I can be your hero 11.

20. června 2011 v 1:40 | Katt & Sch-Rei |  I can be your hero
autor: Sch-Rei
"Bille?" usmál se nadšeně Tom a zajiskřilo se mu v čokoládově hnědých očích. Prohlížel si svého mladšího bratra, vyvolávalo to v něm tak strašně… nepopsatelné pocity, vidět ho. Byl krásný od hlavy až k patě, dokonalý. Jen… Kdyby mohl otevřít oči a taky se na něj podívat. Třeba bych se mu taky líbil - pomyslel si a povzdechl. Jenže… On se koukat nemůže…


"Děje se něco?" optal se tiše Bill. Byl nervózní z Tomova nadšeného tónu. Ale cítil, jak jeho nadšení pomalu klesá. Bylo to snad kvůli němu? Cítil jen slzy, co pomalu jezdí na jeho tváři. Byl za něj tak rád. Nadšený, že jeho bratr udělal velký krok dopředu a může vidět. Jen… Najednou se cítil příliš prázdný, už tady nebyl nikdo, kdo by byl jako on a sdílel všechny ty pocity. Nebyl tady Tom, který by jezdil po jeho těle, dokud by nenašel jeho rty, o které by se mohl nemotorně, ale něžně otřít. Pomalu si otřel slzy z tváře a tiše vzlykl... Byl sám.

. . .

Bill se se vzlykem probudil do černé noci. Nebo rána? Netušil, ale byl si jistý, že Tom vedle něj ještě spí. Tiše zavzlykal a skryl si tvář do dlaní. Ten sen…?! Proč tak dokonale mohl cítit své i Tomovi pocity zároveň? Točila se mu z toho všeho hlava, skoro ani nevěděl, kde vlastně právě je. Potřeboval aspoň chvíli na rozebrání myšlenek, které na něj prudce útočily, ale on se jim nemohl za žádnou cenu nijak bránit. Byl bezbranný proti svým vlastním myšlenkám. Cítil to těsné úzko v sobě, smíšené pocity, které ho nutily skoro až křičet. Pevně stiskl víčka. Tohle s ním opravdu udělal jen sen? Strach.


Po dvou dnech, opět ve svém starém pokoji v domově. Bill se tady cítil víc doma, než kdy jindy. Vlastně tomu bylo vždy tak, co se vrátili z návštěvy rodičů, jen ho znepokojovala Tomova nálada. Byl od Vánoc, co dostal svůj úžasný dárek příliš zamyšlený. Nebyla s ním řeč a Billa to moc trápilo. Potřeboval někoho, ke komu se v noci může přitulit a díky jeho ochranné náruči, ve které se cítil dobře, mohl usnout. Jenže poslední dva dny tomu tak nebylo, spal od Toma odtažený. Ah… Spal? Celé ty dva dlouhé dny nebyl schopný usnout. Neměl Toma.

"Udělal jsem něco špatně?" zašeptal Bill otočený k Tomovi zády, tak jako on k němu. Chladná noc vála do pokoje přes jen pootevřené oko a zatažené záclony vlažný vítr. Dvojčata se choulila pod peřinou, za normální situace by to bylo příjemné, ale když od sebe kluci byli takhle odtažení, příjemné to nebylo ani jednomu z nich. Tom to ale moc nevnímal. Byl… Na to příliš zamyšlený, než aby se pokoušel zpříjemnit bráškovi noc.
"Vůbec nic, Bille," odpověděl chraplavým hlasem jednoduše Tom a přivřel oči. Byl unavený, celý den neřekl ani slovo, jen tiše probíral jednu po druhé své myšlenky, a pořád dokola a dokola.

"Tak… Proč jsi takový?" ztišil se Bill ještě víc a otřel si vlhké oči od slz. Nechápal, že Tom ai netušil, jak moc ho tohle mrzí… Že není s ním, přišlo mu to hodně špatné, mají být přece spolu, nebo ne? Jeden o druhého se starat, ne být takhle odtažení. Tom jen zakroutil hlavou.
"Přemýšlím." Billovi se zachvěl dech. Přemýšlím. Nic víc? Čekal, že se Tom zachová jako normálně… Normální Tom by ho objal a vysvětlil mu, co že se to s ním děje. Ale ne… On i dál ignoruje. Pevně semknul víčka.
"Co mám udělat, abys si mě všímal? Aspoň… Chvilku, prosím, Tomi," zašeptal a další otíral oči. Tom si v Billově hlase všiml, že pláče. Trápilo ho to, ale jeho myšlenky ho trápily ještě víc. Kdyby mohl Bill vědět… Že každá jedna myšlenka, co se mu honí hlavou, je právě o něm. Vydechl a pomalu se otočil. Byl si jistý, že je správný čas říct pravdu. Proč se celou tu domu chval, jak choval. Vlastně... Nechoval. Zakroutil nad tím hlavou . Položil dlaň na peřinu, pod kterou ležel Bill a jel po ní nahoru, k Billovému pasu.
Bill zamrkal, když cítil na peřině pomalý pohyb, trošku se uvolnil. Cítil, jak ho Tom pohladil po pase a přitiskl se a něj zezadu. Zavrtal hlavu mezi jeho rameno a krk, hladil ho po pase a pak jen přes něj přehodil paži a vyhledal jeho ruku. Propletl s ním prsty.
"Chvěješ se," zašeptal do jeho kůže a pousmál se. Bill se chvěl při každém dalším doteku. Tom se nad tím musel opravdu usmát. Byla pravda, že mu tohle chybělo, ale potřeboval opravdu hodě přemýšlet, aby přišel na to, co by právě chtěl Billovi oznámit.
"Chvěju," odsouhlasil Bill a ruku mu stisknul. Sám se na Toma tisknul, byl nadšený z toho, že se Tom zase chová jako ten jeho
.
"Musím ti něco říct," vydechl Tom. Bill měl v okamžiku husí kůži po celém těle, když na kůži cítil Tomův horký dech. Bylo to tak... Příjemné po té době.
"Povídej," kývl a pohladil Toma po hlavě. Pokusil se ještě víc do jeho náruče přitulit a užít si ji, pokud to vůbec ještě víc šlo. Miloval tenhle pocit bezpečí, v kterém usínal každou noc už odmalinka. Pousmál se nad tím. I když neměl zrovna příjemné dětství, ani teď to nemá jednoduché, tak měl spoustu vzpomínek, díky kterým by se do těch dob vrátil. V každé z nich byl Tom
.
"Chtěl bych mluvit o tom, co jsem od rodičů dostal, jako dárek…" Bill si ztěžka povzdechnul. Nechtěl si kazit tuhle chvíli. Chtěl myslet na pěkné věci, ne na tohle a rozhodně ne na rodiče.
"Co s ním?" otázal se bez zájmu a nakrčil obočí. Tom mu pevněji stisknul ruku. Zaváhal, ale i tak už to načal, musel to taky dokončit a nenechat Billa s tím, aby se trápil, co vlastě chtěl říct. Celé dva dny o tom přemýšlel, neustále. Musel to říct, chtěl to říct, jen… Nenacházel slova.

"Chtěl bych ti ho věnovat…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsem povídku I can be your hero.

Klik* 100% (47)

Komentáře

1 Pea Pea | 20. června 2011 v 14:55 | Reagovat

Rychle další :-D

2 Verunka Verunka | E-mail | 24. června 2011 v 21:12 | Reagovat

Rchle další..Doufám ale že budou vidět oba..:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama