Duben 2010

Together... forever!

23. dubna 2010 v 12:51 | Katt & May
Prostě, i když na to čučím už poněkolikátý, vždy mě to rozbrečí.. Udivuje mě ta jejich bratrská láska, která mezi nima panuje. Je to něco naprosto kouzelného, něco nepopsatelného.. Udělali by pro sebe navzájem cokoliv.. Jak mají oba šťastné výrazy na tvářích když jsou spolu.. Mohla bych psát hodiny k nim, a stejně by to nestačilo popsat vše.. Miluju to video..




Katt:)

Milujeme obtáhlé džíny:))

23. dubna 2010 v 12:43 | Katt a May |  Fotky
Ne, já opravdu nejsem úchyl;D možná jen maličko:D:D ale tuty fotky, sem prostě dát musim:D

=)
Kdyby Billí ty kalhoty sundal, bylo by to pro všechny výhodnější:D

Volné:)
Ty kalhoty mu nehorázně sluší:)** pročpak měl asi volnější kalhoty?:D:D

;)
Bille, i když si tam tu ruku dáš, před náma nic neschováš;)

..
Už zase tam tou rukou šmátrá:D úplně nenápadnej:D
:)
Myslím si, že není potřeba komentovat:D Každej si domyslí sám;)


Katt:) ♥

Tokio Hotel- Dabing Alenka v Říši divů

22. dubna 2010 v 6:36 | Katt a May
Já nevím jak vy, ale při tomhle dabingu se vždycky šíleně tlemím xD Vím že sem na to jednu dobu kouokala fakt pořád pořád xD
May ^^

Název mluví za vše:))

18. dubna 2010 v 21:25
Našla jsem na YT sestřih "funny" momentů z celé tour:)) doufejme, že zas budou u Live DVDčka 2 disky, jako to bylo v r. 2007:))

Katt:))

Zdravím:D

18. dubna 2010 v 13:46 Catherine & Sch-Rei
Takže:)) Nejdřív děkuju May Za to, že si mě zvolila jako spoluautorku:)) budu se snažit nezklamat ani jí, a ani vás:D jk už May psala, mohli jste si přečíst na TWC blogu, první náš společnej díl povídky
Ein neuer tag ..? Ein neuer Liebe..?
Jinak, jsem normální letos už konečně patnáctiletá *YAHOO* fanska THček:D neřadím se mezi malé uječené krávy, které milují "Billíška" :D nechápu, jak můžou jeho jméno tak hnusně zkomolit?! :D nevadí, ony někdy časem poznají, že Bill se do nich opravdu nezamiluje tím, že budou ječet na koncertě jak pitomý:D
No.. takže snad to pro začátek stačí:D ještě jednou děkuju, May, vážím si toho:))  ♥

Papááá Katt:)

Nová spoluautorka :

18. dubna 2010 v 12:47 | MussiQ-May &Kattulkaa |  Catherine & Sch-Rei
So...
Blog má novou spoluautorku :)
Kdo četl první díl na TWC naší společné povídky, tak ví kdopak :D Kattulkaa :)
Tkže už tade nebudu jenom já, ale i ona... :) A pod články se budeme samo podepisovat xD Né dobré, tohle byla celkem zbytěčná informace :D Jinak, dlouho jsem tady zase nebyla (5dní xD)...
Se Sisou píšeme už třetí povídku/hru.... :) Luxus!! ^^ :D <3
Už se chystám dopsat pár jednodílek a new vícedílku... Ale nejsem si tím určitě jistá, pže mám hned tři témata na vícedíku. Jedno mám rozepsané, ale zamlouvají se mi víc ty ostatní dvě... Takže uvidíme :D  Co jsem dokončila obě HUREN řady, jsem děsně líná, a víc se věnuju Katt a Sise :) :D Takže moc své věci nepíšu... Jinak sem si vzpoměla na svou úplně první povídku/vícedilku :D Musela sem se sama sobě zasmát, a to jsem si to asni nečetla :D No, ale dám všechny povídky do Wordu, a musím je poslat Kam... :D Nechápu proč, prej to bude překvápko xD Sem zvědavá co vymyslí, pže ten dárek od ní na Vánoce mě strašně potěšil ^__^ (Kolážky Já a Dvojčátka) :)
No, teď nemám čas se moc vykecávat, ale jinak pro SBnka, se omlouvám že nestíhám moc obíhat... :( Ale budu schánět 100% další SBčka, a chystám se i udělat ikonku ;)

Tak, zatím Papája May

Oh Můj Billí... :D

13. dubna 2010 v 9:33 | MußiQ-May |  Catherine & Sch-Rei
So...
Dlouho sem ni nenapsala, pže sem byla děsně líná :D V půlce článku sem se na to vždycky vs*ala... :D Ale tento hodlám dopsat... :D

No... Takže...
Byla jsem teď týden nemocná, a nebylo to nic moc pěknýho TT.TT Šíleně mě bolelo břicho a bla bla bla...
Jinak...
Teď jsem si děsně oblíbila jednoho člověka... :D Píšu s ní už druhou Povídku? Hru? Netuším, ale moc dobře se mi s ní píše... ^__^ Sisa!
Minulöu neděli (teda myslím) jsme začali... Psali jsme až do šesti ráno :D Aaa... Sem pak spala do půl sedmé... To byl vlastně den když jsem onemocněla no... Velikonoce!! xD

Ale nevyhnula sem se i přes nemoc klukům... Nějací kluci přišli, a trvali na tom, že mě musí 'zmlátit'!! :D A co myslíte že moje mamuš udělala? Pustila je ke mě do pokoje! Slyšela sem kecy na plakáty THček, ale šíleně mě pak bolela pr*el!... >.< Šílený... Tohle pro příště mamce zatrhnu... Nebo se pro jistotu budu zamykat :D Ale pak tam byli ještě třeba sousedi a strejda... Já sem byla zalezlá v peřinách, a oni si tam jenom tak napochodovali :D Tsé!! :D

No jinak teď máme matiku... Ale supla... Sedím vedle dvou šílených Killerpilze fans... Oh Můj Billí... To je šílený x) Sledujou nějaký videa a fotky... Bléé... :D

Jsem šíleně unavená... Nejradči bych si tady nějak lehla a spala bych... Ráno jsem zaspala! Vstávala jsem o půl o_O Sice tak někdy vstávám normálně, ale nebyla jsem zchopná se vyhrabat ani z postele, a neměla jsem nachystané věci do školy... x)

Mám rozepsanou novou povídku... Na papíře :DAle je to nic moc no... Ode mě se nedají čekat zázraky :D

Tak já už walím :D Ale brzo zase něco napíšu... snad... :D Jenom tak, aby jste věděli ýže ještě žiju, pže jsem poslední dobou moc neaktivní... I když teď někdy by se na TWC blogu měla oběvit moje a Kattullky povídka... Ein neuer Tag...? Ein neuer Liebe...? ... Je to vícedílka... :D Tak mi ji pak pls ohodnoďte xD Nebo já newím co... :D

Tak už vážně.... Papája <3

Šantelka ♥

Krankheit, Familie und die liebe 7. (Konec)

1. dubna 2010 v 22:06 Krankheit, Familie und Liebe
Uplně poslední... Snad se vám to bude líbit xD A už pracuju na nové ;)
♥
Bill
Po několika minutách jsem se trošku uklidnil, a moje vzlyky už nebyli tak hlasité, a… hysterické(???). Měl jsem uslzenou celou tvář, a byla mi příšerná zima. Na sobě jsem neměl jediný kousek látky, jen modřiny a špínu. Pořád jsem nad tím přemýšlel, a pořád jsem to nedokázal pochopit. Jak jsem se během jednoho dne, mohl dostat až sem? Vždyť všechno bylo dokonalé, a najednou jsem zase tady. Vůbec mi to nedává smysl. Přece by policie volala, kdyby zjistila že je v našem okolí. Určitě by volala. Ale jsem si jistej, že mě najdou. Určitě je napadne hledat tady, když to tady i vlastně tak napůl začalo.

Slyším zavrzání dveří, ale dívám se jiným směrem.
"Vstávej!" křikl na mě hluboký mužský hlas. Ani jsem se nehnul.
"Něco jsem ti řekl!" o zval se znovu. Zvedl jsem na toho týpka vražedný pohled, ale dočkal jsem se jen rány do obličeje. Zaskučel jsem bolestí, a ruku jsem přiložil na místo, kam mě praštil. Po tváři se mi spustilo hned několik slz. Ten chlap mě chytil za loket, který mi doslova drtil, a vytáhl nahoru. Byl jsem ještě připoutaný k topení, a když mě zvedal, stáhlo mě to zpět. Pořád mě drtil loket, a odemkl pouta. Byla to velká úleva, ale měl jsem zarudnuté zápěstí, a moc to bolelo a pálilo. Trhl se mnou dopředu. Byl jsem slabí, a spadl jsem na kolena. Okamžitě mě trhavým pohybem vyhoupl zpět na nohy. Sotva jsem se držel na nohách. Se sklopenou hlavou jsem vedle něho kulhala až ke dveřím. Otevřel dveře, a tam byla dlouhá chodba plná dveří. Z většiny dveří se ozývali různé vzdechy holek. Jedny dveře se otevřeli. Podíval jsem se tím směrem. Byla tam nějaká holka.
"Hele, Jo… Já dneska už končím." Mluvila k tomu týpkovi. Byla to menší blondýnka. Celkem sexy ohoz, ale nelíbila se mi. Její obličej se mi zdál moc povědomí.
"Ale Jess, nikdo tu není, nemusíš mi říkat Jo," Zasmál se. Jess? T-to… Ne, to si jen určitě namlouvám.
"Tak teda… Tati, dneska už končím. Musím si ještě něco zařídit, a dostala sem dneska celkem slušný prachy," Koukla na mě, a pousmála se. Sehla se ke mně.
"Bill?" Usmála se. Srdce mi začalo tlouct šílenou rychlostí. Vůbec jsem nevěděl co si mám myslet, ale popadl mě zvláštní pocit.
"Hm, tak brzy tati? Vždyť je mu… No, dvacet, že? Naposledy když jsem tohle viděla, bylo mi dvanáct. Měla jsem pak noční můry." Zasmála se, a zase se narovnala, a mluvila k tomu chlapovi.
"No, tenhle už zdrhl, takže půjde o dva roky dřív. Jsem rád že jsem ho našel. Ještě by něco řekl, hajzl majlej," Zasmál se, a ne mocs citem mě poplácal po zádech.
"Tak Bille, já se s tebou loučím," Mrkla na mě.
"Mrcho!" Křikl jsem na ni, a z očí mi tekli slzy.
"Ale notak. Co bylo, bylo. Nebudeme přece vytahovat minulost… lásko," Pohladila mě po tváři, ucukl jsem a druhou stranu. Jen něco zamumlala, pozdravila svého otce, a šla.
"Jo, a Jessiko," Ještě na ni zavolala.
"Ano?"
"Nechceš přece jenom přijít?"
"No, já bych ráda ale…" Koukla na mě.
"Dobře, budu tam," Usmála se, a odešla dlouhou chodbou. Tak teď, už mi vůbec nic nedávalo smysl. Co s tím má co společného Jessika? A proč zrovna já? Zatmělo se mi před očima.
"Sakra co to?" Zaklel jsem.
"Než přejdeme budovou, budeš to mít na očích!" Zatáhl mi za loket, a někam mě vedl.

Když mi oddělal šátek z očí, šíleně mě boleli oči. Zářilo nádherně slunce, ale moji náladu mi to moc nezpříjemnilo. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Byla tam černá dodávka. Byla otevřená, a v ní byly dvě jako by lavičky naproti sobě. Uprostřed vozu, úplně vzadu, byla židle, a nad ní rudý flek. Nějaké rudé flíčky byli i na židli. Zarazilo mě to. Měl jsem chuť vzít nohy na ramena, a utíkat jak nejrychleji dokážu. Nešlo to.
"Jdeme," řekl ten chlápek, a táhl mě k té dodávce. Vlezl i se mnou dovnitř, a posadil mě na jednu tu lavičku. Připoutal mě tam k něčemu. Rozhlížel jsem se okolo sebe. Bál jsem se, a měl sem husí kůži. Nevěděl jsem co dělat, ale byl jsem i na panikaření příliš slabí. Sevřel se mi žaludek, a vůbec všechny vnitřnosti, když jsem se podíval do rohu vedle té lavičky na které jsem seděl. Byla tam zbraň. Pistole. Vůbec těmto věcičkám nerozumím, ale to mi vůbec nebránilo v tom, abych pochopil co se mnou chystají. Opět se mi z očí spustil vodopád slz.
"P-prosím. Neubližujte mi." Pípl jsem do vzlyků, a koukl jsem na toto chlapa co mě sem dotáhl. Ani se na mě nepodíval, a vyšel ven z dodávky. Zavřel dveře, a nastala tma. Tichá, černá tma. Za pár minut se dodávka rozjela. Zavřel jsem oči, a doufal, že snad nabouráme nebo mě Tom a policie najdou. Byli to jen přání, které se mi nemohli splnit, ale celou dobu jsem se za to modlil.


Nevím za jakou dobu to bylo, ale pro mě to byla celá věčnost, se otevřeli dveře. Opět mě ze slunce tak šíleně boleli oči. Před dodávkou se objevil obrys postavy, ale ten chlap co mě sem dotáhl to nebyl. Když jsem konečně vyděl tu osobu, co tam stála, myslel jsem, že umřu radostí! Byl to ten policajt. Mike! Za dodávkou stálo policejní auto, a z něj vyběhl Tom. Běžel ke mně do dodávky. Koukal jsem na něj, v čem je to blečenej. Nějaký pán vedl toho kretony k autu.
"Bille! Bille, lásko, jsi v pořádku? Moc se ti omlouvám! Víš, všechno jsem si promyslel. Chci… Chi s tebou mít miminko, chci být s tebou šťastný…" Doslova mě tam mačkal. Přišel k nám i ten policajt.
"Jste v pořádku, Bille?"
"Ano, jsem…" Musel jsem se usmát.

"Bille!"
Ozval se výstřel. Radostný, a veselý smích, nahradil zoufalý pláč. Před očima jsem měl tmu. Černo černou tmu, v které se zablýskla poslední jiskřička. Jiskřička života, která uhasla. Nadobro.