Září 2010

Sorry

30. září 2010 v 18:33 | Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
Hej :)
Lidi, mám zakzaný počítač(teď kuju referát xD) takže tady nebudu dobu neurčitou. Mám novou spoluautrku, pověřila jsem ji úkolem sem něco napsat, tak uvdíme :D Ale slečna tky na kkonmpu moc nebývá, takže... xD No uvidíme, jak to bude ;)

Ztm.
Sch.*

I close my eyes In your perfect world 1

28. září 2010 v 19:56 | Sch-Rei |  I close my eyes in your perfect world
Sch-Rei
0002


Mladý chlapec svázal své zlatavé dredy černou gumičkou, což doplnil světle modrou čelonkou s kšiltem. Pousmál se na sebe do zrcadla a pomalu si rozepínal knoflíček od knoflíčku své bílé košile, kterou následovně položil na postel. Dlouhé štíhlé prsty přejeli po jeho pásku na kalhotách, který několika tahy rozepl, tak jako knoflík a zip kalhot a kalhoty i s páskem sletěli k jeho kotníkům. Pousmál se a pomalími kroky přešel ke své skříni s oblečením. Otevřel ji, a prohlédl si pečlivě poskládané komínky jeho oblečení. Skousnul si ret, sáhl po volných tmavých kalhotách a světle modrém velkém tričku. Oblékl se, a vyšel z pokoje.

It's not even allowet to cry 3/3

28. září 2010 v 19:50 | Sch-Rei |  Sch-Rei - oneshot
It's not even allowet to cry 3/3
By: Sch-Rei

0001

Tak, já doufám, že se vám povídka líbila :) Už sem si myslela, že to ani nedopíšu, hey :D Ale slíbila sem, že poslední díl věnuju Verunce tak teda ten slib pním ;)*… Tak, zatím papaáá ^^Sch.*

"Podvádíš mě, Bille?" zašeptal Andreas a chytil pevně Billovu bradu. Stáhnul mu kousek šátek, kterým měl zavázané ústa.
"Nikdy," šeptnul černovlásek.
"Doufám, že mi nelžeš, nedopadlo by to moc dobře," ušklíbnul se Andreas a zamračil se.
"V-víš p-p… Přece že tě… Že tě miluju, Andy," zašeptal neslyšně a zavzlykal. Po tom, co poznal Toma… Už věděl moc dobře co je láska, ale to, co cítil k Andreasovi to rozhodně láska nebyla

Colgate

28. září 2010 v 19:44 | Sch-Rei |  Sch-Rei - oneshot
autor: Sch-Rei  
Bill se spokojeným úsměvem od ucha k uchu dorazil domů z velkého nákupu potřebných věcí pro domácnost. Zahihňal se a vletěl hned do kuchyně, kam na černou linku položil dvě nákupní tašky. Radostně zatleskal, něco Tomovi koupil, doufal, že ho to potěší, nebo aspoň že mu to pomůže. Tom měl poslední tři dny problém. Bolel ho zub. Bill už mu zavedl jídelníček, kde se nevyskytovaly žádné sladkosti. Všechny bonbóny a sladkosti schoval na tajné místo, kde je Tom nemohl najít, a tam mohl černovlásek mazaně mlsat pouze sám. Tom se zubařů bál, tak protestoval i přes Billovo zoufalé přemlouvání, že někoho takového navštíví, i když měl velké bolesti. Ale Bill, jakož to chytrý a hodný bráška, Tomovi pořídil něco hooooodně speciálního. Zahihňal se a z jedné tašky s nápisem Tesco vytáhl červenou menší tubu. Rozzářeně se zazubil. Byla to Colgate pasta na zuby, nabídli mu tam vzorek zadarmo.  
"Tomíííí!" křiknul a rozběhl se z kuchyně na chodbu, potom na schodiště až do patra a k Tomovu pokoji.
"Tomí? Lásko, jsi tam?" zaklepal na dveře, stále si držel úsměv na rtech.
"Hm?" ozvalo se unaveně za dveřmi. Černovlásek protočil panenky a vrazil do pokoje. Ruce za zády, aby jen tak neprozradil překvapení, si stoupnul před futra. Naskytl se mu pohled na jeho nahé dvojče ležíc na zádech, napůl spící s peřinou přehozenou přes… určité partie.

Please, Breath 20

28. září 2010 v 19:39 | Sch-Rei |  Please, Breath
Sch-Rei

Please Breath white robe



Tom s úsměvem na tváři došel domů. Od rozhovoru s Dian měl strašně zvláštní pocit, ale nesnažil se pátrat proč, byl unavený, potřeboval se trochu vyspat. Hlavně se těšil na zítřek, za Billem.

"Bille?" šeptla blonďatá osoba, která vešla do chladné místnosti s menší klecí, kde se krčil černovlasý mladý chlapec. Spal. Dian si skousla rel a tichým hlapotem podpadků došla ke klecy. Nechtěla to stvoření budit, vypadal tak klidně, nevinně, i když podle jiných se v něm schovávalo něco jiného, což pro ně bylo velké ryziko, podle čehož mu stanovili osud.

Please, Breath 19

28. září 2010 v 19:37 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei



Blonďatá slečna seděla na pracovním stole svého šéfa. Nohu přes nohu a dlaně, dlaň na dlani položené na kolenu. Svůdně se usmívala a pozorovala černovlasého nadřízeného na židli za stolem. Jeho modré oči studovaly výsledky posledních testů Billa. Byly překvapivě... vynikající. Udivilo ho, jak se za půl roku dokázal zotavit, ale i tak věděl, že je něco v nepořádku. Droga mu dříve stav přeci ještě zhoršovala, ale teď? Je jako normální člověk bez starostí. Založil papíry do složky a zakroutil hlavou. Dal si ruce za hlavu, ztěžka vydechnul a opřel se. Přivřel oči. Blondýnka se usmála a seskočila ze stolu, přesunula se na klín svého nadřízeného. Zavrtěla se a svými rty začala zasypávat jeho krk. 

Please, Breath 18

28. září 2010 v 19:36 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei  

White Robe  
Sedm měsíců uplynulo od dne, kdy se Bill s Tomem setkali v jeho 'vězení'. Sedm měsíců, co Bill dostával protilátku, která ho vracela smysly do reality; sedm měsíců, skrz které doktor Schümmer zaregistroval černovláskovo rostoucí bříško, tak jako ostatní doktoři, Dian i Tom, který mu chodil dávat dávky tekutiny, která mu vracela ztracené smysly, ale barvu do jeho očí nevrátila.  
Schümmer si všimnul i změny Billova chování poslední dobou. Bylo lepší a lepší. Bill dobře věděl, co se děje s jeho tělem, věděl, proč mu roste bříško, ale za žádnou cenu to jemu ani Tomovi, vlastně nikomu nedávalo smysl. Možná to bylo jen díky látce, kterou Bill dostával už dlouhou dobu, kvůli té, na kterou mu Tom nosil protilátku. Pouze tak si to dokázali oba chlapci i ostatní vysvětlit. Celých sedm měsíců bylo v klidu, žádné potíže s Billovým zdravím, sebeovládáním, tresty, nic takového. Sem tam byl sice potrestaný od pracovníků za to, že nechce jíst, ale to bylo tak všechno. Za chladných nocí si s Tomem dopřávali chvíle jen sami pro sebe. Měli vymyšlený plán, že spolu odejdou, hodí všechny starosti za hlavu, že budou žít spolu a od nikoho ani ničeho se už nikdy nenechají rozdělit. Zůstanou spolu, navěky. 

Please, Breath 17

28. září 2010 v 19:35 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei  
Čokoládové oči se vpíjely do pohledu dvou světle zelených. Tom si všimnul, že Billovy zorničky už jsou obtaženy načervenalou barvou. Nedokázal si představit, že už za pár dní budou jeho oči krvavě rudé. Jeho oči byly dříve tak okouzlující a překrásné.
Je zvláštní, jak rychle dokáže přijít o duši, vlastně... O život. Podle Tomova pohledu už byl Bill dávno mrtvý. Jediné, co ho ještě drželo na nohou, byla pouhá existence. Byl tělo bez duše, bez života. Nebyl nic.  
Billovou hlavou kolovalo milion myšlenek. On, tak jako Tom, se bál, že neodolá tomu pokušení a bude toužit i po krvi Toma, ne jen ostatních. Nechtěl za nic na světě Tomovi ublížit, ale nemohl svému tělu poroučet. Byl tak rád, že jeho smysly ho nenutily jeho krev ochutnat, že po tom netoužil on, ani jeho tělo. Usmál se na Toma.
"Pr-proč ti to udělali?" zašeptal Tom. Oba měli tváře plné slz, jen Bill se stále smál, i přes to, že ho slzy skoro oslepovaly a mlžily mu obraz na Toma. Usmíval se.

Please, Breath 16

28. září 2010 v 19:34 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei

Tom natáhl ruku ke klice od bílých dveří, před kterými stáli.
"Bojíš se?" řekla blondýnka.
"Ty by ses nebála?" podíval se na ni Tom. Blondýnka se na něj pousmála a položila mu ruku na rameno.
"Ať už za těmi dveřmi uvidíš cokoliv, tak to nevzdávej. Pořád je šance, jak Billovi pomoct, Tome."
"Jaká šance?" zvednul Tom obočí a položil ruku na kliku. Stále svůj pohled věnoval Dian.
"Doktor má u sebe v kanceláři schovanou protilátku pro případ, že by se cokoliv vymklo kontrole. Víš, jak mi dole volal? Říkal, že se Billovo chování vymyká kontrole, ale i tak by protilátku nepoužil. Chce na lidech, co jsou tady zavření, dělat pokusy nové drogy, ale jde to mimo jeho kontrolu," povzdechla si Dian.
"Takže je pořád možnost, jak z toho Billa dostat?"

Please, Breath 15

28. září 2010 v 19:33 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei


Byl to pouze Bill

Budovou německé léčebny osmého patra se ozval zvuk výtahu. Dian s Tomem vešli do temné, a hlavně tiché chodby osvětlené fialovými neonovými světly.
"Je tady… Ticho," zašeptal Tom. Nechtěl to ticho nějak narušit. Dian se ironicky usmála.
"Ano, tady ano." Blondýnka ukázala na velké bílé dveře se stříbrnou kovovou klikou. Tom zvednul obočí.
"Hm?"
"Zvukotěsné dveře, Tome," vydechla a sklopila pohled k zemi, sledovala, jak její noha střídá druhou a naopak. Tom se kousnul obavami do rtu. Bál se, co bude za dveřmi, bál se, že je pozdě.  
Dian natáhla hubenou ruku ke klice.
"Připraven?" zvedla pohled páru zelených očí k Tomovi. Nejistě přikývnul a nasucho polknul. Blondýnka stlačila kliku a přitáhla dveře k sobě. Tomovým očím se v ten moment naskytl hlasitý křik přeřvávajících se lidí jeden přes druhého, se zoufalými prosbami či pomatenými řečmi. Smích a pláč, rány. Tomovi se rozšířily zorničky. Bylo před nimi několik dveří po stranách zdi a každá měla okýnko s mřížemi. Ne moc velké. Dlaně mezi mřížemi a buchot do dveří. Velký hluk. Celou chodbu osvětlovalo pět zářivek na stropě. 

Please, Breath 14

28. září 2010 v 19:32 | Sch-Rei |  Please, Breath
autor: Sch-Rei

"Tomi," šeptlo černovlasé klubíčko, krčící se v rohu klece. Bill nasucho polknul a promnul si ospalé oči. Točila se mu hlava. Už nechtěl. Chvílemi ho ovládalo zvláštní chování. Chtěl strašně cítit tu kovovou chuť v ústech. Nedokázal se ovládnout. Chování se mu vymykalo z rukou ještě víc, jako dřív. Zavzlykal. Potřeboval... Potřeboval si vzpomenout. Jeho myšlenky se ztrácely. Nedokázal si už skoro ani vybavit Tomovu tvář, ale stále cítil na těle jeho něžné a jemné doteky. Takové, které zažil jen s ním. Ještě nikdy nezažil takovou něžnost, jako v ten den. Zachvěl se a zavzlykal. Kdyby to šlo... Být u Toma, nechat se hýčkat jeho doteky, nechat se uklidňovat jeho příjemným hlasem.

Schoval si hlavu do dlaní a naplno se rozvzlykal. Zakručelo mu v žaludku a jeho bříškem se roznesl nepříjemný pocit prázdna a bolest. Zakňučel, ale pokoušel se bolest nevnímat. Pokoušel se ji nevnímat už dobré tři dny. Nedostával jídlo. Bylo to kvůli lékům, které dostával. Dnes ho mají připojit na nějaké hadičky, které mu budou dávat potřebné živiny. Povzdechl si a přivřel oči. Chtěl být u Toma, dívat se do jeho uklidňujících hnědých očí.

Se vzlykem se pousmál a zavřel oči úplně. Kdysi měl taky takové, dokud ho nezměnili... V to, co je právě teď. Oči má světle zelené a krystalizující. Za pár dní budou rudé. Bez jediného pigmentu. Nechtěl, ale všechno to způsobovaly léky, injekce a jiné věci které mu vymývaly mozek, a pomalu se dostávaly do jádra mozku a rozebíraly ho. Popletly mu myšlenky a mažou mu vzpomínky. Jediné, co si Bill dokázal naživo představit, byla...

Please, Breath 13

28. září 2010 v 19:32 | Sch-Rei & Katt |  Please, Breath
autor: Sch-Rei

Pokojem H129 se rozlehl křik. Křik mladého černovlasého chlapce. Nebyl to křik hněvu, jak si všichni okolo něj mysleli. Byl to křik bezbrannosti a žalu. Cítil se v tomto pokoji jako zvíře. Přeci jen byl zavřený za mřížemi. Každý den do něj cpali tabletky, injekce a kdo ví, co ještě. Cítil se jako feťák, zvíře, monstrum. Černovlásek znovu zakřičel, a bouchnul pěstí do mříží, které už byly od krve. Bill zalapal po dechu. Podíval se na svou dlaň. Koutky mu ucukly do menšího úsměvu. Přitáhl si dlaň ke rtům. Byla domlácená, pohmožděná, s otevřenými ranami a jizvami. Cítil tu vůni. Cítil vůni krve. Přivřel slastně oči a pootevřel ústa, z kterých vyplula špička jeho jazyka. Přejel jí po otevřené ráně. Tiše zavzdychal.

"B-Bill…" vydechnul smutně Tom. V jeho hlase se mísil i vztek. Byl v jeho hlase až moc zřetelný.
"Tome, zapomeň na něj, nenič si život, prostě to přejdi a jdi dál," pousmála se na něj Dian.
"Zapomenout?" uchechtl se ironicky Tom. "Chci za ním," řekl hořce. Dian vydechla. Zmáčkla tlačítko od výtahu. Než se výtah dostavil k jejich patru, kolovalo mezi nimi hrobové ticho. Ani jeden se neodvážil slova. Jen tiše stáli, a probodávali se navzájem pohledem.
Tom úlevně vydechnul, když nastoupili do výtahu. Byl prázdný.


Please, Breath 12

28. září 2010 v 19:31
autor: Sch-Rei

Please, Breath


"Tak, povídej. O co jde?" zeptala se Dian, když stáli s Tomem u výtahu. Okolo nich nebyl nikdo. Přeci jen, byla noc a v tomhle patře bývaly noci neobvykle klidné. Za to o několik pater výš tomu tak nikdy nebylo. Zvláště dnes v noci.

Tom se zhluboka nadechnul.
"Bill Kaulitz," vydechnul tiše a díval se do dvou párů překrásných zelených očí.
"K-Kaulitz?" vyvalila blondýnka oči.
"Ano, Kaulitz," přikývnul Tom. Dian na něj nevěřícně, a hlavně nechápavě koukala.
"C-co? J-jak... Já nechápu, Tome, je to jeden z nejobtížnějších pacientů," řekla tiše.
"N-nejobtížnějších? Jak to myslíš?"
"Neslyšel jsi? Během posledních pár hodin se ošetřovatelům vymknul kontrole. Je neovladatelný, změnil se, je jako… Jako zvíře, Tome." Tomovi se z toho zatočila hlava. Zhluboka se nadechnul a rukou se opřel o zeď.
"J-jak?" bylo jediné co z něj vypadlo.
"Uh… Když ho k nám nahoru přinesli, byl v těžké psychické situaci. Pořád dokola opakoval jedna a ta samá slova. Nejdřív jsme ho dali na křeslo, ale pak to bylo čím dál tím horší. Nasadili jsme ho na prášky, které dostává čtyřikrát denně, na křeslo dvakrát do týdne, zatím byl jednou. Jenže se to doktorovi Schümmerovi nějak vymklo z rukou a… Začal prahnout po krvi," odmlčela se a koukla na své ruce, které si hrály s lemem světle zeleného trička, které obepínalo její hubené tělo.

Sch-Rei*

28. září 2010 v 18:07 | Sch-Rei & Katt |  Catherine & Sch-Rei
Hola :D
Vím, že jsem říkala něco jako že s blogem končím, a Katt už má novou stránku a já bloguju > TU < ale nějak se mi hold zastesklo :D
S tímto blogem se znám už přes rok, přemýšlím že se k němu vrátím. Není to definitivní rozhodnutí, ještě to musím oznámit Katt :D

Kdyby sem ještě někdo zabloudil byla bych ráda, kdyby ste mi napsali názor :)

Děkuju Sch.*

DEFINITIVNÍ KONEC.

26. září 2010 v 22:04 | Katt |  Catherine & Sch-Rei
Takže... Je konec měsíce. Slíbila jsem, že se na konci blog zase rozjede, ale s novou autorkou. Blog se rozjel, to ano, ale ne tuten ;D Máme úplně novej, který má sloužit jako náhrada tohoto. Myslím si, že tamten je hezčí a jméno je i zapamatovatelnější ;D Musíte posouditz samy. Link je TADY. Pro vás to znamená to, pokud jste měli blog rádi, přestěhujte se tam. Od teď, sem už nic nepřibyde.

Katt*

Please, Breath 11.

19. září 2010 v 12:00 | Sch-Rei & Katt |  Please, Breath
Please, Breath 11
By: Sch-Rei

Please, Breath


Tom seděl na chodbě s papíry v rukou. Přesněji s těmi papíry, které dostal od ředitele. Netušil, co v nich je. Celkem měl i strach je otevřít. Bál se toho po tom, co se dozvěděl o Billovi. Co udělal. Vždyť… Bill je vrah. Zabil vlastní matku. Zabil svou přítelkyni, a své ještě nenarozené dítě. Už to bude čtvrtý den, co je Bill tam nahoře v osmém patře. Tom měl o něj strach, ale také se bál, co by se stalo, kdyby za ním šel. Nebylo by lehké se za ním dostat, pochyboval, že by jej za ním pustily, bylo to vlastně téměř nemožné. Ale z čeho měl největší strach, byl sám Bill. Bál se jeho chování, reakce k Tomovi. Přeci jen, terapie kterou mu nasadily, by i psychicky zdravému člověku úplně vymyla mozek, tak co teprve Bill? Po tom, co si zažil. Neslyšel o něm skoro nic, tedy až na nějaký rozhovor dvou ošetřovatelů přímo z osmého patra. Podle toho, co slyšel, se Billovi chování opravdu vymyká z rukou. Ztrácí sám nad sebou kontrolu. Tom mu musel nějak pomoct. Chtěl mu pomoct. Už od té první chvíle, v sobě cítí chtíč, aby mu mohl pomoct. Aby ho z toho mohl nějakým způsobem dostat, a nemusel se tak příšerně trápit. Zabíjet se.

Please, Breath 10.

13. září 2010 v 12:00 | Sch-Rei & Katt |  Please, Breath

Please, Breath 10.
By: Sch-Rei

Please, Breath


"Ne! Já už nechci, prosím," zakňučel černovlásek, kterého právě nějaký muž táhl za pouta do místnosti plné strachu.
"Nechte mě být, já nechci, chci Tome!" zavzlykal, a začal sebou šít. Neměl šanci se z tadyma dostat. Pokoušel se už o to, ale bylo to ještě horší. Už je tady přesně tři dny. Tři dny bez Toma, tři dny plné týrání. Tři dny plné strachu, bezmoci.
Ucítil tupí náraz o podlahu. Dveře se zabouchli. Uslyšel otočení klíčem. Semknul víčka. Tiše vzlykal, a začal couvat krůček po krůčku do zadu, dokud nenarazil do zdi, po které se svezl na zem dolů. Tuhle místnost moc dobře znal. Je tady už po šesté. Tresty, které se odehrávají v téhle místnosti, probíhají dvakrát za den. Tak moc si přál, aby si pro něj někdo přišel. Aby se ve dveřích objevila naděje, záchrana, člověk, který ho ochrání.

Otevřeli se dveře. Bill stále držel nos zabořený do dlaní. Zrychleně dýchal, a vzlykal. Opět slyšel zavření dveří a otočení klíčem. Okolo byla tma. Slyšel kroky, jak k němu někdo jde. Bylo to čím dál blíž a blíž. Zalapal po dechu. Osoba se před ním zastavila. Skousnul si ret, a čekal.

Pozastavení blogu

7. září 2010 v 20:07 | Katt |  Catherine & Sch-Rei
Tak... Jsem definitivně rozhodnutá. Blog pozastavím. Učiním tak do 30. září. Upravím si rubriky, a prostě všechno. Tudíž posledního září nejpozději, se můžete těšit na úplně nový vzhled:) Budu se snažit udělat to tady co nejpěknější. Rubriky určitě přibydou. Pokud to zvládnu dřív, tak to sami poznáte ;D Budu o tom informovat na svém facebooku a i na fanouškovských stránkách blogu. Děkuju za pochopení. Katt :)

Konec.. ?

7. září 2010 v 19:47 | Katt & Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
Tak... Abych pravdu řekla, nečekala jsem, že by Šantel s blogem opravdu skončila :( Nic s tím ale neudělám... Je to její rozhodnutí :( Já ale blog povedu dál, pravděpodobně s Anett. Ještě to s ní víc pořeším :) Tím pádem chystám pár úprav na blogu. Uvidím, jeslti ho pozastavím, nebo normálně poběží dál... Přibyde víc rubrik, pravděpodobně přidám i svojí osobní ;D Uvidím... :) Až si to rozmyslím... Dám určitě vědět. Zatím... K. ^^

Pá(é)čko... Sch-Rei mizí ze scény xD

7. září 2010 v 19:01 | Sch-Rei & Katt |  Catherine & Sch-Rei
Takže... :)
Dneska jsem definitivně oznámila, že končím s blogem. Katt si někoho sehnala, taže tady na to nebude sama :) Nevím, co vám k tomu mám ještě napsat :DJinak, moje povídky už budou poue na twincest blogu, tady už také ne :)
Když tak, mě najdete na mém novm blogu (klikajda pod perexem) :)

Vezmete si to k srdci?

7. září 2010 v 17:27 | Sch-Rei & Katt |  Catherine & Sch-Rei
Ahoj, byla bych moc ráda, kdyby každý, kdo navštívíte blog, rozklikl >>Celý článek<<
Yeah



New Blog :)

7. září 2010 v 6:41 | Sch-Rei & Katt |  Catherine & Sch-Rei
Ahojky :)
Takže, včera sem si usmyslela založit nový blog. Bude více méně o mě a o věcích okolo mě, o tom, co mě zajímá a tak, znáte to xD Budu tam házet různy blbosti, co mě zajímaj... Kdyby někdo chtěl, tak můžete mrknout, ale ještě toho tam opravdu moc není :D

No, ode mě je to prozatím vše, doufám, že jste se vyspinkali do růžova, aže to ve škole zvládáte aspoň tak, jako já (přežívání xD)

Sch.*

Mike Müller

6. září 2010 v 15:09 | Sch-Rei & Katt |  Catherine & Sch-Rei
Takže, i když by to tody mělo být jen o TH, tak sem hodím písničku od Mika Müllera a kapely ;D No, pokoušeli sme se to s Lind přeložit na googlu xD Text pod perexem ;D
Sch.*
,

Polchemu?

3. září 2010 v 23:56 | Sch-Rei & Katt |  Sch-Rei - oneshot
Pochemu?
Sch-Rei

Milí zlatí, :D Mám tu pro vás opět povídku s věnováním. Je pro moji úžasnou spolužačku Kei ;) Doufám, že se jí i vám bude líbit :)
Sch.*

Polchemu


Čáry, barvy, nápisy. Garffity. Jen pouhý Berlínský podchod hlavního nádraží tohoto města. Chladné zdi, pokryté barvou různých odstínů v různých stylech. Hukod schodů, které na jedné straně jezdily nahoru a na druhé dolů. Blikající světlo, které svítí sotva z posledního. A uprostřed toho, jeden chlapec. Černé vlasy mu padaly do tváře, make-up zdobil jeho tváře, čepice hřála jeho hlavu tak, jako teplá kožená bunda hřála jeho tělo. Seděl u zdi a se zakloněnou hlavou, kterou opíral o posprejovanou zeď, měl zavřené oči, přemýšlel. Bylo to ještě nedávno jejich oblibené společné místo, kam chodily každou noc, kde strávily skoro celý den.

Birthday^^♥*

1. září 2010 v 18:29 | Katt & Sch-Rei |  TH
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Dneska je dvojčátkům už 21 let^^ Jsou velcí chlapci už po celém světě ;D Chtěla bych jim popřát osobně... Ale to se bohužel nikdy nesplní... :) Mým přáním tedy je, aby si to alespoň pořádně užili a oslavili to. (Jak je známe, tak prošukají celou noc xD ) Ale tak... Nevadí. Narozeniny mají jen jednou za rok :D A zvlášť takhle významný^^
Teď doopravdy... Přeju jim všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví a úspěchů :) Ať se jim splní co nejdřív hrát v Tokiu. Těším se na ty jejich veselý kukuče až se tak stane :)) Ať mají spouustu fanoušků a jsou tady pro nás navždycky :)) Zbožňuju je :)

Katt & Sch-Rei^^♥*