můžeš rovnou vypadnout!" Křikla na mě se slzami v očích, a utekla pryč!
"Však taky že jo! Doufám že budeš šťastná!" Ještě jsem za ní křikl, a sesunul jsem se s pláčem na židli. Utíral jsem si slzy, které zdobily mé tváře.
Vstal jsem ze židle, a šel jsem nahoru do pokoje. Vzal jsem si ze skříně cestovku, a naházel do ní potřebné věci. Pár triček, džíny, jedny tepláky, spodní prádlo, ponožky… Zapl jsem tašku, a šel dolů do obýváku za Billem.

"Billí, jen zanesu do auta tašku, a hned se pro tebe vrátím…" Usmál jsem se na něj. Seděl s¨tam topící se v slzách. Nebyl jsem na tom líp, ale snažil jsem se o takovou přetvářku.
Hodil jsem tašku na zadní sedadlo v autě, a utíkal jsem do domu pro Billa.
"Tomí, p-proč mě máma nenávidí?" Omotal mi s pláčem ruce okolo krku.
"Lásko, ona tě miluje, ale už nevěří po těch letech…" Vzal jsem ho do náruče a nesl ho do auta. Posadil jsem ho na sedadlo spolujezdce, a já jsem si obešel auto, a nastoupil jsem také. Pustil jsem rádio, a jeli vstříc něčemu novému. Někam, kde začneme spolu úplně od začátku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerluška♥__tvoje AFF und Zwillinge♥^^ Kerluška♥__tvoje AFF und Zwillinge♥^^ | Web | 7. února 2010 v 20:53 | Reagovat

Jej♥
Málem jsem s eu toho rozbrečela :'(
Krásné..♥
Těším se na tu druhou řadu bejbé^^

2 Kerluška♥__tvoje AFF und Zwillinge♥^^ Kerluška♥__tvoje AFF und Zwillinge♥^^ | Web | 10. února 2010 v 17:24 | Reagovat

Jááj,,děkujůů ♥^^
No,,jasný,že přijdůůů xD Ráda si do něčeho buchnu...xD Nebo něco pošpinííím xD

No jasné... :-D xD Šmoulíčkové boxerčičky jsou tááák sexózní! xD

Jen pomlč xD Ty a Vilda.? toe taky docela síla xD xD

♥♥.. "...you want me to change,but all I fell is Strange! Strange! In your perfect world..show me your Strange!Strange! I fell so absurd in this love..don't come closer.."..♥♥
xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama