Hinter Gittern 1. - [ Tom/Andreas ]

29. června 2011 v 12:00 | Katt & Sch-Rei |  Hinter Gittern [ Tom/Andreas ]
Radostná zpráva

Byl to už týden od doby, co Tom poznal ve věznici blonďatého Andrease. Od té doby na něj nemohl přestat myslet. Přemýšlel, zda by bylo vhodné zajít za nějakým profesorem, aby mu pomohl situaci vyřešit. Nemohlo být přeci možné, aby nebyla vůbec provedena rekonstrukce. Musela se dělat za každé situace, i když to byl sebevíc banální případ. Pomohla lépe odhalit vinu, případně nevinu. Na veliké posteli ležela vedle Toma spousta vypůjčených knih. Byl případem natolik zaujatý, že o něm potřeboval vědět co nejvíc bylo možné. Četl v knihách od rána do večera, když byl ve škole, měl otevřenou knihu pod stolem. Vlastně celý týden, se vůbec nesoustředil na školu. Neměl na to náladu ještě víc, než kdy jindy.

Tom sebou cuknul, jak se na dubových dveřích od jeho pokoje ozval klepot. Nakrčil obočí a napřímil se. Byla neděle, netušil, kdo a hlavně co, může chtít. Všechny své domácí povinnosti si odbyl večer, aby si mohl přispat, případně zabývat se případem vězně číslo 023.
"Dále," vyzval dredáč čekající osobu za dveřmi po pár okamžicích přemýšlení. Sjížděl dveře pečlivým pohledem, pousmál se, jakmile si všiml kštice černých dlouhých vlasů. Pohladil se po břiše, urovnal si tričko. Samozřejmě, že to byl Bill, mladší dvojče. Oddechl si, nemusel zavírat knížky na rozečtených stránkách, protože od byl jediný, kdo o Andreasovi věděl. Nevyčítal mu to, jako dvojče měl pro něj pochopení. Kdyby mohl, pomohl by mu.


"Dobré ráno, bráško," hlesnul tiše černovlásek a přešel k Tomově posteli, kam si sednul na kraj. Usmál se a pohladil bratra lehce prsty po břiše. Nic za tím nebylo, jenom bratrský dotek. Jelikož byly dvojčata, bylo jasné, že k sobě mají hodně blízký vztah. Některé věci, které dělali v dětství praktikovali dodnes, ačkoliv jim bylo sedmnáct. Například nedělní přitulení se.
"Dobré ráno," pokýval hlavou Tom, pár vlasů spletených do dredů mu napadalo do obličeje. Pohladil Billa po zádech a opatrně ho položil na postel na záda, vedle sebe. Objal ho kolem břicha a pohladil po boku.

"Víš co je dneska za den?" zašeptal do černovláskových vlasů a lehce ho tam líbnul. Odpovědí byl úsměv a přikývnutí.
"Samozřejmě. Dneska je neděle, musíme se mazlit," pousmál se zase Bill. Opravdu na něm bylo znát, jak se na to těší. Miloval to. Začal hladit bratra po břiše a podíval se mu znovu do tváře. Byla to už druhá neděle, co Tom měl v očích jinou jiskru, než vždy míval. Poznal to jedině Bill, nikdo jiný mu nebyl tak moc blízký, aby si všimnul... tohohle. Navíc i po duševní stránce viděl, že něco není v pořádku. Přesto všechno netušil, co to může z Tomovy strany k Andreasovi být. Opravdu si nemyslel, že by to mohla být láska, jelikož Tom na kluky nebyl.. nikdy. Navíc Andrease vůbec neznal. Jen vzhledově. Ani sebelepší protokol nepopíše jeho duši. Možná to mohlo být jenom.. Prvotní pobláznění?
"Jo," přitakal po chvíli Tom a zapletl prsty do černých vlasů.
"Stejně myslíš na něj, viď?"
"Um.. Ne. Myslím jenom na tebe, Bille," snažil se zalhat Tom - marně. Bill v jeho očích lež poznal. Pohladil ho konejšivě po boku, přitulil si ho do náruče.
"Bráško, já vím, že to není pravda... A nemám ti to za zlý, protože za to nemůžeš," zašeptal Bill a usmál se. Mrzelo ho to, ale nemohl to dát najevo. Tom byl jeho dvojče, ne milenec. I když k němu cítil silnější city, než jen bratrské, nepřiznával si, že ho miluje snad jinak. Vše dával za příčinu tomu, že jsou dvojčata a byli spolu v břiše matky devět měsíců spolu.
"Děkuju," usmál se Tom a zapletl znovu prsty do Billových vlasů. Pousmál se a políbil ho na tvář. Byl si jistý, pokud to ještě vůbec šlo, víc a víc, že je Bill jediný člověk, který ho nikdy nezklame a může mu věřit pořád a ve všem.

Bratři takhle spolu leželi v posteli snad ještě dobrou hodinu. Tiskli se k sobě, hladili se a šeptali si. Řešili spolu všechno, co za celý týden ještě nestihli. Měli spolu pořád o čem diskutovat, nikdy nebyla chvíle, aby jeden z nich mlčel. Překřikovali si, a když to ne, tak se jeden z nich smál historce toho druhého.

"Stejně jsem přesvědčený, že je Andreas nevinný… Nevím proč, ale cítím to," vydechnul Tom a napřímil se. Setřásl tak ze sebe trošku Billovo objetí. Přitáhl si nohy k tělu, obličej složil do dlaní a položil je na kolena. Netušil, co měl udělat, jak se chovat.
"Myslíš…?"
"Billi, já to vím. Cítím to. Tady," zašeptal Tom a vzal opatrně do svých dlaní Billovo zápěstí. Přiložil si jeho dlaň na své srdce a podíval se mu do očí. "… Cítím to v srdci, chápeš?"
"Jo, asi… Asi ti rozumím," přikývnul souhlasně Bill a pousmál se. Pohladil opatrně Toma po hrudníku a políbil ho na čelo.

*

"Tome, no tak. Vnímejte," zamával kusem popsaného listu Tomovi před obličejem učitel na právo. Psychický stav žáka se mu delší dobu nezdál. Byl vnímavý, co se týče takových… Věcí.
"Já vnímám," cuknul sebou dredáč a párkrát zamrkal. Natáhl před sebe pod stolem nohy a protáhl se. Samozřejmě, že nevnímal. Byl myšlenkami ve věznici u blonďaté hlavy. Nasucho polknul. Cítil, jakoby ho jeho paže objímaly.
"Nevnímáte. Všímám si toho už pár dnů," zakroutil hlavou profesor a opřel se bokem o dřevěnou lavici stolu. Pondělní hodina práva byla poslední, bylo logické, že už nikdo ve třídě nebyl. Muž by pochopil, že chce Tom mlčet před ostatními, ale byli tam… sami.
"Tak si raději všímejte sám sebe, hm?" protočil Tom oči a zvednul se. Přejel si dlaněmi po tričku, aby ho uhladil. Chtěl domů, aby byl alespoň s Billem, který pro něj měl pochopení, co se blonďatého vězně týče. Šel pomalu ke dveřím, když v tom ho zastavil stisk ramene. Pootočil hlavu do strany. Protočil oči nad profesorem a jeho ruku setřásl. Založil ruce na hrudi. "…Hm? Co chcete?" zívl si, aby dal najevo, že ho to všechno nudí.
"Chci vám pomoct. Jsem váš třídní učitel. Můžete o tom co vás trápí mluvit buď se mnou nebo zajít za školním psy-…" Profesora však přerušilo Tomovo zavrčení.
"Nejsem, psychopat!" syknul Tom a zakroutil hlavou. Pomalu třídu opouštěl se sklopeným pohledem do země. Nejsem psychopat. Znělo mu pořád v hlavě. Patetické bylo to, že si tak občas sám připadal…

Tomův profesor jen mlčky sledoval vzdalující se siluetu lidského těla. Povzdechnul si. Chtěl mu opravdu pomoct, jakkoliv. Zakroutil nad tím hlavou. Občas přemýšlel nad tím, proč nešel vyučovat nějaký předmět na základní školu. Určitě by to tam nebylo tak… těžké. Byly tam děti, neodmítaly by pomoc.
Nahlas vydechnul. Nemohl ho nechat jen takhle odejít. Bylo by to nelogické. Ukázala by se jeho neschopnost, selhal by jako kantor. Udělal pár rychlých kroků ke katedře, mohlo jich být maximálně deset, vzal si hrníček s černou kávou a klasifikační notes. Doufal, že svého žáka ještě na chodbě zastihne. Vyšel na chodbu a sám pro sebe se usmál, když si všiml Toma sedícího na lavičce. Posadil se vedle něj, věci položil na druhou stranu. Podíval se před sebe stejně jako se díval Tom. Kdyby někdo nevěděl, že je Tom žák a Max profesor, řekl by, že jsou přátelé. Nebyl mezi nimi příliš znatelný věkový rozdíl.
"Stalo se něco ve vězení? Jsi takový od doby, co ti tam skončila praxe," odvážil se opatrně zeptat Max po chvilce dlouhého, otravného mlčení. Sice netušil, co by se tam mohlo stát, ale mohla to být taky možnost, ne?

Nic, nedočkal se odpovědi. Tom mlčel stejně jako předtím. Jen si nervózně skousával mezi zuby spodní ret, hrál si s kovovou ozdobou ve rtu. O jeho trápení prakticky věděl jen Bill. Bylo jasné, že Bill s tím nic neudělá, ale Tom se před ostatními styděl. Nikdo by na první pohled neřekl o Tomovi, že může mít jinou orientaci než na dívky, dokonce ani on sám, tedy… Do okamžiku, co poznal blonďáčka. V té době se mu otočil svět o tři sta šedesát stupňů, změnilo se mu úplně celé uvažování.
"Ptal jsem se," znovu nepříjemný hlas profesora. Dredáč si přál zavřít oči a hlasitě zakřičet. Chtěl někam odcestovat, uniknout z reality. Těšil se, až večer zalehne a oddá se svým myšlenkám. Ve kterých je jenom on a blonďák. Nikdo víc, nikdo míň. Bylo mu tak fajn.
"Ne," zakroutil Tom hlavou.
"Něco s přítelkyní?"
"Ne," ušklíbnul se Tom a zakroutil hlavou.
"S rodinou?"
"Ne."
"Děje se něco?"
"Ne," protočil oči Tom a zvednul se. Ani na počtvrté nezměnil svojí odpověď. Sám pro sebe se ušklíbnul. Vždycky všechno vykecal, tohle byla… Výjimečná situace, kdy dokázal mlčet. Nasadil si na záda batoh a šel k východu ze školy. Nadechl se spokojeně čerstvého vzduchu a sáhl do velké kapsy u kalhot. Vytáhl krabičku cigaret, jednu cigaretu z ní a zapálil si. S nikotinovou tyčinkou šel spokojeně pryč ze školy.

*

"Na závěr školního roku si vy, studenti, vyberete zařízení, ve kterém se vám vykonávala tenhle školní rok praxe nejlépe. Strávíte tam posledních čtrnáct školních dní, přes prázdniny o tom zařízení napíšete závěrečnou práci, kterou přinesete v září. Budete mít na to celé dva měsíce, tudíž si dejte na práci záležet. V zařízení budete dva týdny, takže chod poznáte opravdu velmi dobře. Nyní vám rozdám formuláře a vy je vyplníte," dokončil dlouhý monolog Michael, učitel na praxe. Sjel si pohledem třídu, která se na něj upřeně dívala. "… nějaké dotazy?" zeptal se po chvilce ticha. Ozvalo se jen šumění.
"Já mám dotaz," přihlásil se Tom a postavil se.
"Ptejte se."
"Co když si více z nás vybere stejné zařízení? Podle čeho budeme vybrání,"
"Velmi dobrá otázka, Trümpere. Jakmile si více z vás vybere stejné zařízení, bude vybrán ten, na koho byl napsán lepší posudek. Ještě nějaký dotaz?"
"Ne, děkuju," pokrčil dredáč rameny a zase se posadil. Spokojeně si promnul spánky. Tohle byla nejlepší zpráva, co za poslední dny mohl slyšet. Udělala ho opravdu šťastným.

Mezi lavicemi se profesor začal procházet, na každou položil jeden formulář. Ve třídě bylo jen slyšet šustění papíru a kroky v jeho kanadách. Nikdo se neodvažoval promluvit. Jen Tom si potichu pobrukoval - z radosti. Doufal, že si nikdo nevybere věznici stejně jako on a jestli ano, takže na něj byl napsán mnohem lepší posudek. Hrál si s propiskou, pořád ji vypínal a zapínal. Poklepával nohou o železnou tyč pod lavicí.

"Nějaký šťastný," zamrmlal profesor a zakroutil nad tím jen hlavou. Položil na Tomovu lavici papír jako na ostatní. Nešlo mu to do hlavy. Ve sborovně se řešil jen Tomův psychický stav a to, že ho odmítá s kýmkoliv rozebírat. Jeho náhlá radost mu nešla do hlavy.
"Jo. Mám rád praxi," pokrčil Tom rameny a začal vyplňovat krasopisným písmem hlavičku svého formuláře. Pořád se usmíval.
"Zajímavé," přikývnul párkrát profesor a víc to neřešil. Rozdával papíry dál.

Než byly rozdány všechny formuláře, Tom měl papír vyplněný. V políčku, které sloužilo k tomu, aby tam vepsal organizaci bylo vepsáno: Magdeburská věznice - oddělení D.

Autor: Catherine
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čtu Hinter Gittern [ Tom/Andreas ]

click. 100% (10)

Komentáře

1 Pea Pea | 29. června 2011 v 13:54 | Reagovat

Rychle další :-)

2 Sch-Rei Sch-Rei | Web | 2. července 2011 v 3:12 | Reagovat

aufghtwnerghtdstlpams....¨!!
Chápeš? xD už jsem celou tu dobu přemejšlela, jak se dostane za blonˇáčkem.. a HA!
Já tě k dalšímu dílu klidně dokopu, jestli tady nebude brzo xD potřebuju to TT-TT

navíc... si musím postěžovat. PÍŠEŠ O CIGARETÁCH!!! >:/ ty seš... tak krutá vůči mě, víš to, že xD ještě aby ne :'/

A opovaž se, Andreasi, nějak Tomimu ublížit. To bys za něj dostala ty a ještě bych se blonďáka zastala xD ne, dobře, nezastala, že...

Dále... Bill&Tom... Ty si prostě ty twincestní úchylky neodpustíš, viď? ^^ jestli Billoslav, něco cítí k Tomovi, tak dostane, protože Tom má bejt s Andreáskem. ♥ ahhh.. ^^ miluju ten pairing. ;P netřeba zmiňovat.

Nějak se rozepisuju... Za to můžeš ty, protože jsi usnula, babo. To si ráno... - Asi spíš dopoledne xD - pořešíme.

Tak, toď konec mého komentáře, ale nikoli konec povídky, že ano. - Pak mi řekni, kolik jsem tad yměla chyb xD -

Chci pokráčko. Nějakej sex tak hoď xD By Tomi mohl znásilnit Andrease. >:D Přeháním, raděj jdu spát. ^^ až se probudím, ať je tu pokračování. ;P

♥♥

3 lulu kaulitz lulu kaulitz | 3. dubna 2012 v 18:17 | Reagovat

to musíš dokončit za každou cenu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama