Tak, s Alicí jsme se rozhodli že napíšeme vícedílku :D Je to její úplně první povídka, tak doufám že se vám bude líbit!! A prosím klikněte na anketku ^__^
Papá May a Alice
Seděl jsem na křesle, a koukal z okna. Byla noc, ale tady v místnosti to nikoho nezajímalo. Byl jsem už unavený, ale musel jsem to tady ještě nějakou tu hodinku vydržet. Tom si brnkal na kytaru, a Geo s Gugím mu do toho něco mluvily. Náš manažer tam s nimi probíral nový song, který jsem napsal, ale oni mi ho trošku poopravily, dopsaly muziku a tak dále. Nesnáším, když mi opravují songy. Píšu si to tak, jak to cítím. Moje songy, jsou moje pocity, všeho co cítím. Všechny vzpomínky a touhy. Všechno.
"Bille! Poslouchej!" Zavolá na mě Tom, a začne vybrnkávat nějakou melodii.
"Jo, to je dobrý" Nahodil jsem lehký úsměv, a pozoroval dál měsíční oblohu, která v tu chvíli pro mě znamenala celou realitu. Přitáhl jsem si kolena k bradě. V hlavě se mi promítali různé myšlenky. Měl jsem v nich totální zmatek.
"Copak je s tebou, bráško?" Zasmál se Tom. Nenamáhal jsem se ani otočit hlavu.
"Nic... Jen přemýšlím. Už jsem unavený." Přivřel jsem oči. Opravdu už se mi chce spát. Jsme tady už od rána, aby jsme vymysleli něco, na naši novou desku. Dotáhl jsem songy které jsem napsal. Popravdě... Na některých se podílel i Tom. A co za ten den vymysleli? Dokázali mi to všechno upravit tak, že moje písničky ztratily počáteční smysl, a všechnu tu energii, lásku, zášť... Všechno, co jsem do toho vložil.
"Bille! Poslouchej!" Zavolá na mě Tom, a začne vybrnkávat nějakou melodii.
"Jo, to je dobrý" Nahodil jsem lehký úsměv, a pozoroval dál měsíční oblohu, která v tu chvíli pro mě znamenala celou realitu. Přitáhl jsem si kolena k bradě. V hlavě se mi promítali různé myšlenky. Měl jsem v nich totální zmatek.
"Copak je s tebou, bráško?" Zasmál se Tom. Nenamáhal jsem se ani otočit hlavu.
"Nic... Jen přemýšlím. Už jsem unavený." Přivřel jsem oči. Opravdu už se mi chce spát. Jsme tady už od rána, aby jsme vymysleli něco, na naši novou desku. Dotáhl jsem songy které jsem napsal. Popravdě... Na některých se podílel i Tom. A co za ten den vymysleli? Dokázali mi to všechno upravit tak, že moje písničky ztratily počáteční smysl, a všechnu tu energii, lásku, zášť... Všechno, co jsem do toho vložil.
"Tak to necháme na zítra. Ale skoro nic jsme neudělali. Máme asi sedm
písniček, ale to na jedno album nestačí ani omylem. Prostě musíme zítra
dozkládat zbytek a pozítří už zkoušet." řekl Tom vážným hlasem a zapřemýšlel se.
Všichni i semnou se na něj otočili, protože zrovna od něj nebyli zvyklí na vážnou řeč.
"Myslím, že Tom má pravdu. Ale s tím nacvičováním, to tak slavně nevidím.
Budete ve stresu a to vám jako superhvězdám neprospěje. Měli byste si udělat
dovolenou jako kapela. Není to přece ani 3 měsíce, co jste vydali CD Humanoid a
už se hrnete do dalšího? Musíte si dát pohov." řekl producent a zadíval se na
Toma. Přesně to jsem si myslel. Budeme zbytečně ve stresu a budeme se hádat
jako minule.
"To není špatný nápad. Dovolená u moře. Opalování, slunce, koupání a pohoda."
řekl Georg a Gustav se taky radostně usmál. Třeba se fakt pojedeme na dovolenou
jako tenkrát s Tomem.
"Hm.. no možná, že by nám dovolená pomohla. Odpočinuli si a dostali se do
pohody." ozval jsem se tichým hlasem.
"Hm.... výborný nápad. Vc jak polovina našich koncertů byla skoro prázdná a v
Praze? Tam bylo asi dvě stovky lidí. Musíme udělat nějakou desku, která překoná
aspoň náš osobní rekord." řekl Tom a zvedl se. Opřel svou kytaru o zeď a otočil
se k odchodu. Ucítil jsem strach a nejistotu z toho, že odchází.
písniček, ale to na jedno album nestačí ani omylem. Prostě musíme zítra
dozkládat zbytek a pozítří už zkoušet." řekl Tom vážným hlasem a zapřemýšlel se.
Všichni i semnou se na něj otočili, protože zrovna od něj nebyli zvyklí na vážnou řeč.
"Myslím, že Tom má pravdu. Ale s tím nacvičováním, to tak slavně nevidím.
Budete ve stresu a to vám jako superhvězdám neprospěje. Měli byste si udělat
dovolenou jako kapela. Není to přece ani 3 měsíce, co jste vydali CD Humanoid a
už se hrnete do dalšího? Musíte si dát pohov." řekl producent a zadíval se na
Toma. Přesně to jsem si myslel. Budeme zbytečně ve stresu a budeme se hádat
jako minule.
"To není špatný nápad. Dovolená u moře. Opalování, slunce, koupání a pohoda."
řekl Georg a Gustav se taky radostně usmál. Třeba se fakt pojedeme na dovolenou
jako tenkrát s Tomem.
"Hm.. no možná, že by nám dovolená pomohla. Odpočinuli si a dostali se do
pohody." ozval jsem se tichým hlasem.
"Hm.... výborný nápad. Vc jak polovina našich koncertů byla skoro prázdná a v
Praze? Tam bylo asi dvě stovky lidí. Musíme udělat nějakou desku, která překoná
aspoň náš osobní rekord." řekl Tom a zvedl se. Opřel svou kytaru o zeď a otočil
se k odchodu. Ucítil jsem strach a nejistotu z toho, že odchází.
"No, a co čekáš?" Spustil jsem, a Tom se v tu chvíli zastavil, a otočil se na mě.
"Letos, jsme měli koncert jen v Praze. Jedno jediný město v celým Česku. Musíme taky brát ohledy na mladší faninky. Myslíš že třeba nějaké ty třináctky pustí rodiče co já vím z... Karviné? Já si teda myslím, že by jsme mohli udělat nějaký koncert i v Ostravě. Z Česka míváme vždycky úžasné zážitky. Ale nemluvím jenom o Česku. Všímáte si vůbec, kolik koncertů máme domluvených do Francie? Sedm... A co země, kde nejsme vůbec? Nesmíme myslet jen na ty velké krásné země. Vždyť máme fanoušky po celém světě, nebo ne?" Ukončil jsem svůj dlouhý proslov.
"Jak myslíš... Promluvíme si o tom zítra, dobře? Jsem unavený." Otočil se zpátky. Cítil jsem z jeho strany totální nezájem. Trochu mě to zamrzelo, ale oklepal jsem se, a vstal jsem z křesla.
"Tak, já taky půjdu kluci. Tak zítra..." Koukl jsem na hodiny.
"Vlastně, dneska..." Uculil jsem se.
"Čauky" Zasmál jsem se, a letmo jsem jim zamával.
"Dobře, tak se mějte dvojčata. My si tady ještě chvíli pobudeme" Usmál se Producent.
"Čaau" Řekli všichni trojhlasně. Přicupital jsem k Tomovi. Otevřel dveře, a nechal mě prvního projít. On vyšel z místnosti hned za mnou. Když zavřel dveře, chytil jsem ho za ruku, a hlavu jsem položil na jeho rameno.
"Letos, jsme měli koncert jen v Praze. Jedno jediný město v celým Česku. Musíme taky brát ohledy na mladší faninky. Myslíš že třeba nějaké ty třináctky pustí rodiče co já vím z... Karviné? Já si teda myslím, že by jsme mohli udělat nějaký koncert i v Ostravě. Z Česka míváme vždycky úžasné zážitky. Ale nemluvím jenom o Česku. Všímáte si vůbec, kolik koncertů máme domluvených do Francie? Sedm... A co země, kde nejsme vůbec? Nesmíme myslet jen na ty velké krásné země. Vždyť máme fanoušky po celém světě, nebo ne?" Ukončil jsem svůj dlouhý proslov.
"Jak myslíš... Promluvíme si o tom zítra, dobře? Jsem unavený." Otočil se zpátky. Cítil jsem z jeho strany totální nezájem. Trochu mě to zamrzelo, ale oklepal jsem se, a vstal jsem z křesla.
"Tak, já taky půjdu kluci. Tak zítra..." Koukl jsem na hodiny.
"Vlastně, dneska..." Uculil jsem se.
"Čauky" Zasmál jsem se, a letmo jsem jim zamával.
"Dobře, tak se mějte dvojčata. My si tady ještě chvíli pobudeme" Usmál se Producent.
"Čaau" Řekli všichni trojhlasně. Přicupital jsem k Tomovi. Otevřel dveře, a nechal mě prvního projít. On vyšel z místnosti hned za mnou. Když zavřel dveře, chytil jsem ho za ruku, a hlavu jsem položil na jeho rameno.
"Co se stalo, Tome?" zeptal jsem se provinile.
"Nic. jenom mě trochu štve, že jako jediný ze skupin, to chci vytáhnout, co nejvýš to jde. A vy ostatní byste jste se nejradši váleli někde na pláži." zvýšil na mě hlas a zamířil směrem k východu.
"Promiň, já jenom chtěl, aby jsme byli chvíli spolu sami a užívali si." řekl jsem potichu a rozběhl jsem se za ním.
"Hm..." řekl lhostejně a otevřel dveře. Najednou nás oba zahalila neproniknutelná tma. Tom odemkl auto a do ulice se ozvalo tiché pípnutí. Oba jsme mlčky nastoupili do jeho auta a jeli sjme směrem domů.
"Tome? Nejedeme moc rychle?" zeptal jsem se nejistě, když jsem se podíval na tachometr a uviděl jsem, že jedeme 148km/h.
"Nic. jenom mě trochu štve, že jako jediný ze skupin, to chci vytáhnout, co nejvýš to jde. A vy ostatní byste jste se nejradši váleli někde na pláži." zvýšil na mě hlas a zamířil směrem k východu.
"Promiň, já jenom chtěl, aby jsme byli chvíli spolu sami a užívali si." řekl jsem potichu a rozběhl jsem se za ním.
"Hm..." řekl lhostejně a otevřel dveře. Najednou nás oba zahalila neproniknutelná tma. Tom odemkl auto a do ulice se ozvalo tiché pípnutí. Oba jsme mlčky nastoupili do jeho auta a jeli sjme směrem domů.
"Tome? Nejedeme moc rychle?" zeptal jsem se nejistě, když jsem se podíval na tachometr a uviděl jsem, že jedeme 148km/h.
"Nemylím si..." Odcekl. Chytil jsem se za sedadlo. Na mě to bylo opravdu rychle.
"T-Tome... Prosím zpomal!" Prosil jsem.
"A když ne?" Procedil mezi zuby.
"Nechci se hádat, a nechci aby mi bylo špatně. Prosím!" Zaškemral jsem. Trochu zpomalil.
"Díky." Pípl jsem.
"Hm..." Zamručel. Bylo mi na nic z toho, že je na mě Tom takový. Vždyť jsem chtěl jen aby jsme byli spolu. Mohl by si někdy odpočinout. Tom zaujatě koukal na cestu, a věnoval se řízení. Zapřel jsem si hlavu za loket o dveře auta, a koukal jsem, jak se mlží okýnko vedle mě, po kterém stékaly raní slzy mlhy. Měsíc pořád ještě nádherně svítil, a hvězdy mu do jeho světla, a černočerné oblohy nádherně ladily. Nevím co, jak a proč, ale něco vnutilo jednu z mích slz, aby mi sjela po rozpálené tváři únavou. Nesnažil jsem se přemýšlet proč se tak stalo, přemýšlel jsem nad ním. Nad Tomem. V poslední době je moc náladový. Myslím si, že by si měl odpočinout. Je pořád ve stresu, a moc se snaží. Od rána do večera zkouší, a snaží se vylepšovat každou chybičku. Je toho na něj příliš.
Z ničeho nic rychle dupl na brzdu a dal tím auto do smyku. S námi oběma to hodilo a Tom naštvaně praštil do volantu.
"To je fakt na hovno. Asi půl kilometru do našeho baráku je uzavřená ulice... Musíme to vzít oklikou." říkal Tom ale asi spíš sám pro sebe. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pomalu sešlápl plyn a auto se pomalu rozjelo. Přemýšlel jsem, jestli bych mu neměl říct pár slov na uklidnění, ale podle jeho nálady a chování ke mě, jsem usoudil, že radši budu potichu.
"Jsi v pořádku, Bille?" zeptal se, ale v jeho hlase neznělo ani trochu obavy o mé zdraví. Spíš chtěl jenom narušit ticho v autě.
"Jo. Nechceš pustit rádio?" zeptal jsem se tichým hlasem a podíval jsem se na něj.
"Hm..." zabručel a pokrčil rameny. Vše co jsem řekl mu bylo úplně ukradené. Jako by mu moje přítomnost byla nepříjemná. Naklonil jsem se a zapnul jsem rádio. Začal hrát začátek naší nejlepší písničky z našeho alba: Automatisch. Tom a usmál a začal jsi ji pobrukovat. Doufám, že se mu zlepší nálada a už na mě nebude nepříjemný.
"Tome? Nezměnil jsi názor na dovolenou? Byla by to celkem sranda. No teda s Gustavem a s Georgem jsme ještě na dovolené nebyli." řekl jsem veselým hlasem a usmál jsem se. Představoval jsem si, jak budeme všichni dovádět na pláži, hrát volejbal, potápět se v moři, závodit na skútrech a různé jiné šílenosti.
"A taky ještě dlouho nebudeme. Teda pro mě za mě si klidně jeďte, ale já s vámi ani za nic nepojedu." řekl naštvaně a tím chtěl skončit naši debatu o dovolené.
"Prosím, Tomí." zašeptal jsem prosebně a pohladil jsem ho po ruce. Tom ucukl a dělal, jako kdyby se nic nestalo.
"Tome, co se s tebou poslední týden děje? Od skončení našeho turné jsi úplně jiný a přijde mi, jako by ti moje přítomnost vadila? Jestli jsem něco udělal, tak je mi to fakt líto. Nechci, aby jsi byl naštvaný." řekl jsem a usmál jsem se.
"To je fakt na hovno. Asi půl kilometru do našeho baráku je uzavřená ulice... Musíme to vzít oklikou." říkal Tom ale asi spíš sám pro sebe. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pomalu sešlápl plyn a auto se pomalu rozjelo. Přemýšlel jsem, jestli bych mu neměl říct pár slov na uklidnění, ale podle jeho nálady a chování ke mě, jsem usoudil, že radši budu potichu.
"Jsi v pořádku, Bille?" zeptal se, ale v jeho hlase neznělo ani trochu obavy o mé zdraví. Spíš chtěl jenom narušit ticho v autě.
"Jo. Nechceš pustit rádio?" zeptal jsem se tichým hlasem a podíval jsem se na něj.
"Hm..." zabručel a pokrčil rameny. Vše co jsem řekl mu bylo úplně ukradené. Jako by mu moje přítomnost byla nepříjemná. Naklonil jsem se a zapnul jsem rádio. Začal hrát začátek naší nejlepší písničky z našeho alba: Automatisch. Tom a usmál a začal jsi ji pobrukovat. Doufám, že se mu zlepší nálada a už na mě nebude nepříjemný.
"Tome? Nezměnil jsi názor na dovolenou? Byla by to celkem sranda. No teda s Gustavem a s Georgem jsme ještě na dovolené nebyli." řekl jsem veselým hlasem a usmál jsem se. Představoval jsem si, jak budeme všichni dovádět na pláži, hrát volejbal, potápět se v moři, závodit na skútrech a různé jiné šílenosti.
"A taky ještě dlouho nebudeme. Teda pro mě za mě si klidně jeďte, ale já s vámi ani za nic nepojedu." řekl naštvaně a tím chtěl skončit naši debatu o dovolené.
"Prosím, Tomí." zašeptal jsem prosebně a pohladil jsem ho po ruce. Tom ucukl a dělal, jako kdyby se nic nestalo.
"Tome, co se s tebou poslední týden děje? Od skončení našeho turné jsi úplně jiný a přijde mi, jako by ti moje přítomnost vadila? Jestli jsem něco udělal, tak je mi to fakt líto. Nechci, aby jsi byl naštvaný." řekl jsem a usmál jsem se.
"Děláš, jako by ti na tom záleželo." Ušklíbl se. Smutně jsem po něm koukl, ale on se na mě nehodlal dívat.
"Ale Tome, záleží mi na tom. Záleží mi na tobě! Záleží mi na nás. Nechci abys na mě byl takový. Já…" Nedokončil jsem větu. Nebyl to záměr, ale nevěděl jsem jak mu to mám říct. Nedokážu popsat svoje city. To co se teď ve mně děje, co teď cítím… Ne, opravdu nepopsatelné.
"Ne-nevím jak to říct…" Pípl jsem, a sklopil jsem pohled dolů.
"Ne, to bude tak, že ty nemáš co říct." Odcekl. Přitáhl jsem se víc ke dveřím. Můj pohled ucukl na zamlžené okno. Sledoval jsem jak se pomalu rosí od padající mlhy, a poslouchal jsem poslední tóny našeho songu Automatisch. Z rádia se opět ozvali známé tóny. "I's Britney bitch…" Musel jsem se nad tou větou pousmát. Moje tělo jako by říkalo, ať se začnu hýbat do rytmu, ale můj mozek byl za každou cenu proti. Byla to jedna z písní v playlistu na mém iPodu.
"Víš…" Šeptl jsem, ale dost hlasitě na to, aby to slyšel.
"Hele, nechci tu svou kritiku prosím tě pro sebe, okay? Už mě to buzerování nebaví. Nejseš moje matka, Bille. Uvědom si to!" Zvýšil na mě hlas. Okamžitě se mé oči přeplnily slzami. Několik se jich spustilo po mé tváři, ale pokoušel jsem se je udržet. Nenamáhal jsem se ani na jediný slůvko. Nechci se hádat, radši budu celou cestu domů mlčet. Bude to pro oba lepší. Tomovi zazvonil mobil.
"Bože…" Začal ho jednou rukou lovit z kapsy od mikiny. Druhou rukou pořád držel volant, a snažil se sledovat cestu. Když konečně vylovil mobil, podíval se na display kdo mu volá. Lehce se pousmál. Zamrazilo mě v zádech. Z toho jeho úsměvu, jsem měl zvláštní pocit. Ale radši jsem pohled obrátil zpět na okno.
"Ahoj!" Řekl celkem mile do telefonu. "Jasně že jo…. Um, ještě ti zavolám a domluvíme se, jo? … Dobře, tak… Měj se!" Usmál se, a hodil mobil zpátky do kapsy. Úsměv mu ještě nějakou tu chvilku vydržel. "Hm…" Zamručel jsem. Tomův úsměv zmizel. Zase ten jeho vážný uražený výraz. Nelíbí se mi to. Chci, abychom byli zase v pohodě. Vlastně, za poslední týden, mě ani neobjímá. Chybí mi ty časy, kdy jsme neměli tak plný program kvůli tour… Byli jsme víc spolu, měli jsme víc soukromí, a měli jsme na sebe hlavně čas. Tom nebyl tak ve stresu, a byl na mě milý. Polibky jsem si nemusel vynucovat. Sice si je nevynucuju ani teď, ale někdy mi to tak připadá.
"Tomí?? Kdo ti volal?" zeptal jsem se potichu, když mě přemohla má zvědavost.
"Nikdo." řekl a usmál se.
"Tomí, mě to opravdu zajímá." začal jsem potichu naléhat.
"Jedna kamarádka." řekl a viděl jsem, jak mu začaly ucukávat koutky. Ucítil jsem nový pocit. Cítíval jsem už párkrát, když jsem viděl Toma, jak se objímá, líbá a vodí si fanynky na pokoj. Cítil jsem úzkost. Co když to Tom tentokrát s tou holkou myslí vážně? Co když proto se ke mě chová takhle? Nechci ho ztratit. On je mojí součástí. To on je ten důvod, proč ještě pořád jsem v kapele. On je moje jediná láska. A jestli má nějakou holku a tentokrát se do ní doopravdy zamilovat, tak... To asi nepřežiju.
Cítil jsem, že auto pomalu zastavuje.
"Tak a jsme doma. Vystup si, Billí, ne?" zeptal se milým hlasem. Od té doby, co mu ty jeho kamarádka zavolala, tak se mu nálada zlepšila a už není naštvaný.
"Jo, já už jdu. A ,Tomí, od kdy ty si voláš s kamarádkami?" zeptal jsem se potichu a můj hlas zněl velice roztřepaně.
"Nevím, tahle mi přijde jiná než ostatní. Je milá, odvážná, zábavná, pěkná a... No prostě dobrá kamarádka." řekl a ten pocit se ve mě znovu probudil, ale silněji než kdy před tím.
"Nikdo." řekl a usmál se.
"Tomí, mě to opravdu zajímá." začal jsem potichu naléhat.
"Jedna kamarádka." řekl a viděl jsem, jak mu začaly ucukávat koutky. Ucítil jsem nový pocit. Cítíval jsem už párkrát, když jsem viděl Toma, jak se objímá, líbá a vodí si fanynky na pokoj. Cítil jsem úzkost. Co když to Tom tentokrát s tou holkou myslí vážně? Co když proto se ke mě chová takhle? Nechci ho ztratit. On je mojí součástí. To on je ten důvod, proč ještě pořád jsem v kapele. On je moje jediná láska. A jestli má nějakou holku a tentokrát se do ní doopravdy zamilovat, tak... To asi nepřežiju.
Cítil jsem, že auto pomalu zastavuje.
"Tak a jsme doma. Vystup si, Billí, ne?" zeptal se milým hlasem. Od té doby, co mu ty jeho kamarádka zavolala, tak se mu nálada zlepšila a už není naštvaný.
"Jo, já už jdu. A ,Tomí, od kdy ty si voláš s kamarádkami?" zeptal jsem se potichu a můj hlas zněl velice roztřepaně.
"Nevím, tahle mi přijde jiná než ostatní. Je milá, odvážná, zábavná, pěkná a... No prostě dobrá kamarádka." řekl a ten pocit se ve mě znovu probudil, ale silněji než kdy před tím.
"Aha…" Vystoupili jsme oba z auta. Tom auto zamknul, a mířili jsme k našemu menšímu baráčku. Šlí jsme po bílých kachličkách. Tom se ke mně namáčkl, a objal mě okolo ramen. Ucítil jsem takový hřejivý pocit po celém těle., ale pořád mě nepustil ten pocit.
"Snad nežárlíš, lásko…?" Políbil mě do vlasů. Jeho chování je… Opravdu jiné. Ale stejně mě nepřestává trápit ten pocit.
"Ne… Snad ne." Šeptl jsem, a sklopil pohled dolů na zem.
"Ale no ták!" Pocuchal mi trošku vlásky. Zvedl jsem na něj pohled, a koukl na ně svýma čokoládovýma očkama. Zároveň jsem se utápěl v jeho hlubokém pohledu a čokoládě, která z jeho očí vyřazovala s malinkou jiskřičkou. Pousmál jsem se. Na jeho tváři se mu vykouzlil nádherný úsměv. Před námi už byli dveře od domu. Zastavil jsem se, a stoupl jsem si před něj.
"Víš že se překrásně směješ?" Usmál jsem se, a naklonil trošku hlavu na stranu.
"Ano, ale jenom na tebe, Billí" Ucítil jsem na čele dva měkounké polštářky. Trošku jsem se začervenal. Otočil jsem se, a odemkl jsem dveře od domu. První vešel Tom, a já hned za ním. Následovně jsem dveře zavřel, a zamkl. Oba jsme si vyzuli boty, a mlčky jsme cupitali do obýváku, kde se Tom rozvalil přes celou oranžovou pohovku, na níž byla měkounká oranžová deka. Koukal jsem na něj jak spokojeně se zavřenými očky zavrněl, rozvalený přes celou tu velkou pohovku. Vypadal tak rozkošně. Musel jsem se pousmát. Přicupital jsem k němu.
"M-Můžu… Můžu si lehnout k tobě?" Uculil jsem se s rukama za zády. Otevřel ty velké přenádherné očka, v kterých se zablýskla jiskřička. Nahodil vážný pohled.
"A co za to?" Zvedl obočí. Nechápavě jsem na něj koukl. Jeho ústa opět vykouzlili na jeho tváři ten dokonalí úsměv. Pousmál jsem se.
"Co budeš chtít…" Mrkl jsem na něj. Tom naznačil rukama abych šel za ním. Položil jsem se opatrně na něj, a slastí jsem zavrněl. Cítím se u něj přenádherně.
"Jsi to nejlepší dvojče pod Sluncem, Tomí." řekl jsem a pomalu už mě opouštěl ten pocit, který jsem měl po tom telefonátu.
"Jenom pod Sluncem? Já jsem nejlepší z celého vesmíru." řekl sebevědomě a potichu se zasmál.
"Jo.. To teda jsi." zašeptal jsem a přitiskl jsem se k němu ještě blíž. V televizi zrovna běželo předávání cen MTV, na kterém jsme dostali cenu za nejlepší kapelu. Právě dostala Beyonce svou druhou cenu a to znamenalo, že teď už jsme byli na řadě my. Uviděl jsem svůj úsměv a hned za ním se rýsoval Tomův andělský obličej. Usmíval se svým překrásným úsměvem, kterým dokázal okouzlit i srdce z kamene. Z mého snění mě vyrušilo to strašné zazvonění Tomova telefonu. Už zase.
"Ahoj, Alice." řekl znovu až přehnaně rozzářeně do telefonu. Seskočil z pohovky, až mě málem porazil na zem.
"Promiň, ale já jsem ti chtěl zavolat později." zašeptal porvinile, jako když jsme byli malý a on mi omilem ublížil. Vždycky se mi za to celý den omlouval a pečoval o mě, jako kdyby mi zavinil trvalé následky.
"Můžu ti to nějak vynahradit?" zeptal se a odcházel do kuchyně. Znovu se ve mě obnovil ten pocit, ale tentokát ještě silněji než předtím. Měl jsem chuť vzít Tomovi telefon a hodit ho do koše. Rozmlátit ho a spálit. Tom je jenom můj a né nějaké Alice. Tom se pomalu znovu vracel do obýváků a znovu se rozvalil na gauč, jako by se nic nestalo. Už jsem nemohl, jenom tak čekat než ta jeho kamarádka znovu zavolá a odvede mi ho pryč. Musel jsem něco udělat.
"Tomí? To už zase byla ta holka, co v tom autě?" zeptal jsem se tvrdě a nezakrýval jsem zlost, která mě zaplnila.
"No... Říkal jsem, že jsme kamarádi." řekl a podíval se na mě lhostejným pohledem.
"Jenom pod Sluncem? Já jsem nejlepší z celého vesmíru." řekl sebevědomě a potichu se zasmál.
"Jo.. To teda jsi." zašeptal jsem a přitiskl jsem se k němu ještě blíž. V televizi zrovna běželo předávání cen MTV, na kterém jsme dostali cenu za nejlepší kapelu. Právě dostala Beyonce svou druhou cenu a to znamenalo, že teď už jsme byli na řadě my. Uviděl jsem svůj úsměv a hned za ním se rýsoval Tomův andělský obličej. Usmíval se svým překrásným úsměvem, kterým dokázal okouzlit i srdce z kamene. Z mého snění mě vyrušilo to strašné zazvonění Tomova telefonu. Už zase.
"Ahoj, Alice." řekl znovu až přehnaně rozzářeně do telefonu. Seskočil z pohovky, až mě málem porazil na zem.
"Promiň, ale já jsem ti chtěl zavolat později." zašeptal porvinile, jako když jsme byli malý a on mi omilem ublížil. Vždycky se mi za to celý den omlouval a pečoval o mě, jako kdyby mi zavinil trvalé následky.
"Můžu ti to nějak vynahradit?" zeptal se a odcházel do kuchyně. Znovu se ve mě obnovil ten pocit, ale tentokát ještě silněji než předtím. Měl jsem chuť vzít Tomovi telefon a hodit ho do koše. Rozmlátit ho a spálit. Tom je jenom můj a né nějaké Alice. Tom se pomalu znovu vracel do obýváků a znovu se rozvalil na gauč, jako by se nic nestalo. Už jsem nemohl, jenom tak čekat než ta jeho kamarádka znovu zavolá a odvede mi ho pryč. Musel jsem něco udělat.
"Tomí? To už zase byla ta holka, co v tom autě?" zeptal jsem se tvrdě a nezakrýval jsem zlost, která mě zaplnila.
"No... Říkal jsem, že jsme kamarádi." řekl a podíval se na mě lhostejným pohledem.
Plosím, kliknětě na anketku :) May und Alice ♥