na Blog.cz

Tak, s Alicí jsme se rozhodli že napíšeme vícedílku :D Je to její úplně první povídka, tak doufám že se vám bude líbit!!  A prosím klikněte na anketku ^__^

Papá May a Alice

Seděl jsem na křesle, a koukal z okna. Byla noc, ale tady v místnosti to nikoho nezajímalo. Byl jsem už unavený, ale musel jsem to tady ještě nějakou tu hodinku vydržet. Tom si brnkal na kytaru, a Geo s Gugím mu do toho něco mluvily. Náš manažer tam s nimi probíral nový song, který jsem napsal, ale oni mi ho trošku poopravily, dopsaly muziku a tak dále. Nesnáším, když mi opravují songy. Píšu si to tak, jak to cítím. Moje songy, jsou moje pocity, všeho co cítím. Všechny vzpomínky a touhy. Všechno.
"Bille! Poslouchej!" Zavolá na mě Tom, a začne vybrnkávat nějakou melodii.
"Jo, to je dobrý" Nahodil jsem lehký úsměv, a pozoroval dál měsíční oblohu, která v tu chvíli pro mě znamenala celou realitu. Přitáhl jsem si kolena k bradě. V hlavě se mi promítali různé myšlenky. Měl jsem v nich totální zmatek.
"Copak je s tebou, bráško?" Zasmál se Tom. Nenamáhal jsem se ani otočit hlavu.
"Nic... Jen přemýšlím. Už jsem unavený." Přivřel jsem oči. Opravdu už se mi chce spát. Jsme tady už od rána, aby jsme vymysleli něco, na naši novou desku. Dotáhl jsem songy které jsem napsal. Popravdě... Na některých se podílel i Tom. A co za ten den vymysleli? Dokázali mi to všechno upravit tak, že moje písničky ztratily počáteční smysl, a všechnu tu energii, lásku, zášť... Všechno, co jsem do toho vložil.

"Tak to necháme na zítra. Ale skoro nic jsme neudělali. Máme asi sedm
 písniček, ale to na jedno album nestačí ani omylem. Prostě musíme zítra
 dozkládat zbytek a pozítří už zkoušet." řekl Tom vážným hlasem a zapřemýšlel se.
 Všichni i semnou se na něj otočili, protože zrovna od něj nebyli zvyklí na vážnou řeč.
   "Myslím, že Tom má pravdu. Ale s tím nacvičováním, to tak slavně nevidím.
 Budete ve stresu a to vám jako superhvězdám neprospěje. Měli byste si udělat
 dovolenou jako kapela. Není to přece ani 3 měsíce, co jste vydali CD Humanoid a
 už se hrnete do dalšího? Musíte si dát pohov." řekl producent a zadíval se na
 Toma. Přesně to jsem si myslel. Budeme zbytečně ve stresu a budeme se hádat
 jako minule.
    "To není špatný nápad. Dovolená u moře. Opalování, slunce, koupání a pohoda."
 řekl Georg a Gustav se taky radostně usmál. Třeba se fakt pojedeme na dovolenou
 jako tenkrát s Tomem.
    "Hm.. no možná, že by nám dovolená pomohla. Odpočinuli si a dostali se do
 pohody." ozval jsem se tichým hlasem.
    "Hm.... výborný nápad. Vc jak polovina našich koncertů byla skoro prázdná a v
 Praze? Tam bylo asi dvě stovky lidí. Musíme udělat nějakou desku, která překoná
 aspoň náš osobní rekord." řekl Tom a zvedl se. Opřel svou kytaru o zeď a otočil
 se k odchodu. Ucítil jsem strach a nejistotu z toho, že odchází.

"No, a co čekáš?" Spustil jsem, a Tom se v tu chvíli zastavil, a otočil se na mě.
"Letos, jsme měli koncert jen v Praze. Jedno jediný město v celým Česku. Musíme taky brát ohledy na mladší faninky. Myslíš že třeba nějaké ty třináctky pustí rodiče co já vím z... Karviné? Já si teda myslím, že by jsme mohli udělat nějaký koncert i v Ostravě. Z Česka míváme vždycky úžasné zážitky. Ale nemluvím jenom o Česku. Všímáte si vůbec, kolik koncertů máme domluvených do Francie? Sedm... A co země, kde nejsme vůbec? Nesmíme myslet jen na ty velké krásné země. Vždyť máme fanoušky po celém světě, nebo ne?" Ukončil jsem svůj dlouhý proslov.
"Jak myslíš... Promluvíme si o tom zítra, dobře? Jsem unavený." Otočil se zpátky. Cítil jsem z jeho strany totální nezájem. Trochu mě to zamrzelo, ale oklepal jsem se, a vstal jsem z křesla.
"Tak, já taky půjdu kluci. Tak zítra..." Koukl jsem na hodiny.
"Vlastně, dneska..." Uculil jsem se.
"Čauky" Zasmál jsem se, a letmo jsem jim zamával.
"Dobře, tak se mějte dvojčata. My si tady ještě chvíli pobudeme" Usmál se Producent.
"Čaau" Řekli všichni trojhlasně. Přicupital jsem k Tomovi. Otevřel dveře, a nechal mě prvního projít. On vyšel z místnosti hned za mnou. Když zavřel dveře, chytil jsem ho za ruku, a hlavu jsem položil na jeho rameno.

"Co se stalo, Tome?" zeptal jsem se provinile.
   "Nic. jenom mě trochu štve, že jako jediný ze skupin, to chci vytáhnout, co nejvýš to jde. A vy ostatní byste jste se nejradši váleli někde na pláži." zvýšil na mě hlas a zamířil směrem k východu.
   "Promiň, já jenom chtěl, aby jsme byli chvíli spolu sami a užívali si." řekl jsem potichu a rozběhl jsem se za ním.
   "Hm..." řekl lhostejně a otevřel dveře. Najednou nás oba zahalila neproniknutelná tma. Tom odemkl auto a do ulice se ozvalo tiché pípnutí. Oba jsme mlčky nastoupili do jeho auta a jeli sjme směrem domů.
   "Tome? Nejedeme moc rychle?" zeptal jsem se nejistě, když jsem se podíval na tachometr a uviděl jsem, že jedeme 148km/h.

"Nemylím si..." Odcekl. Chytil jsem se za sedadlo. Na mě to bylo opravdu rychle.

"T-Tome... Prosím zpomal!" Prosil jsem.

"A když ne?" Procedil mezi zuby.

"Nechci se hádat, a nechci aby mi bylo špatně. Prosím!" Zaškemral jsem. Trochu zpomalil.

"Díky." Pípl jsem.

"Hm..." Zamručel. Bylo mi na nic z toho, že je na mě Tom takový. Vždyť jsem chtěl jen aby jsme byli spolu. Mohl by si někdy odpočinout. Tom zaujatě koukal na cestu, a věnoval se řízení. Zapřel jsem si hlavu za loket o dveře auta, a koukal jsem, jak se mlží okýnko vedle mě, po kterém stékaly raní slzy mlhy. Měsíc pořád ještě nádherně svítil, a hvězdy mu do jeho světla, a černočerné oblohy nádherně ladily. Nevím co, jak a proč, ale něco vnutilo jednu z mích slz, aby mi sjela po rozpálené tváři únavou. Nesnažil jsem se přemýšlet proč se tak stalo, přemýšlel jsem nad ním. Nad Tomem. V poslední době je moc náladový. Myslím si, že by si měl odpočinout. Je pořád ve stresu, a moc se snaží. Od rána do večera zkouší, a snaží se vylepšovat každou chybičku. Je toho na něj příliš.

  Z ničeho nic rychle dupl na brzdu a dal tím auto do smyku. S námi oběma to hodilo a Tom naštvaně praštil do volantu.
   "To je fakt na hovno. Asi půl kilometru do našeho baráku je uzavřená ulice... Musíme to vzít oklikou." říkal Tom ale asi spíš sám pro sebe. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pomalu sešlápl plyn a auto se pomalu rozjelo. Přemýšlel jsem, jestli bych mu neměl říct pár slov na uklidnění, ale podle jeho nálady a chování ke mě, jsem usoudil, že radši budu potichu.
   "Jsi v pořádku, Bille?" zeptal se, ale v jeho hlase neznělo ani trochu obavy o mé zdraví. Spíš chtěl jenom narušit ticho v autě.
   "Jo. Nechceš pustit rádio?" zeptal jsem se tichým hlasem a podíval jsem se na něj.
   "Hm..." zabručel a pokrčil rameny. Vše co jsem řekl mu bylo úplně ukradené. Jako by mu moje přítomnost byla nepříjemná. Naklonil jsem se a zapnul jsem rádio. Začal hrát začátek naší nejlepší písničky z našeho alba: Automatisch. Tom a usmál a začal jsi ji pobrukovat. Doufám, že se mu zlepší nálada a už na mě nebude nepříjemný.
   "Tome? Nezměnil jsi názor na dovolenou? Byla by to celkem sranda. No teda s Gustavem a s Georgem jsme ještě na dovolené nebyli." řekl jsem veselým hlasem a usmál jsem se. Představoval jsem si, jak budeme všichni dovádět na pláži, hrát volejbal, potápět se v moři, závodit na skútrech a různé jiné šílenosti.
   "A taky ještě dlouho nebudeme. Teda pro mě za mě si klidně jeďte, ale já s vámi ani za nic nepojedu." řekl naštvaně a tím chtěl skončit naši debatu o dovolené.
   "Prosím, Tomí." zašeptal jsem prosebně a pohladil jsem ho po ruce. Tom ucukl a dělal, jako kdyby se nic nestalo.
   "Tome, co se s tebou poslední týden děje? Od skončení našeho turné jsi úplně jiný a přijde mi, jako by ti moje přítomnost vadila? Jestli jsem něco udělal, tak je mi to fakt líto. Nechci, aby jsi byl naštvaný." řekl jsem a usmál jsem se.

"Děláš, jako by ti na tom záleželo." Ušklíbl se. Smutně jsem po něm koukl, ale on se na mě nehodlal dívat.

"Ale Tome, záleží mi na tom. Záleží mi na tobě! Záleží mi na nás. Nechci abys na mě byl takový. Já…" Nedokončil jsem větu. Nebyl to záměr, ale nevěděl jsem jak mu to mám říct. Nedokážu popsat svoje city. To co se teď ve mně děje, co teď cítím… Ne, opravdu nepopsatelné.

"Ne-nevím jak to říct…" Pípl jsem, a sklopil jsem pohled dolů.

"Ne, to bude tak, že ty nemáš co říct." Odcekl. Přitáhl jsem se víc ke dveřím. Můj pohled ucukl na zamlžené okno. Sledoval jsem jak se pomalu rosí od padající mlhy, a poslouchal jsem poslední tóny našeho songu Automatisch. Z rádia se opět ozvali známé tóny. "I's Britney bitch…" Musel jsem se nad tou větou pousmát. Moje tělo jako by říkalo, ať se začnu hýbat do rytmu, ale můj mozek byl za každou cenu proti. Byla to jedna z písní v playlistu na mém iPodu.

"Víš…" Šeptl jsem, ale dost hlasitě na to, aby to slyšel.

"Hele, nechci tu svou kritiku prosím tě pro sebe, okay? Už mě to buzerování nebaví. Nejseš moje matka, Bille. Uvědom si to!" Zvýšil na mě hlas. Okamžitě se mé oči přeplnily slzami. Několik se jich spustilo po mé tváři, ale pokoušel jsem se je udržet. Nenamáhal jsem se ani na jediný slůvko. Nechci se hádat, radši budu celou cestu domů mlčet. Bude to pro oba lepší. Tomovi zazvonil mobil.

"Bože…" Začal ho jednou rukou lovit z kapsy od mikiny. Druhou rukou pořád držel volant, a snažil se sledovat cestu. Když konečně vylovil mobil, podíval se na display kdo mu volá. Lehce se pousmál. Zamrazilo mě v zádech. Z toho jeho úsměvu, jsem měl zvláštní pocit. Ale radši jsem pohled obrátil zpět na okno.

"Ahoj!" Řekl celkem mile do telefonu. "Jasně že jo…. Um, ještě ti zavolám a domluvíme se, jo? … Dobře, tak… Měj se!" Usmál se, a hodil mobil zpátky do kapsy. Úsměv mu ještě nějakou tu chvilku vydržel. "Hm…" Zamručel jsem. Tomův úsměv zmizel. Zase ten jeho vážný uražený výraz. Nelíbí se mi to. Chci, abychom byli zase v pohodě. Vlastně, za poslední týden, mě ani neobjímá. Chybí mi ty časy, kdy jsme neměli tak plný program kvůli tour… Byli jsme víc spolu, měli jsme víc soukromí, a měli jsme na sebe hlavně čas. Tom nebyl tak ve stresu, a byl na mě milý. Polibky jsem si nemusel vynucovat. Sice si je nevynucuju ani teď, ale někdy mi to tak připadá.

"Tomí?? Kdo ti volal?" zeptal jsem se potichu, když mě přemohla má zvědavost.
"Nikdo." řekl a usmál se.
"Tomí, mě to opravdu zajímá." začal jsem potichu naléhat.
"Jedna kamarádka." řekl a viděl jsem, jak mu začaly ucukávat koutky. Ucítil jsem nový pocit. Cítíval jsem už párkrát, když jsem viděl Toma, jak se objímá, líbá a vodí si fanynky na pokoj. Cítil jsem úzkost. Co když to Tom tentokrát s tou holkou myslí vážně? Co když proto se ke mě chová takhle? Nechci ho ztratit. On je mojí součástí. To on je ten důvod, proč ještě pořád jsem v kapele. On je moje jediná láska. A jestli má nějakou holku a tentokrát se do ní doopravdy zamilovat, tak... To asi nepřežiju.
Cítil jsem, že auto pomalu zastavuje.
"Tak a jsme doma. Vystup si, Billí, ne?" zeptal se milým hlasem. Od té doby, co mu ty jeho kamarádka zavolala, tak se mu nálada zlepšila a už není naštvaný.
"Jo, já už jdu. A ,Tomí, od kdy ty si voláš s kamarádkami?" zeptal jsem se potichu a můj hlas zněl velice roztřepaně.
"Nevím, tahle mi přijde jiná než ostatní. Je milá, odvážná, zábavná, pěkná a... No prostě dobrá kamarádka." řekl a ten pocit se ve mě znovu probudil, ale silněji než kdy před tím.

"Aha…" Vystoupili jsme oba z auta. Tom auto zamknul, a mířili jsme k našemu menšímu baráčku. Šlí jsme po bílých kachličkách. Tom se ke mně namáčkl, a objal mě okolo ramen. Ucítil jsem takový hřejivý pocit po celém těle., ale pořád mě nepustil ten pocit.

"Snad nežárlíš, lásko…?" Políbil mě do vlasů. Jeho chování je… Opravdu jiné. Ale stejně mě nepřestává trápit ten pocit.

"Ne… Snad ne." Šeptl jsem, a sklopil pohled dolů na zem.

"Ale no ták!" Pocuchal mi trošku vlásky. Zvedl jsem na něj pohled, a koukl na ně svýma čokoládovýma očkama. Zároveň jsem se utápěl v jeho hlubokém pohledu a čokoládě, která z jeho očí vyřazovala s malinkou jiskřičkou. Pousmál jsem se. Na jeho tváři se mu vykouzlil nádherný úsměv. Před námi už byli dveře od domu. Zastavil jsem se, a stoupl jsem si před něj.

"Víš že se překrásně směješ?" Usmál jsem se, a naklonil trošku hlavu na stranu.

"Ano, ale jenom na tebe, Billí" Ucítil jsem na čele dva měkounké polštářky. Trošku jsem se začervenal. Otočil jsem se, a odemkl jsem dveře od domu. První vešel Tom, a já hned za ním. Následovně jsem dveře zavřel, a zamkl. Oba jsme si vyzuli boty, a mlčky jsme cupitali do obýváku, kde se Tom rozvalil přes celou oranžovou pohovku, na níž byla měkounká oranžová deka. Koukal jsem na něj jak spokojeně se zavřenými očky zavrněl, rozvalený přes celou tu velkou pohovku. Vypadal tak rozkošně. Musel jsem se pousmát. Přicupital jsem k němu.

"M-Můžu… Můžu si lehnout k tobě?" Uculil jsem se s rukama za zády. Otevřel ty velké přenádherné očka, v kterých se zablýskla jiskřička. Nahodil vážný pohled.

"A co za to?" Zvedl obočí. Nechápavě jsem na něj koukl. Jeho ústa opět vykouzlili na jeho tváři ten dokonalí úsměv. Pousmál jsem se.

"Co budeš chtít…" Mrkl jsem na něj. Tom naznačil rukama abych šel za ním. Položil jsem se opatrně na něj, a slastí jsem zavrněl. Cítím se u něj přenádherně.

"Jsi to nejlepší dvojče pod Sluncem, Tomí." řekl jsem a pomalu už mě opouštěl ten pocit, který jsem měl po tom telefonátu.
"Jenom pod Sluncem? Já jsem nejlepší z celého vesmíru." řekl sebevědomě a potichu se zasmál.
"Jo.. To teda jsi." zašeptal jsem a přitiskl jsem se k němu ještě blíž. V televizi zrovna běželo předávání cen MTV, na kterém jsme dostali cenu za nejlepší kapelu. Právě dostala Beyonce svou druhou cenu a to znamenalo, že teď už jsme byli na řadě my. Uviděl jsem svůj úsměv a hned za ním se rýsoval Tomův andělský obličej. Usmíval se svým překrásným úsměvem, kterým dokázal okouzlit i srdce z kamene. Z mého snění mě vyrušilo to strašné zazvonění Tomova telefonu. Už zase.
"Ahoj, Alice." řekl znovu až přehnaně rozzářeně do telefonu. Seskočil z pohovky, až mě málem porazil na zem.
"Promiň, ale já jsem ti chtěl zavolat později." zašeptal porvinile, jako když jsme byli malý a on mi omilem ublížil. Vždycky se mi za to celý den omlouval a pečoval o mě, jako kdyby mi zavinil trvalé následky.
"Můžu ti to nějak vynahradit?" zeptal se a odcházel do kuchyně. Znovu se ve mě obnovil ten pocit, ale tentokát ještě silněji než předtím. Měl jsem chuť vzít Tomovi telefon a hodit ho do koše. Rozmlátit ho a spálit. Tom je jenom můj a né nějaké Alice. Tom se pomalu znovu vracel do obýváků a znovu se rozvalil na gauč, jako by se nic nestalo. Už jsem nemohl, jenom tak čekat než ta jeho kamarádka znovu zavolá a odvede mi ho pryč. Musel jsem něco udělat.
"Tomí? To už zase byla ta holka, co v tom autě?" zeptal jsem se tvrdě a nezakrýval jsem zlost, která mě zaplnila.
"No... Říkal jsem, že jsme kamarádi." řekl a podíval se na mě lhostejným pohledem.

       Plosím, kliknětě na anketku :) May und Alice ♥

 Tak, moje new/old jednodílka :D Mám ji napsanou už děsně dlouho, ale jenom v sešitě :D Teď jsem se konečně rozhodla ji přepsat xD Tak, snad se bude líbit ^__^

Další výkřik se rozlehl po bytě. Další rána, která způsobila červené kapky krve na měkkém bílém koberci. Tak to v tomhle bytě chodilo snad každý den. Ale dnes to bylo naposledy. Bylo to naposledy, co černovlasý chlapec způsoboval bolest svému staršímu dvojčeti. Naposledy.

"B-Bille… N-no tak! Už… Už mě nech být!" Zavzlykal dredatý chlapec, utápějíc se ve vlastních slzách.

"Ale Tomí, víš že si zlobil… Tohle je tvůj trest!" Zasmál se černovlásek, a zaryl své nehty do zad svého bratra. Jeho penis se chvěl v bratrově zadečku, a jeho nechty pomalu sjížděli po jeho zádech, a zanechávali za sebou zarudlé cestičky, odkud vyskákali kapky krve. Tom hlasitě zavzlykal bratrovo jméno. Jeho ruce pod náporem bolesti, kterou mu Bill už asi hodinu působí. Bill začal rychle přirážet na jeho zadeček, a stále intenzivněji,rychleji a pro jeho dvojče velmi bolestně. Několikrát přirazil, ale Tom už padl k zeby. Rány které mu Bill způsobil ho oslabily.

"Dneska si moc nevydržel, Tomí" Šeptl Tomovi bratr do ouška, a vyšel z jeho vstupu. Tom jen hlasitě, a těžce oddechoval.

Bill ho tam nechal, a odešel do kuchyně. Šel po schodech dolů, a pobrukoval si nějakou známou písničku, kterou ráno slyšel v rádiu. Došel do kuchyně, a nahrnul se k lednici, kterou následovně otevřel. Chvíli si ji prohlížel, a potom sáhl po borůvkovém jogurtu, který položil na linku vedle lednice, a lednici zavřel. Vyskočil si na linku, a posadil se. Do ruky si vzal jogurt, a vytáhl z šuplíku vedle dřezu lžičku. Otevřel jogurt, a spokojeně pojídal borůvkovou dobrotu. Pořád si něco pobrukoval.

Tom mezitím ležel v pokoji. Už dál nechtěl takhle trpět, a být jen laciná hračka jeho bratra. Z posledních sil vstal na nohy, a oblékl si boxerky, které leželi vedle postele. Přikulhal ke dveřím které potichu otevřel, a vylezl z pokoje. Šel ke schodům. Pomalu a mlčky sešel schody. Bill si ho nevšiml. Veškerou pozornost věnoval svému borůvkovému jogurtu. Tom ho chvíli sledoval za rohem. Bill seskočil z linky, a prázdný kelímek od jogurtu vyhodil do koše. Lžičku hodil do dřezu.

"Um… Už ho dneska nechám, ať si do rána odpočine." Zamumlal si pro sebe, a koukal na plný dřez špinavého nádobí. Zapnul vodu, a nechal ji téct do umyvadla.

Mezitím se přiblížil Tom k pultíku, který stál uprostřed kuchyně. Ležel tam nůž. Vzal ho do ruky, a cupital pomalu a neslyšeně k bratrovi. Postavil se za něj. Ruku mu obmotal okolo ramen, a nůž lehce přiložil na Billův krk.

"To neuděláš Tome…" Zasmál se Bill, a vypnul tekoucí vodu.

"P-Proč bych to neudělal?" Pípl, a po tváři se mu skutálela slza.

"Jsi srab a…" Záměrně nedokončil větu. Nastalo ticho. Tom čekal než Bill větu dokončí. Třepali se mu ruce. Bál se toho.

"… Miluješ mě! Nezabil by si mě Tome." Položil ruku na Tomovu, která obepínala jeho ramena.

"J-Já… Už tě nemiluju, Bille!" Stiskl pevně víčka, a snažil se nepustit slzy, které se přes jeho víčka probojovávali.

"Tomí, dej to pryč. Nehrajte. Prostě… Nemáš na to." Uchechtlo se starší z dvojčat. Tom dal ruce k tělu.

"Vidíš že to jde. Tak, teď se běž osprchovat, a nachystej pokoj, ano lásko?" Otočil se k Tomovi, a líbl ho na tvář. Tom ho od sebe odžduchnul.

"Už se ke mně nepřibližuj!" Křikl.

"Tome, přestaň ze sebe dělat něco, co nejsi!" Zvýšil Bill hlas, a chytil Toma za vlasy, a zvedl mu hlavu tak, aby mu vyděl do obličeje.

"Dívej se mi do očí když s tebou mluvím!" Křikl, a volnou rukou ho udeřil do obličeje. Tom sykl bolestí, ale do očí se mu nepodíval. Měl pevně semknutá víčka.

"Něco jsem ti ře-" Nedořekl černovlásek větu, a jeho tělo se sesunulo k zemi. Pod ním se vytvořila rudá kaluž krve.V hrudníku měl nůž, který mu probodnul srdce.

Tom se k němu sesunul.

"P-Promiň…" Šeptal pořád dokola. Plakal, a třásl se strachy.Byl vysílený, a unavený. Ležel na bratrově nahém mrtvém těle.

Po několika minutách Tom usnul. Zdál se mu sen, který se mu zdával hodně často. Vždy si přál, aby se ten sen mohl uskutečnit. Zdálo se mu o velkém domě, zahradě. Byl tam ona a… Bill. On a Bill. Byli spolu šťastní. Tedy, aspoň v jeho myšlenkách a snech. Tom svého bratra miloval, a dokázal by mu cokoliv odpustit. Miloval ho i přes tu bolest, kterou musel denodeně trpět. Miloval ho nade všechno na světě. Přál si, aby ho jeho mladší dvojče také milovalo, ale bohužel… Bill jeho city nikdy neopětoval. Nikdy, a nikdy už nebude mít tu příležitost.

Tak, už jsem sem dlouho nic nenapsala :D

Ale lide... Bill je teď uplný kunďák!! *__*

Já z něj upa nemůžu jak mu to sluší ♥

Ta košile mu šíleně sluší!! A peostě uplně všechno ^.^ Ale... Mohl by si dávat ty kalhoty 'kousíček' níž xD

Jinak... Píšu další HUREN!! Aber už budou jen dva dílečky :D A pak? Bude třetí řada xD Ale opravdu už poslední :) Potom mám už přichystanou new povídku...

Ta bude zase úplně o něčem jiném. Doufám že se vám bude líbit ^__^ Ten nápad mi dal dost práce... ;D

Tento měsíc už Huren musím dopsat, teda aspoň tu II. řadu. Jinak počítám že v půlce dubna už bude THE END! s děvkama :D

Tak... Papáá Šantelka ♥

Bill

Vidím jen černo. Cítím bolest celého těla, chlad, ale především něco žhavého na zápěstí. Ale i přes to nemám sílu otevřít oči. To pálení už začíná být nesnesitelné, a to mě konečně donutí pootevřít víčka. Přejel mi mráz po zádech, naběhla husí kůže, a nahrnuli se mi slzy do očí. Že by to vše s Tomem, byl jen sen? Ne! To není možné. Tak proč jsem tady? Na tomhle místě se mi vrací vzpomínky. Ale jen ty nejhorší.

Topení, u kterého jsem připoután kovovými pouty. Příčina pálení mé pravé ruky. Ani kus oblečení. Příčina, proč se tak klepu. A ta bolest? Na stehně mám dvě velké modřiny, a jsem celý dobitý. Opravdu to vše krásné byl jen sen? Z očí mi tečou slzy jako vodopádem. Musím je zavřít. Vše se mi mlží. Třeba když zavřu oči, budu zpět u Toma. Zpátky v jeho teplé náruči, kde se cítím tak moc milován. Kde se cítím v bezpečí.

Zavřel jsem víčka které vyhnali slzy z mích očí, ale hromadily se tam další. Myslel jsem na Toma, na jeho nádhernou vůni, oči, a dokonalou tvář. Rty, které mě každý den líbali, a ruce, které se mě každý den dotýkali. Na oči, v kterých jsem se každá den topil, a krásné tělo, na kterém jsem každou noc usínal. Na to vše. Na tu dokonalost.

Uslyšel jsem dveře. Někdo vešel. Skoulel jsem se do klubíčka. A čekal co bude. Ani za nic bych teď neotevřel oči. Ne!

Slyšel jsem kroky. Ta osoba šla ke mně. Přibližovala se. Měl jsem strach.

"Au!" Zakřičel jsem, a v ten moment se i naplno rozbrečel. Něco narazilo na mou nohu tak, abych nohy oddělal od sebe. Něco Tvrdého. Nejspíš bota, nebo tak. Rychle jsem dal nohy zase k sobě.

"Ty nebudeš poslouchat?" Vzala mě něčí ruka za krk, a přitáhla trochu víc nahoru. Sykl jsem, a z očí mi padaly slzy. Všechno mě bolelo. Chci zpět za Tomem!

"N-ne!" Sykl jsem přes zuby, ale oči jsem pořád neotevíral. Do obličeje jsem ucítil jen ránu, a pak už jsem vyděl zase jen tmu…

Tom

Promnul jsem si oči, a rozhlídl se okolo sebe. Nejspíš sem usnul. Všude bilo bílo které nedělalo dobře mým očím. Co? Nemocniční pokoj? Nebo kde to jsem? Kam jsem se to dostal?

"Bille? Billí? Lásko? Jsi tu?" Šeptl jsem do děsného ticha. Nikdo se neozval, jen opět ticho.

"Bille! Bille, kde jsi?" Zakřičel jsem. Otevřeli se dveře, a vešla nějaká slečna v modrých.. eh, šatech? Prostě v sesterském oblečení.

"Pane Kaulitzi, jste v nemocnici, měl jste lehký otřes mozku. Dovezla vás sem policie. Byl jste tady celou noc. Ještě musíte na nějaké vyšetření, a jestli budou dobré výsledky, můžete jít domů" Přicourala se ke mně.

"Já nechci na žádné testy! Já chci k Billovi! Bojím se o něj! Pusťte mě k němu!" Rozkřikl jsem se, a pokoušel jsem se vstát. Postavil jsem se na nohy, a sestřička mě chytla za loket.

"Pane Kaulitzi, nemůžete nikam jít! Lehněte si prosím, nebo zavolám doktora!" Pokoušela se mě dostat zpět do postele, ale já jsem se jí vytrhl, a rychlím krokem jsem vyšel z pokoje. Sestřička utíkala za mnou, tak jsem trochu zrychlil. Už jsem byl u výtahu, a tak jsem do něj rychle nastoupil, než mě dohnala ta sestřička. Všichni tam na mě koukali. Byli tam dva doktoři, pár sestřiček, a jeden stejně oblečený jako já. Že by taky na útěku před ďábelskou sestřičkou? Asi ne no… Všechny jsem si prohlížel. Jeden doktor měl takové srandovní brýle, druhý velké uši. Sestřičky byli roztomilé. Blondýnka, brunetka, zrzka… Aa… No, ale já mám Billa. Bill! Sakra! Nechtěl by si ten výtah pohnout? CO když se mu něco stalo? Nikdy bych si neodpustil jak jsem se k němu choval. Tedy, nikdy si to neodpustím! Je to jenom moje vina. Naběhli mi slzy do očí. Představa, že teď mojí vinou Bill někde leží svíjí se bolestí, a pláče…

Proč myslím teď na takové věci? Proč sakra!?

Otevřeli se dveře výtahu, a já jsem vystoupil. U hlavních dveří stáli nějací doktoři, tak jsem se posadil na křeslo. Vzpomínám si na první okamžiky, kdy jsem Billa po sedmi letech viděl. Přitáhl jsem si kolena k bradě, a slzy se mi nahrnuli do očí. Tak rád bych vrátil čas. Dal bych za to cokoliv na světě!

Bill

"Tomí, to jsme nemohli jít někam jinam? Třeba do restaurace?" Kňourám už asi po šesté.

"Tobě se tady nelíbí? Taková romantika je tady." Ušklíbl se.

"Tome, já jsem chtěl opravdovou romantiku, a ne sedět s hambáčem v ruce v mekáči!" Zvedl jsem obočí, a smutně na něj koukl.

"No ták." Přisunul ke mně tácek s jídlem. Chvíli jsem to jídlo hypnotizoval očima, ale potom jsem se podíval na Toma, jak přede mnou sedí, a cpe se hambáčem, a natáhl jsem se po hranolkách.

"No, a co kdybychom si zašli na nákup, Tomí?" Začal jsem konverzaci, a strčil jsem si dvě hranolky do pusy.

"Už zase? Máme už plnej byt těch tvých nesmyslů!"

"Narážíš na tu mou žirafku?"

"Žirafku? Vždyť je větší než já! A do šířky taky!"

"Tse… Tak promiň, ale za těch sedm let, je spousta nových věcí, všechno ještě neznám.

"Jo, jako ten rubrikant včera večer že?"

"Já to opravdu nevěděl!"

"No jistě, hlavně že předchozí dva dny jsi to věděl."

"Jsem zapomněl."

"Ale Bille! Nemusíš se za to stydět!"

"Za co jako?"

"Seš úzkej, lásko!"

"Úzkej?"

"Jo, úzkej."

"Ne, to nejsem!"

"Hele, si pamatuju když jsme to zkoušeli s kondomem, jak si ječel když jsem se do tebe pokoušel dostat. Nejen to že seš úzkej. Prostě celkově…"

"Celkově, co?"

"Máš malý zadeček, Billí"

"A nebo ty velkého ptáka!"

"Jou, to mám, a jsem na to pyšný, ale zůstaňme raději u té první verze, okaj?"

"Buď rád, že jsem se nepokoušel dostat já do tebe!"

"Jo, to by bylo hned…"

"Počky, tím narážíš na 'to' moje, nebo na svůj zadek?"

"Já, narážím jenom na ten tvůj, lásko"

"Yeah, a taky je to nejpříjemnější za celý den. Ale moc dobře víš jak jsem to myslel!"

"No, neřeš to…"

"Řeším!"

"Neřeš…"

"Tím chceš říct že… TOMANE!"

"Ne, tak jsem to nemyslel. Rozhodně jsem nemyslel tvé eh… přirození!"

"V to doufám, jinak si mě nepřej!"

"Copak? Zřídíš mě tak, jak ještě nikdy?"

"Jo"

"Těším se."

"Tomí!" Kopl jsem ho do nohy pod stolem. Oplatil mi to, a vstal ze židle. Šel ke mně, a ze zadu mě objal, a položil mi hlavu na rameno. Položil jsem hranolky které jsem držel v ruce, a na židli na které jsem se děl, jsem se přetočil obličejem k němu. Přitáhl jsem si ho k sobě, a políbil jsem ho na rty. Usmál se.

"Ne-nechceš už jít?" Pousmál jsem se, a pohladil ho po ruce.

"Jo, pojďme" Vzal mě za ruku, a mířil pryč, jenže když jsem se zdvihal ze židle, spadl jsem, a nějak si pokroutil nohu. "Au!" Pípl jsem. Tom ke mně přiskočil.

"Jsi pořádku, lásko?" Pohladil mě po tváři.

"B… Bolí mě noha." Ukázal jsem na pravou nohu.

"Ukaž…" Vyhrnul mi trochu nohavici.

"Au! To bolí…" Sykl jsem. Tom se na mě usmál, a stoupl si na nohy. Vykuleně jsem na něj koukal.

"Tak pojď princezno." Naklonil se ke mně, a vzal mě do náruče. Uculil jsem se, a políbil ho na tvář.

"Už mě můžeš pustit na nohy, tak moc už to nebolí" Zasmál jsem se, a Tom mě postavil zpět na zem. Nesl mě celou cestu domů.

Tom odemkl hlavní dveře, a pustil mě dovnitř. Přicupital jsem k výtahu. Chvíli jsme mlčky čekali než dorazil do přízemí, a potom jsme nastoupily. Tom zmáčkl ten 'čudlík' do našeho patra. Přitulil jsem se k němu, a ruce mi zabloudily pod jeho triko.Na jeho kůži padali mé mokré pusinky, a druhá ruka se vydala pod jeho kalhoty. Lehký a tichý sten vyšel z jeho úst když m ruka přejela po jeho boxerkách. Chytil jsem jeho boxerky za lem, a chystal jsem se do nich vniknout, ale jeho ruka mě zastavila.

"Počkej, už jsme skoro doma." Usmál se, a vytáhl mou ruku z jeho kalhot. Otevřeli se dveře výtahu, a my jsme vystoupily. Tom odemkl byt, a já jsem cupital do kuchyně i v botech.

"Billí, nebyl jsi to ty kdo mě seřval když jsem přešel v botách po tvým oranžovým koberci?" Zaječel na mě od dveří. Jen jsem přetočil oči, a zkoumal ledničku. Hm, nic moc. Otočil jsem se, a šel jsem na chodbu, kde jsem si nechal boty, a pak jsem mířil do obýváku za bráškou. Posadil jsem se vedle něj na pohovku. Jeho ruka se přemístila na mé koleno, a postupovala výš a výš.

"Tomi, nemám náladu…" Koukl jsem na něj.

"Ale ještě v tom výtahu…" Usmál se, a začal mě líbat na krku.

"Prostě teď ne. Nějak mě to přešlo." Odtáhl jsem se od něj, ale on nepřestával, a zase si mě přitáhl. Sundal ne mě tričko, a líbal mě na bříšku.

"Tome!" Vyskočil jsem z pohovky, a hnusně se na něj podíval.

"Co-co je?" Vykulil na mě očka.

"Říkám že ne! Nemám na to náladu. A myslíš ty vůbec na něco jiného?" Vzal jsem si tričko, které mi sundal.

"Ještě před chvíli by jsi mě klidně udělal ve výtahu, a teď. Nechápu co se s tebou děje!" Vstal, a chystal se někam jít.

"Srabe!" Křiknul jsem za ním.

"Srabe? A to jako proč?"

"Bojíš se mnou hádat? Hm?" Dal jsem ruce v bok.

"Ne, nebojím, jen nechci!"

"A co když já chci?" Ušklíbl jsem se.

"Tak se běž hádat třeba s vysavačem, ale já o to nestojím." Otočil se, a v klidu zase šel pryč.

"Můžu za to, že prostě myslíš jenom na to, jak se mnou co nejdřív šukat, hm?" Rozkřičel jsem se. Muselo to jít slyšet i k sousedům.

"Bille, prosím nech toho!"

"No jistě. Prostě myslíš jenom na sebe! Jen na to, jak se s někým vyspat že? Já od života nechci jen sex, víš? Chci mít rodinu, chápeš to?" Šel jsem s křikem za ním. Seděl na židli u stolu v kuchyni. A smutně na mě koukl.

"Co když já o žádný to dítě nestojím?" Šeptl. Do očí se mi nahrnuli slzy.

"Ty… Ty to opravdu nechceš?" Šeptl jsem, a po tváři se mi kutálela jedna slza.

"Ne, nechci…" Vstal, a odešel do pokoje.

"Tak… Tak doufám že budeš spokojenej!" Utíkal jsem na chodbu, obul si boty, a oblékl mikinu.

"Počkej, Bille kam jdeš?" Ozvalo se za mnou.

"Někam, kde mě aspoň někdo pochopí." Vzlykl jsem, a zabouchl za sebou dveře. Po schodech jsem utíkal do přízemí, a pak ven. Stále jsem utíkal, ani jsem nevěděl kam. Ocitl jsem se v dětském parku. Už byla tma, a bylo prázdné. Posadil jsem se na lavičku, a kolena přitáhl k bradě. Po tváři mi stékali černé slzy, a z úst mi vycházeli hlasité vzlyky.

Tom

Skočil jsem na pohovku v obýváku, a nahlas jsem se rozvzlykal. Proč jsem to tak řekl? Proč? Vím přece jak je Bill strašně citlivý. Jedno jediné špatné slovíčko, a zhroutí se jako domeček z karet. Mám o něj strach, ale nejdu za ním. Nechci se zase hádat. Jsem si jistý že se za chvíli vrátí.

"If we can't live in peace than fuck it let's die…" Ozvalo se z Tomovi kapsy, z které vyndal zvonící mobil. Nechtělo se mu s nikým mluvit, ale když viděl kdo volá, zvedl to.

"Ano?" Pípl.

"Dobrý den, pane Kaulitzi, máme nové informace o tom pachateli, který opravdu unesl vašeho bratra, před sedmi lety."

"Mluvte…"

"Je to muž, asi 190 cm vysoký. Hnědé delší vlasy, většinou svázané do culíku. Na levé ruce má tetování draka."

"A-a víte jak se jmenuje?"

"Jo Brick"

"Děkuji za informace" Začínal jsem mít divný pocit.

"Ale je tu ještě něco. Jo, se momentálně pohybuje ve vašem okolí, tak bych doporučoval, aby jste svého bratra nespustil z dohledu, než ho najdeme. Už je po něm vyhlášeno pátrání."

"C-co? V našem okolí? Sakra, sakra!" Stoupl jsem na nohy, a utíkal na verandu.

"Musím vás poprosit, nevycházejte z domu. Ani jeden z vás! Posílám k vám jednoho z policistů, aby vám byl v případě nouze na blízku, ano?"

"Na to už je pozdě… Bill… Pohádali jsme se, a odešel pryč! Někam ven!" Začal jsem křičet. Z očí se mi spustil proud slz, a nekontrolovaně jsem vzlykal.

"Prosím zůstaňte doma, pošleme vám tam jednoho kolegu, jak už jsem říkal. Musíte zůstat v bezpečí, my se o bratra postaráme." Položil telefon. Utíkal jsem zpět do pokoje, a prošel jsem si celý byt. Snažil jsem se tak nešílet, třeba už je u domu, nebo na cestě domů, a nic se mu nestane. Sakra, musím s tím něco udělat. Šel jsem zpět na chodbu, obul jsem si boty, a mikinu. Otevřel jsem dveře, a tam stál nějaký muž v uniformě.

"Dobrý den. Bohužel vás nemohu pustit." Spustil hlubokým hlasem.

"Musím! Musím najít brášku! Prosím!" Brečel jsem, a snažil se dostat ven. Nepustil mě. Snažil jsem se přes něj nějak přejít, ale nešlo to. Zabouchl jsem dveře, a zádami po nich sjel dolů. Vzlykal jsem tak nahlas jak jen to snad šlo. Opět mi zazvonil mobil.

"Ano?" Vzlyk jsem.

"Jo se pohybuje někde okolo dětského hřiště, vrátil se už váš bratr?"

Dětské hřiště… Bill… Tyhle slova. Ne, ne, ne… S prázdným, a vyděšeným výrazem v očích, a otevřenou pusou mi upadl mobil z ruky.

Ahojky ^^

Dneska mám totálně blbou náladu x( Kolem půl čtvrté ráno uplně řvala siréna, pže nám tady v Otrokách hořela TOMA, a hlavně mě probudilo, jak tam ještě k tomu něco bouchlo, a nám málem rula telina z toho... takové šoky pro mě xD ... Sem totálně nevyspalá, plus jsem včera usnula ve vaně xD

Navíc moe sestra je nemocná, a v noci mě pořád budila, že je jí blbě. Moc sem se jako nevyspala. PO těch sirénách už jsem nespala, a jinak jsem až do dvou čuměla na telku. Ale víte jaký to byl šok? xD Prostě já se vzbudím a je mi uplná zima, a čumím že sem ještě ve vaně xD Aaaa... Brrr.... xD

Papááá Šantelka ♥

Ležím vedle něj, a cítím vůni jeho kůže. Má ruka putuje po jeho dokonale vypravovaném hrudníku, a ta jeho po mích zádech.

"Už něco cítíš?"

"Ne, co by?"

"Něco víc. Něco víc něž dřív."

"Jo, cítím."

"A co to je?"

"Je to… Vášeň."

"Vášeň?"

"Ano…"

"Jaká?"

"Jak to myslíš, Bille?"

"Vášeň… Je mnoho věcí, ke kterým můžeš cítit vášeň. Je to sex?"

"Ne, není to sex."

"Tak co je to? Věc? Osoba?"

"Osoba…"

"Kdo?"

"Černé dlouhé vlasy, čokoládové oči, do kterých se dokážu dívat celou věčnost. Narůžovělé rty, které bych dokázal líbat až do skonání světa. Bledá kůže, ale jemná s lehkou vůní kterou miluji. Hebké a nádherné dlaně, a při doteku s nimi se mi rozletí miliony motýlků po celém těle."

"To je krásný, lásko."

"Lásko…"

"Ano, lásko!" Šeptám do ticha, a pokládám lehké pusinky na jeho dokonalé bříško.

Mladý černovlasí chlapec seděla na zábradlí u fotbalového hřiště, a po tváři mu stékali černé slzy. Všude byla tma, hřiště bylo prázdné. Byl slyšet jen hlasitý podzimní vítr, a padající listí, zbarvené do barvy podzimu, které se na zemi rozvířilo. Slyšel za sebou kroky, a klapání podpatků. On moc dobře věděl kdo to je. Musel se pousmát, ale nezabránil další černé slzičce, které stékala po jeho dokonalé tváři.

"Bille? Bille, co se děje? Proč pláčeš? Co tě trápí?" Přicupitala k němu menší dívka. Měla kratší zrzavé vlasy sestříhané do zvláštního účesu, modré oči které byli zvýrazňovány černými linkami na víčkách, a řasenkou. Byla menší postavy. Kdyby chlapec sesednul ze zábradlí, byla by mu asi po ramena, možná ani to ne.

"Chan, ani nevíš jak jsem rád že jsi tady." Usmál se pro sebe, a sledoval tu dívku která se posadila vedle něj.

"Tak povídej Bille. Stalo se něco s Tomem?" Položila mu dlaň na rameno.

"Víš Chantelle, tobě… Tobě můžu říct cokoliv, i když je mezi námi značný věkový rozdíl.. Děkuji…" Ano, Chantelle byla Billova… Dobrá kamarádka. Mohl jí říct naprosto všechno! Ale byl mezi nimi velký věkový rozdíl. Billovi už bylo dvacet, a Chan nedávno oslavila třináctiny. Ale věk jim v přátelství nebránil. Billovi skápla na černé kalhoty další slzička.

"Bille, víš že mi nemusíš děkovat. Ale teď mi pověz co se děje."

***

"Tom…" Šeptl černovlasí chlapec do ticha. Už i listí a vítr utichli.

"Copak se stalo, Bille? Pohádali jste se?" Chantelle pohladila Billa po vláskách, a utírala mu černé slzy, které mu zamazali celý obličej.

"On… Tom… Někoho má…" Řekl chlapec s hlasitým vzlykem. Chantelle, ho objala, a pomalinku s ním začala pohupovat.

"Bille, to bude dobré. Tom tě miluje, určitě to byl jen úlet, nic vážného. Billí, prosím tě neplakej! To se zase zpraví, uvidíš!" Utěšovala jeho hlasité vzlyky.

"N-ne, nebude. Ře-řekl jsem mu, že… že je konec…" Rozvzlykal se ještě víc než přes chvílí. Chantelle měla o jejich vztah opravdu obavy. Věděla moc dobře jak se ti dva milují. Oni prostě patří k sobě, a to nikdo nezmění. Nikdo!

***

"Bille… Šššš… No ták. To se vyřeší, to bude dobré, uvidíš…" Stále utěšovala chlapcovy vzlyky.

"O-on… Pořád mi volá, píše SMSky…. J-já... Nedokážu s ním mluvit Chan. Bolí to!"

"Tak… Bille, zvedni mu to, prosím." Chan se podívala do Billových očí. Obvykle, v nich byla slaďoučká mléčná čokoláda, která se teď ale změnila steskem v hořkou.

"Mám strach…" Pípl.

"Neboj Bille, jsem tady s tebou, jo?" Usmála se na něj. Moc jí na tom záleželo, nechtěla aby se kvůli Tomovému pomatení smyslů vydali každý svojí cestou.

"D-Dobře…" Cukli mu koutky úst do úsměvu.

"Tak, a teď počkáme, než zavolá, dobře?"

"Ano"

A Nemuseli čekat dlouho. Za pár minut, se do ticha rozezněla Billova vyzváněcí melodie. Váhal. Vzal mobil do ruky, a chvíli koukal na display.

"No tak…" Pobídla ho Chantelle. Bill přikývnul, a zmáčknul zelené tlačítko. Bylo ticho.

"Bille? Lásko, kde jsi? Jsi v pořádku? Moc mě to mrzí, zlatíčko. Opravdu moc. Prosím, řekni mi kde jsi?" Ozvalo se z Billového mobilu.

"T-Tome?" Zakoktal.

"Billí, opravdu mě to mrzí… Už nikdy nic takového neudělám."

"A-ale… Jak ti můžu věřit?" Rozvzlykal se.

"Lásko, ty pláčeš? Prosím, neplakej." Tom se ho snažil utišit.

Načo spôsobovať bolesť keď je úplne zbytočná,
načo je dobrý koniec keď sa láske nič nevyrovná.

***

"Lásko, prosím neplakej! M-můžu si s tebou promluvit, prosím? O samotě."Šeptl Tom.

"J-já, já nevím, Tome" Plakal.

"Broučku, prosím. Vždyť já tě miluju. Nadevšechno na světě, lásko. Promiň mi to…"

"Opravdu?" Vzlykl.

"Nejvíc na světě, Billí." Usmál se i když to Bill nemohl vidět.

"Tak… Tak dobře." Sklopil pohled na své boty.

"Počkej mě u tebe, Billí. Dobře?"

"Dobře…" Šeptl, a pohledem zabloudil na Chantelle. Usmál se,

"Papá… Miluju tě." Rozloučil se Tom.

"J-jo… Pá" Odpověděl, a mobil strčil do kapsy.

***

Bill seskočil ze zábradlí, a pomohl Chan také dolů na zem.

"Tak co?" Zeptala se Chantelle zvědavě.

"Chce se mnou mluvit. U-u mě." Utíral si poslední slzy. Chan lehce zatleskala ručkama.

"M-můžu tě jít aspoň doprovodit, Chantelle?" Usmíval se.

"Nemusíš. Já to zvládnu, Bille. Jsem ráda že už se zase směješ! Byla by toho krásného usmívá škoda!" Zasmáli se.

"No ták. Chan, nech toho. Stejně s tebou půjdu, když jsi mi teď tak zase pomohla" Pocuchal jí vlásky, a usmál se na ni.

"Tak dobře."

Bill stál u svého domu, a čekal na Toma. Chtěl se už otočit, a jít si někam zase sednout, ale zastavila ho ruka na rameni.

"Ty jsi mi chtěl utéct, Billí?" Usmála se ta osoba. Bill se otočil.

"T-Tomi?" Rozzářili se mu oči, když se podíval do těch jeho. I přes všechno to, co se stalo, Bill mu dokázal odpustit. Jemu kdykoliv, a cokoliv. Na Billových rtech, se vykouzlil krásný úsměv. Tom neváhal. Vpil se do jeho rtů. Chvíli to trvalo, ale nakonec Bill začal spolupracovat.

***

Bill se od Toma odtáhnul. Po tváři mu sjela další slzička.

"Lásko, prosím už neplakej. Nechci abys se trápil. Je mi to opravdu moc líto! Už nikdy nic takového neudělám." Setřel mu slzu, a pevně ho objal. Bill se k němu přitiskl, jak nejvíc to jde. I kdy mu Tom provedl něco neodpustitelného, Bill mu odpustil. V jeho náručí, se cítil nejlépe. Cítil bezpečí, lásku…

"Miluji tě…" Šeptl mu Tom do ouška.

V ten moment jsem i litoval toho co jsem udělal. Nelituji toho že jsem ho zmlátil, ale že jsem ho nechal jít! Proč? Mohl jsem toho plachého idiota využít, a už by se tady nikdy neukázal! Myšlenky které se mi honí hlavou... Aah, musel mít úžasný tělo! Sice ne moc vypracovaný, ale byl pěkně hubený, a ty jeho hubeňoučké boky, který se rýsovaly pod volným trikem... Kurva! Nad čím to přemýšlím? To není možný že si představuju sebe, s nějakým debilním kreténem co mi chce posrat život jak s ním... Nee! To je moc! Musím se jít vzpamatovat. Nejlíp se jít za klukama pořádně zkalit, a užít si s nějakou kočkou. To pomůže. Vyšel jsem ven, a mířil jsem ke stolu kde seděli kluci obklopení sexy blondýnkama. "Bille? Proč ten kluk co byl s tebou vyšel s brekem? Co jsi mu udělal?" Smáli se. "Nechte to bejt... To je moje věc, jasný?" Posadil jsem se, a přitáhl si k sobě jednu z těch holek co se tam na kluky lísali. Posadila se mi na klín, a přimáčkla na rozkrok. Uvědomil jsem si, že na to teď nemám náladu. Vůbec se mi do toho nechtělo. Pořád musím myslet na Toma. Ne na něj, ale na to, jaký by to... Sakra! Proč pořád myslím jenom na sex? No co, jsem prostě takovej. Ale nemůžu si od té myšlenky pomoct. Strašně moc bych chtěl už konečně po dlouhé době... Eh, kluka?

"Hej, kluci Sorry, ale mám ještě něco na práci. Pak se vám ozvu." Odstrčil jsem od sebe tu holku, a vyběhl jsem ven. Kde asi můžou bydlet, sakra?

Netrvalo dlouho, a viděl jsem na dětském hřišti schoulené klubíčko na lavce. Přišel jsem k němu.

"Tome?" šeptl jsem, a žduchl do něj. Lekl se mě, a spadl. Zaskučel bolestí.

"C-Co... CO po mě ještě chceš, Bille?" Po tváři mu sjela slza.

"Tomi, promiň. Moc mě to mrzí, nechtěl jsem ti ublížit. Opravdu je mi to líto! Byl jsem prostě... Já... Nevěděl jsem jak na to reagovat. Odpustíš mi, prosím?" No, zatím mi to šlo dobře. Usmál jsem se, a přišel k němu. Natáhl jsem k němu ruku, abych mu pomohl se postavit na nohy. Chvíli váhal, a nakonec spojil svou dlaň s tou mou, a nechal se ode mě zvednout. Stále si ode mně držel odstup.

"Ale bráško, nemusíš se mě bát. Opravdu ti neublíží, hm?" Usmál jsem se. Musel jsem si získat jeho důvěru!

"O-opravdu?" Pípl, a setřel si z tváře slzu. Byl hrozně moc plachý. Chytil jsem ho za ruku.

"Už mi věříš?" Opět jsem se na něj kouzelně ale hraně usmál. Pousmál se. Na to, že je tak moc plachý, je strašně důvěřivý. To se mu nevypltí! A Hlavně ne u mě...

Stále ho držím za ruku, ale on ji má volně. Jdeme někam pryč, směrem k hotelu. No, začíná se stmívat, a Tom se začíná třást zimou.

"Nechceš jít ke mě?" Pípl jsem do ticha.

"B-Bille..." Zakoktal mé jsméno.

"Tome, vidím jen, že je to zima. Můžem si udělat nějaký pěkný večer... Když jsme teda bráchová, hm?" Pustil jem jeho dlaň, a ruku mu položil přes rameno, na které mi položil hlavu. Překvapilo mě to, jak se o mě drží, po tom, co jsem mu udělal. Ale jsem rád, že už mám aspoň část té jeho důvěry.

"Dobře..." Vydechl. Změnily jsme směr, a šli ke mě domů. Máma doma nebude, takže tam máme vše jen pro sebe!

Omlouvám se za takové spoždění :D Ale teď se pořád musím učit, aby nám ten den se ségruškou vyšel ^^ Tak, a tadz to jeee...:D

Bill

Dojeli jsme domů totálně unavení.

"Tomí,
takový výlet si někdy musíme zopáknout, hm?" Usmíval jsem se na Toma který byl rozvalený pře naši modrou měkoučkou pohovku.

"Hm…" Zabručel.

"Tomí…" Přišel jsem k němu, a na malý kousek který tam byl ještě volný, jsem si vedle něj lehnul. Pohladil jsem ho po zádech, a políbil na tvář. Se zavřenýma očkama se do široka usmál. Zasmál jsem se tomu, a věnoval mu další pusinku na tvář.

"Nemáš hlad, lásko?" Hladil jsem ho po zádech.

"Hm… Něco bych si dal." Otevřel svá čokoládová očka.

"A copak?"

"Tebe…" Zasmál se, a políbil mě na krk.

"No, jak myslíš." Vpil jsem se mu do rtů, a rukama sjížděl pod tričkem po jeho dokonalém těle až ke kalhotám. Nejdříve jsem mu trochu vhrnul tričko, a potom jsem mu rozepnul pásek.

"Billí, víš…Víš určitě že-" Nenechal jsem ho doříct větu.

"Ano, chci…" Usmál jsem se, a políbil jsem ho na nos. Rozepnul jsem mu kalhoty které jsem mu následovně stáhl i s boxerkama.

"Ah…" Vydechl když jsem vzal jeho chloubu do ruky. Začal jsem rukou pohybovat.

"P-Počkej…" Zastavil moji ruku. Zaraženě se na něj koukám. Usmál se, a svlékl mi tričko, které odhodil někam pryč. Přetočil se tak, abych ležel pod ním. Obkročmo se lehce posadil na mé stehna těsně k rozkroku, a také si svlékl tričko, které zmizelo někde za ním. Rukou se zapřel za opěradlo modré sedačky na které jsme leželi, a začal mě líbat na krku. Jeho polibky nahradil jazyk kterým mi přejel po kůži, až k hrudníku, kde mě opět začal líbat.

"Umm…" Zakňučel jsem když jazykem začal obkružovat mou pravou bradavku, kterou potom lehce políbil. Sjížděl svými polibky až ke kalhotám. Rozepnul pásek, a věnoval mi mokrou pusinku na podbřišek. Trošku bojoval s knoflíkem u kalhot, ale nakonec ho rozepnul. Ještě pomalinku rozepnul zip.

"Ahm…" Vzdychl jsem když mi polštářky prstů přejel po podbřišku a po bocích. Cítil jsem jak mi boxerky začínají být čím dál víc těsnější, a jak pomalu tvrdnu. Pomalinku mi stáhl kalhoty ke kolenům, a políbil mé vzrušení přes černou látku která mě obepínala.

"Tome, já už to nevydržím!" Vydechl jsem. Beze slov mi stáhnul boxerky, ze kterých se postavila moje vzrušená věcička, které mi ty boxerky málem roztrhla.

Tom

Wwrr… Bill je strašně nedočkávej, a to je pro mě děsně moc vzrušující. Políbil jsem jeho špičku, a rukou ho chytil u kořene. Na špičce jsem ho 'ožužlával', a dráždil ho piercingem ve spodním rtu.

"Ah…" Sténal, a prohýbal se v zádech. Loktem se zapřel o sedačku, a zaklonil hlavu. Jeho ruka bloudila od krku k ramenům, až k bradavkám, se kterými si trochu pohrával, což ho nutilo hlasitěji sténat.

Vzal jsem si ho do pusy úplně celého, a pomalu zase vydělal. Od špičky sem na něj kladl něžné pusinky, a postupoval až dolů. Jazykem jsem po něm zdola přejel až ke špičce, a zase jsem si ho vzal do pusy. Pohyboval jsem nahoru, a dolů, a Bill mi nekontrolovatelně přirážel do pusy. Chytl jsem ho za boky, aby trošku přírazy proti mé puse zklidnil.

"T-Tomi?" Pípl na mě. Zvedl jsem na něj pohled.

"Ano, lásko?" Usmál jsem se.

"No… Nevím jak ti to mám říct ale… Nechceš zajít někam na jídlo?"

"C-Co? Bille! Sakra, jak teď můžeš myslet na jídlo?" Vykulil jsem na něj oči.

"No, nevím, asi pro to že mám hlad?" Zasmál se. To není možný! Uspokojuji svého brášku, a on dostane hlad.

"Bille, řekni že si děláš jenom srandu! Prosím!" Zakňučel jsem, a pohladil ho po rozkroku.

"Tomí, Ne, opravdu si z tebe srandu nedělám. Mám hlad!" Podíval se na mě vážně.

"Tak pojď no…" Vstal jsem na nohy, a šel do ložnice ke skříni. Bill cupital za mnou. Otevřel jsem skříň, a z ní jsem vytáhl velké modré tričko s černým potiskem, čisté boxerky, ČISTÉ ponožky, nějaký kalhoty které jsem měl zrovna po ruce a kšiltovku s čelenkou. Všechno jsem to na sebe naházel, a koukl jsem na Billa, který tam pořád stál úplně nahý!

"Děje se něco zlato?" Přišel jsem k němu, a ruce mu položil na boky.

"Ne nic…" Políbil mě na krk.

"Tak proč ještě nejsi oblečený, hm?"

"Potřebuji pomoct."

"S čím?"

"S oblékáním" Uculil se. To po mě chce abych o oblékl? Žádnej problém!

"Mám ti pomoct?"

"Můžeš…." Vytáhl ze skříně svoje boxerky, a podal mi je. Na jeho krk jsem pokládal letmé pusinky, a postupoval jsem až k hrudníku. Sjel jsem jazykem až k podbřišku, a věnoval jsem mu na jeho jemnou kůži něžný polibek, a to mi oplatil jeho nádherný sten mého jména. Sjej jsem jazykem až k jeho mužství, které jsem odměnil pusikou.

"Tomí…" Ozvalo se ze shora. Nadzvedl jsem mu jedu nožku, a navlík na ni jeden otvor boxerek. To samé jsem udělal i s druhou nohou.

Pomalinku jsem Je táhl po jeho úzkých nožičkách nahoru, až k jeho bokům. Když už boxerky perfektně seděly, ještě jsem políbil jeho 'bouli', a postavil jsem se na nohy.

"Tak co dál?" pohladil jsem ho ve vlasech. Podal mi zelené tričko s barevným potiskem.

"Tak… Ručky nahoru." Zasmál jsem se. Bill dal poslušně ruce nad hlavu. Klekl jsem si, a od lemu boxerek jsem mu přejel po pravém boku jazykem, a doputoval jsem až ke krku, který jsem chvíli laskal, a pak jsem něžně políbil jeho rtíky.

Navlékl jsem mu ruce do rukávů, a pak rozcuchanou hlavičku do otvoru na hlavu. Stáhl jsem mu tričko k pasu, a vzal jsem kalhoty, které mi už Bill netrpělivě podával.

Navlékl jsem mu nožky do nohavic, a pak páskem pevně stáhnul u pasu. Ruce jsem mu položil na uzounké boky.

"Tak, můžeme jít?" Políbil jsem ho na čelo.

"Proč ne?" Zasmál se. Vzal jsem ho za ruku, a vedl na naši malou verandičku. Už sám, si nazul boty, tak jako já, a vyšel ven za dveře, které nechal otevřené. Ještě jsem vzal z věšáku jeho mikinu, a vyšel jsem za ním.

"Tomí, já nechci mikinu…" Podíval se na mě tím svým štěněcím pohledem.

"Ale lásko, je už večer. Aspoň si ji ovaž okolo pasu, až půjdeme domů, tak ti bude zima…" pocuchal jsem mu ofinku, a zamkl dveře. Klíče jsem hodil do kapsy, a ruku v ruce s Billem odešel k výtahu. Mlčky jsme do něj nastoupily. Zavřely se dveře, a Bill ke mně přicupital. Chystal jsem se zmáčknout takový ten 'čudlík' do přízemí, ale mou ruku zastavila ta jeho. Namačkal se na mě tak, že se naše hrudníky o sebe třeli, a Billův rozkrok se otíral o ten můj.

"Ah… Bille, vždyť…" Umlčeli mě dva měkounké polštářky, které se třeli o mé rty.

"Copak?" Šeptl do polibku.

"Zapomeň na to…" Odpověděl jsem mu, a mé ruce vjeli pod jeho tričko. Jeho hubené prstíčky rozepínali mé kalhoty, a vjeli do mých boxerek, a pevně obmotali můj penis.

"B… Bille!" Vzdychal jsem do jeho lehkých polibků. Jeho rty pokládali na mou tvář lehoučké polibky, a doputovali až pod mé ucho, kde se jemně otřel jeho jazyk, i s kovovou kuličkou. Z mých úst vyšel hlasitý sten. Zhaslo se světlo ve výtahu. Bill to nevnímal, a dál se věnoval mému oušku, a jeho ruka se začala v mých boxerkách pohybovat.

*Blik* Světlo se rosvítilo, a výtah se rozjel o patro výš. Bill okamžitě vydělal ruku z mých boxerek, a zapnul mi kalhoty. Ovšem laskat moje ucho nepřestal.

"Billí…?" Šeptl jsem.

"Ale no tak. Nemáme se přece za co stydět." Přejel jazykem přes mé ucho. Byl jsem bezmocný. Jeho dotyky, polibky… ON! TO mě dostává na kolena. Nechal jsem ho ať si jeho jazyk dál hraje s mým uchem. Otevřeli se dveře.

"Ehm…!" Někdo si odkašlal, a nastoupil. Nevnímal jsem to. Měl jsem zavřené oči, a z mé pusy neustále vycházeli steny. Ani Bill tu osobu moc nevnímal, a dál se věnoval mě. Má ruka začala bloudit po jeho zádech, a dostala se až pod tričko. No co, přece se opravdu nemáme za co stydět. Pootevřel jsem jedno oko, a zjistil jsem, že ta osoba co nastoupila, je dívka, a hnědými dlouhými vlasy. Má černé kozačky na podpatku, hnědé legýny, černou sukni, a lehké hnědé letní tričko s výstřihem. Na řasách měla asi tunu řasenky, ale to jí nádherně zvýrazňovalo velké zelené oči. Měla černou koženou kabelku, a velké stříbrné náušnice.

"Aaah… Bille, mmm…" Zasténal jsem, když Bill přejel rukou po mých napnutých kalhotách. Ze zadu jsem vjel pod Billovy kalhoty, a ukazováčkem přejel po jeho vstupu, což ho přinutilo dlouze a nahlas zasténat mé jméno.

Zazvonil zvonek ve výtahu což nám oznámilo, že už jsme v přízemí. Otevřeli se dveře, a ta holka rychle vyšla z výtahu. Jen jsem se tomu zasmál, a dál se věnoval Billovi. Prstem jsem vjel do Billova vstupu.

"Aaa.. Toméé…Ummm…" Zakřičel přes celý barák, a zavřeli se dveře.

"Ne-ne…Nechtěl jsi… Jít n-na jídlo?" Vykoktal ze sebe.

"Ty jsi chtěl, lásko." Usmál jsem se, a zapohyboval prstem v jeho vstupu, a opět zasténal.

"Tome… Umm…" Pokoušel se mi něco řict, a přitom se zavřenýma ořima mačkal moje tričko v rukách, a já jsem opět párkrát zapohyboval prstem.

"Ano, lásko?" Zasmál jsem se, a políbil ho do vlasů.

"N… Nechceš už jít? M-mám… mám hlad" Řekl, a zasténal do mé mikiny, když se můj prst do něj hlouběji dostal. Ještě jednou jsem do něj jako by přirazil, a vytáhl jsem z něj prst.

"Ah Tome…" Sjel po mě k zemi. Klekl jsem si k němu, a políbil ho na tvář,

"Tak co, jdem? Ať my tady neumřeš hlady, zlato!" Zasmál jsem se, a on mi věnoval přenádherný úsměv, jaký dokáže jen on.

Vím, že ta jednodílka tady už jednou byla, ale dlouho tady nic nebylo xD Sem sem prostě musela něco dát xD Oběvila sem asi tři nedodělané jednodílky, ale teď na to nemám čas... :D Sem děsný tele! xD

Tom jako každý čtvrtek došel domů z hodiny Hip Hopu, a jako vždy se šel hned osprchovat. Ve své malé koupelně měl jako vždy perfektně uklizeno. Neuklízel on, ale jeho mladší bratr Bill. Tom ho nijak nevyužíval, jen Billovi se nelíbilo že si tam Tom neumí udělat pořádek, tak jako všude kam se hne. Tomovi moc nepořádek nevadí, cítí se pak více uvolněný, ale rozhodně okolo sebe nerozhazuje zbytky jídla, nebo špinavé spodní prádlo. Na tohle je Tom moc háklivý. Vytáhl ze své malé bíle skříňky pod zrcadlem sprchový gel a položil ho na okraj vany. Svlíkl si nejdříve své natáhlé tričko a potom své velké kalhoty stáhnuté páskem spolu s boxerkami. Těžce vydechnul a vlezl do vany která byla spojena i se sprchovým koutem. Pustil na sebe vlažnou vodu, jako po každém tréninku ale i když se sprchoval ráno. Nejdříve se celý opláchnul jen vodou a potom si do rukou dal trochu, tedy trochu víc svého sprchového gelu. Při sprchování, hlavně tedy když si začal mydlit celé tělo, myslel na bratra. Někdy si připadal jako nějaký uchyl. Vlastně to byla taková jeho úchylka! Bill samozřejmě nic nevěděl. Tom si to nechával pro sebe. Nikomu se s tímhle a vlastně ani s ničím jiným, nesvěřoval. Byl v poslední době velmi uzavřený, někdy skoro jako jeho bratr. Dřív byl takový veselý extrovert ale v poslední době to s ním šlo tak nějak z kopce. Stále myslel jen na něj. Jak on si přál aby byl Bill jeho děvka! Už mockrát se mu o tom zdálo, už mockrát si ho představoval když uspokojoval sám sebe. Tom nemá rád stálé vztahy, nevěří na pravou lásku. Je přesný opak jeho bratra, ale to mu nebrání s z něj tu děvku udělat. Už byl skoro připraven si s ním užít, ať by Bill chtěl nebo ne! Už nechce jen svou ruku, jen úchylné sny a představy! Chce jeho, Billa! Vypnul sprchu a okolo pasu si omotal osušku. Vylezl z vany a skočil do svých modrých papučí. Důkladně se prohlížel, aby náhodou nějaká skvrna nebo pupínek nekazily jeho pleť, a přetřel si celý obličej nějakou vodičkou. Usmál se na sebe do zrcadla a odkráčel do pokoje. Tom věděl že ho Bill miluje, ale on ho nemiloval. Vždy ho jen neskutečně sváděl. Jeho zadeček, nohy… Tom ho chtěl jen využít párkrát na sex, nic víc! Věděl moc dobře že se s ním Bill vyspí, miloval ho přece! Ale Tom myslí jen na jedno… Jen na ty tři písmena. Bill je ještě panic a chce svůj první sex prožít s opravdovou láskou která je podle něj Tom. Tom nic takového nevěděl, myslel že už to má dávno za sebou jako on. Přece jen, by se mu asi vysmál. Vždyť už mu bude skoro dvacet a ještě si nikdy s žádnou kočkou, nebo aspoň šlapkou neužil? Tohle je Tomova každodenní činnost. Tak jako si Bill každý den tajně "půjčuje" z Tomova pokoje jeho tričko které nosí když je doma. Pere si ho každý týden, a už za jeden den dokáže tak nádherně nasáknout Tomovou vůni. To Bill to triko vždy pral. Jen Bill. Tom shodil osušku na zem a sáhl ze skříně na čisté boxerky. Nic jiného na sobě neměl a vydal se do Billova pokoje. Bill si zrovna četl časopis. Tom opatrně zaklepal.

"Tome?" Ozval se tichounký jemný hlas z pokoje.

"Pustíš mě?" Usmál hraně Tom, i když věděl že to Bill nevidí, v jeho hlase to musel poznat!

"Jasně, počkej už jdu!" Bill otevřel dveře. Podíval se rozzářeně jako sluníčko na Toma. Tom se nesnažil usmívat, jen nahodil takový ten bezvýznamný úsměv, něco jako "Nic pro mě neznamenáš" …

"T-Tome? Kde-Kde jsi nechal oblečení?" Bill se trochu polekal, vzrušoval ho pohled na bratrovo svalnaté, dokonalé tělo.

"No, v pokoji, můžu už jít dál?" Opět se lacině usmál.

"P-Pojď…" Vykoktal ze sebe Bill a posadil se na postel. Tom se posadil těsně k Billovy. Nejdříve ho chtěl trošku provokovat, ví co to s ním dělá. Nenápadně se začal dotýkat Billova zadečku když se zapřel o ruky. Billova tvář nabrala narůžovělý odstín i když si myslel že to bylo jen náhodou.

"Tak, Tak co potřebuješ, Tome?" Zeptal se ho Bill aby řeč, kterou vlastně ani nezačali, nestála.

"No já myslím že víš…" Usmál se na Billa svůdně Tom.

"O-o čem to mluvíš?" Bill se na něj nechápavě podíval, i když veděl co chce, nebo si to aspoň myslí. Tom Billa něžně políbil. Snažil se hrát to divadýlko dokud se mu Bill úplně nepoddá. Nemusel čekat dlouho a Bill se vrhnul do Tomových boxerek, které mu stáhnul. Tom neváhal. Začal z Billa oblečení doslova trhat! Když už ho zbavil posledního kousku oblečení, položil ho na bříško.

"T-Tomy?" písknul Bill. Měl strach, velký strach.

"Mlč!" Okřikl ho Tom. Bill se ho začal bát, tak nějak si ho i zprotivil. Byl na něj zlý! Ale stále ho nepřestává milovat. Tom nelítostně a bez ohledu na Billovy prosby do něj vnikne. Bill zaskučí bolestí. S Tomem to ani nehne.

"Tome! Nech mě být! Prosím!" křičel Bill. Brečel, naříkal, vzlykal, prosil… Tom se věnoval jen jeho zadečku.

"Tom! Nech mě být! To bolí!" Billa ta bolest vyčerpávala. Ze zadečku mu začala téct proudem krev.

"Kurva, drž už tu hubu!" Začal na ně řvát Tom. Bill raději mlčel. Tom přirážel stále rychleji. Bill se nemohl ani hnout, a už vůbec se Tomovi nemohl nijak ubránit. Neubránil by se ani kdyby měl sílu.

"Řekni že seš moje děvka, dělej!" Bill se jen rozplakal. Nic z něj nevypadlo. Toma to moc naštvalo a tak Billa uhodil do zad sklenicí co byla na Billově nočním stolku. Sklenice se robila a Bill začal krvácet i na zádech. Malé střípky se mu zaryli do kůže a tekutina co byla původně ve sklenici ho strašně štípala v krvavých ránách. Zapískal bolestí ale nebylo mu to k ničemu platné. Tom stále rychleji a tvrději přirážel. Bill už neměl sílu a zadeček ho moc bolel.

"Nech mě už bít! To ti nestačilo? Tome, nech mě!" Začal z posledních sil řvát na svého bratra.

"Řekni to a nechám tě být!" Odpověděl mu Tom s úderem pěstí do stehna!

"Auuu!" Pípl Bill. Neměl už ani sílu plakat.

"Řekneš to nebo ne?" Tom ho udeřil znovu.

"Raději chcípnu!" Tom se potěch Billových slovech ještě více rozzuřil. Udeřil ho pořádnou ránou do hlavy. Bill se složil na postel. Tom z něj konečně vyšel.

"V noci jsem zpět, ať jseš umytej, a hlavně ready!" Tom si oblékl boxerky, a odešel zpět do svého pokoje.

Bill tam hodinu, možná i dvě ležel bez jakéhokoli pohybu. Sotva dýchal. Dýchal velmi těžce. Neměl žádnou sílu. Když se zvednul, snažil se postavit na nohy. Okamžitě spadl na zem. Když se chytil na místo na které ho Tom udeřil, měl ruku celou od krve. Viděl rozmazaně, hlava ho otřesně bolela. Jakýkoli pohyb mu působil velkou bolest.

"Ne, ne… Tak daleko to nemělo zajít! Tome já tě stále miluji. Jsem schopný ti odpustit, ale bolí to. Udělal bych cokoli abys byl šťastný, každý den bych to trpěl. Ale nemám sílu. Promiň…"
Říkal si sám pro sebe. Ano, opravdu mu chtěl Bill odpustit! Ale nedokázal překonat tu bolest.

V noci se Tom vypravil do Billova pokoje. Bylo asi jedenáct a Bill ještě nemohl spát. A i kdyby, Tom by ho hned vzbudil. Otevřel dveře.

"Bille, tohle na mě nehraj…" Uchechtnul se. Kopl tvrdě do Billova bříška. Na zemi leželo Billovo bezvládné a chladné tělo. Z pořezaných žilek na jeho ručky, tekli cestičky krve. V druhé ruce Bill držel jeden ze střebů sklenice, co o něj rozbil Tom. Střep byl celý od krve a Tomovi už bylo jasné co se vlastně stalo. Znovu do něj kopl. Naklonil se knělu a pošeptal mu do ucha: "Stejně si byl jen děvka!"