Hinter Gittern - prolog [ Tomshido ]

10. června 2011 v 12:09 | Katt & Sch-Rei |  Hinter Gittern [ Tomshido ]
tenhle díl je prolog, uvedení do děje. Příběh začne až s příštíp dílem. ;) Díly se budu snažit psát každý týden, ale... nic neslibuju. Však to znáte. ;) Pokud budete číst, komentáře potěší. :) C.


První setkání

Chladnou chodbou procházel mladý dredatý muž, po boku s viditelně starším hlídačem věznice, který byl holohlavý, vysoký a výrazně obtloustlý. Všude byly mříže, byl slyšet pískot krys, které ve věznici též žily. Přežívaly díky zbytkům jídla od vězňů.

Pro vězně na tomhle úkazu nebylo nic zvláštního. Byla to normální obchůzka, jestli nezdrhli, i když vlastně tu možnost neměli. Věznice byla opravdu velmi dobře hlídaná, zvláště pak oddělení D, kde byli ti nejnebezpečnější vězni, lidé, kteří měli na svém účtu nejedno loupežné přepadení a vraždu.


Tichou chodbou zněly kroky v těžkých botách jako výstřely z děla. Nebylo se čemu divit. Vězni byli sami otráveni svým životem, se svým spolubydlícím v cele nesdíleli své pocity - kromě večera. Každý večer každá celá ožívala. Vězni nebyli gayové od přírody, ale tady neměli jinou možnost, když potřebovali uspokojení. Neměli povolené žádné návštěvy, natož dámské a dámské cely byly v jiné části rozlehlého vězení.

Pan Güttenberg, tak se jmenoval hlavní hlídač berlínské věznice provázel po oddělení D mladičkého praktikanta Kaulitze, který studoval policejní školu. Ani zdaleka se mu nechtělo na praxi do věznice, ale neměl na výběr. Každý chlapec nebo dívka ze školy, kterou studoval, byl ob týden na praxi v jiném zařízení. Byl konec roku a Tom měl vše splněné, kromě věznice. Byl zde čtvrtý den, tudíž nastal čas na poznání déčkové části vězení. Nebyl z toho dvakrát odvázaný, dalo se říct, že se bál. Nevěděl, co má čekat, jak to tam bude vypadat.

"Zde je vězeň číslo 323, přezdívaný Bushido. Je mu dvaatřicet let, patří k nejnebezpečnějším vězňům vůbec. Vyvraždil celou rodinu, včetně svého tříletého chlapečka a těhotné manželky. Distribuoval drogy a sám je také požíval," Güttenberg máchl rukou k cele na konci dlouhé, špinavé chodby. Železné tyče byly celé ohmatané, v cele byla na zdech plíseň v okolí to nepříjemně zapáchalo.
"Kurva nejsem žádná cvičená gorila, abys mě tady každej tejden někomu předváděl!" Tom se oklepal a pootočil hlavu doleva. To, co viděl, mu vyrazilo dech. Kovových mříží se držel snědý muž, tmavě hnědé oči ho okamžitě zaujaly. Hrubý hlas, který vyřkl větu mu vyrazil dech. Od někoho takového… na první pohled pohledného by nic takového nečekal.

"Uklidni se, nemůžu za to, že jsi takovej debil!" sykl zlostně hlídač a stiskl černý spínač, který byl u každé cely. Tom si myslel, že je to světlo, i když netušil, proč by byly spínače umístěny takhle nešikovně venku. Nenapadalo ho ale, co jiného to může být. Do doby, než se muž v oranžové vězeňské kombinéze zachvěl a pomalu se mříží pouštěl. Dopadl na zem a spadl na zadek. Mřížemi právě prošel malý elektrický výboj.

"To si jednou odskáčeš, Güttenbergu!" zavrčel Anis a na své dlaně se díval. Nemístně to pálilo a štípalo. Hlídač se jen hrubě hlasitě rozesmál. Prázdná chodba způsobovala ozvěnu.
"Kdy přesně? V posmrtném životě? Nebuď vtipnej," protočil modré oči, téměř zapadlé v obličeji, břichatý muž a významně se podíval na Toma. Byl čas jít dál.

Tom se však nemohl svým pohledem odtrhnout od cely. Znal jen jméno a vzhled kriminálníka, přesto mu něčím učaroval. Nechápal, jak mohl hlídač stisknout výbojku s elektrickým proudem. Vždyť toho zas tak moc neudělal, pomyslel si Tom. Pečlivěji se zadíval víc do cely. Bylo tam všechno stejné, jako v těch ostatních. Dvě kovové postele, malý stolek, malé okénko, kterým proudilo do cely světlo a v rohu malý záchod s umyvadlem. Nic víc, nic míň. Jedna věc ale rozdílná byla, Bushido byl v cele sám.

"Trümpere?" poklepal nohou, obuté v těžké botě, pan Güttenberg. Poklepal si na hodinky s velkým ciferníkem, jakmile zaznamenal, že mu Tom svoji pozornost věnuje. Sjel ho pohledem. Nemohlo mu uniknout, jak konsternovaně se dívá do cely, patřící vězni číslo 323. Svým způsobem ho to znepokojovalo.
"A-ano?" cukl sebou hoper, když byl natolik klidný, aby se mohl podívat na ciferník. Velká a malá ručička se blížila pomalu k sobě, což znamenalo, že bude dvanáct hodin, čas oběda. Oddělení D měl celé prohlédnuté, kromě jídelny a kuchyně.
"Je dvanáct hodin, musíme se přesunout do jídelny, takže pojďte," pokynul Güttenberg a chodbou se zase prudce rozešel. Tom se naposledy zadíval do Bushidovy cely, nemohl se pomoci.

Uličkou mezi dlouhými, bílými stoly, s malými tvrdými, dřevěnými židlemi opět chodil Tom s Güttenbergem po boku. Kontrolovali, zda nějaký vězeň nevyvolává nepokoje, zatímco obědvá šlichtu. Každý den byl k obědu to stejné. Nedovařené brambory, tvrdý plátek masa a hnědá tekutina, zdánlivě připomínající omáčku. V jídelně se ozývaly jen kroky a cinkot starých příborů a popraskané talíře.

Ticho vyrušilo odsunutí židle od stolu. Tom zamrkal a ohlédl se. Vrznutí způsobil již onen zmiňovaný snědý muž. V rukou držel talíř s nedojedeným jídlem, byl připraven odejít na celu.
Tom věděl, že by neměl, ale nemohl si pomoci. Bylo to, jakoby mu nějaký hlas uvnitř hlavy, že má jít a udělat to. Bez ohledu na rentgenový pohled hlídače se rozešel úplně na konec jídelny, kde jedl Anis.

"Oh, štěně zkouší roli uklízečky?" zasmál se Bu, když si Tom vzal jeho talíř s nedojedeným obědem. Smích spolutrestanců se přidal, když sundal z Tomovy hlavy kšiltovku a sám si ji nasadil na hlavu.
"… Že děkuju," ušklíbnul se trestanec a naposledy zavadil pohledem o tělo mladého klučiny.

Dredatý chlapec chtěl něco namítnout, ale už nemohl. Güttenberg ho tvrdě chytil za loket a přitáhl ho k sobě. Zlostně funěl. Absolutně nedokázal pochopit, co Toma popadlo. Šel jen tak za vězněm a vzal jeho talíř. Promítalo se mu neustále v hlavě. Tom to ale cítil jinak. Nebral to tak, že si vzal talíř od nebezpečného kriminálníka, ale bral to jako… Zájem. Zájem z Bushidovy strany, když mu dal svůj talíř a vzal si dokonce jeho čepici.

**

"Absolutně jste se pomátl, Trümpere! Můžete mi laskavě vysvětlit, co to mělo v té jídelně znamenat?! Běžně chodíte za lidma, abyste jim vzal jejich talíře?! Jednou máte vykonávat podobnou práci jako dělám já! Pokud vám víc voní práce uklízečky, zvolil jste špatnou školu!" zuřil starý hlídač. Nyní byl i s Tomem ve své kanceláři. Všude na stole byly papíry, složky s kartami vězňů. V malé místnosti, která mohla mít maximálně 5 krát 5 metrů byl opravdu nepořádek.
Tom seděl na židli a jen poslouchal lamentování. Samozřejmě, že chce pracovat v takovémhle prostředí, ale… Nemohl si pomoci. Nohy ho k Bushidovi vedly samy, těžko to někdo jiný pochopí…
"Odpovíte mi?!" Güttenberg zvýšil ještě víc hlas, musel být slyšet všude. Po nakrčeném čele mu stékaly krůpěje potu. Sáhl do náprsní kapsy u černé bundy, patřící k uniformě a vyndal z ní velký bílý látkový kapesník, aby si mohl čelo otřít. Mlčení ho vytáčelo k nepříčetnosti, zvláště pak po takovémhle přestupku, z Tomovy strany. Pokud by byl zde zaměstnaný, měl by okamžitý vyhazov bez možnosti návratu. Jakmile byl ale jen na praxi, nezmohl nic. Krom toho, informovat o takovéhle formě neukázněnosti školu.

"Omlouvám se," hlesl tiše Tom a nervózně se kousnul do rtu. Mezi prsty žmoulal lem svého obřího bílého trika, nepřítomně se díval na stůl z masivního dřeva. Netušil, co jiného by měl říct, dělat. Stejně jako netušil, jestli bude pouho pouhá omluva stačit. Byl si jist, že škola bude o jeho prohřešku informována. Tudíž bude vyhozen ze školy a tím pádem bude mít úplně zbytečně ztracené tři roky studia.
"Myslíte si, že debilní omluva stačí?! Kurva chápeš, že tohle jsou vrazi?! Nejsou to žádní páníčkové na mazlení, takže laskavě zklidni svoje buzerantské sklony! Prdel si nech šukat někde jinde, když po tom tak toužíš, ale ne tady!" hlídač už nevolil slova, která používal. Tom mu hnul opravdu žlučí. Nikdy ho nikdo nevytočil tak, jako Tom v jídelně. Propisku, kterou dosud držel mezi prsty a poklepával si s ní ve vzduchu, hodil proti betonové zdi a ta se rozlomila vejpůl.

Dredatý mladík se zvedl a s pokorně upřeným pohledem do země začal srovnávat papíry a složky na stole. Nebyla to jeho práce, ale tak nějak neměl co říct. Cítil v zádech ostříží pohled hlídače, a proto se na práci soustředil ještě víc. Nemohl si už dovolit pochybit. Vytočila ho slova o jeho buzerantské orientaci. Tak jako ho vytáčel celý obtloustlý muž. S Bushidem nic neměl a ani mít nebude. Byl tady poslední dva dny, z toho jednoho už jen hodinu a půjde domů. Leda že by… Myšlenku okamžitě vyhnal z hlavy. Nemohl se sem dostat nějak jinak. Taková možnost neexistovala. Věznice není nemocnice, kde mají pacienti návštěvy. Možnost, že by zde někdy sehnal zaměstnání též nepřipadala v úvahu. Nejen, že studenti, kteří mají čerstvě po škole nemůžou jít rovnou na takovouhle pozici, ale také hlídačů nebyla taková potřeba.

"Chcete vodu?" nabídl po pár tichých minutách Güttenberg. Nyní už klidně seděl za stolem, nohy měl hozené přes jeho okraj. Zlost z něj vyprchala.
"Ne, děkuji," zakroutil dredáč hlavou a dál se věnoval své práci. Nyní chtěl mít možnost tlačit čas dopředu svojí myslí. Chtěl vypadnout, jít domů, zapálit si. Nervózně nakrčil nos, když mu zakručelo v žaludku. Břicho si pohladil.
"K jídlu?"
"Ne," znovu zakroutil hlavou Tom a protočil oči. Pozoruhodné, jak se najednou snaží, pomyslel si.
"Trümpere, nemusíte být naštvaný na mě. Tady jde o přístup, vězni jsou opravdu nebezpeční. Neuvědomujete si to, ale on vám mohl ublížit, chápete? Já vás mám na starosti."
"Nejsem dítě," zavčel Tom a desky skládal na hromadu. Papíry skládal podle čísel, nezajímal se o to, co za vězně na nich je, ani o to co provedli. Nebyla to jeho starost.

Z červených desek vypadla složka s papíry. Tom se rychle ohnul, aby ji mohl sebrat. Klekl si na kolena. Pohledem zavadil o fotografii. Byl na ní čokoládový muž. V ruce držel tabulku s číslem 0323 a ve tváři měl neutrální výraz. Rychle si četl závěr kauzy.

"Vězeň číslo 0323 nikdy nebyl přímo obviněný z několikanásobné vraždy. Nebylo poskytnuto spoustu důkazů, rekonstrukce vraždy nikdy nebyla provedena."

Tom zalapal po dechu a rychle desky uklidil. Věta mu v hlavě zněla neustále pořád dokola. Nedokázal tomu uvěřit. V odborných předmětech se vyučovalo, že rekonstrukce se musí provést za všech okolností.

Autor: Catherine
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čtu Hinter Gittern [ Tomshido ]

click. 100% (8)

Komentáře

1 Dei Dei | 12. června 2011 v 22:50 | Reagovat

já myslim že tenhle pairing je rozhodně lepší :-) má to šťávu

2 Sisa Sisa | Web | 13. června 2011 v 1:21 | Reagovat

NEXT!!!! A hned!! xD

3 elis elis | E-mail | 14. června 2011 v 18:07 | Reagovat

parádní rychle dál :-*

4 Sisa Sisa | Web | 21. června 2011 v 22:46 | Reagovat

:-/...ja čakaaaaam xD Katt!!!!! xD....Makaj :P

5 Cath Cath | 22. června 2011 v 6:50 | Reagovat

[4]: možná dneska při němčině něco napíšu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama