Side by side 6.

13. prosince 2011 v 22:35 | Catherine & Sch-Rei |  Side by side

Autor: Catherine

TOM

"Dále," kývnu na dveře, když slyším klepání. Protáhnul jsem se, následovně jsem položil dlaně zpátky na stůl a do tvrdé dřevěné desky jsem poklepal prsty. Šílený zlozvyk, vím, ale nemůžu si pomoct. Vždycky se uklidňuju tím, že kousání nehtů je horší, což naštěstí nedělám. Bleh.
"Dobrý den," do dveří vstoupil sympatický muž ve starších letech, černovlasý a nakrátko ostříhaný, slušně oblečený, s černou koženou aktovkou na dokumenty v pravé ruce. Tak moment. Tady něco nehraje. Očekávám ženu, která se jde ucházet o místo mojí sekretářky, kterou už nutně potřebuji. Co odešla Daniela na mateřskou, nic nezvládám. Myslím to vážně, potřebuju někoho, kdo mě upozorní na schůzku, třeba jsem s tímhle chlapem taky domluvený, akorát si to prostě nepamatuju, bohužel. Po muži ve dveřích jsem střelil nechápavým pohledem.
"Přejete si?"

"Umh, pardon, zapomněl jsem se představit. Jsem Smith," natáhl ruku ke mně k pozdravu. Eh? To mi mělo něco říct? Těžko. Kde nic není, ani smrt nebere - jó, tady to teď platí úplně přesně. Když nevím s kým mám tu čest, neřekne mi nic ani příjmení. Na druhou stranu… Tohle příjmení bych si pamatoval, jelikož mezi mé nejoblíbenější filmy patří Mr. & Mrs. Smith. To sem ale teď nepatří, teď musím zjistit, kdo je zač.
"V tom případě to bude asi omyl, nemyslím si, že máme schůzku" přijal jsem nabízenou ruku a lehce ji stiskl.
"Jste Tom Trümper?" Nejistě jsem kývl. V tom případě to asi omyl nebude, jak jinak by mohl znát moje jméno?
"Ano."
"Tak jsem tady správně," pokrčil rameny a položil černou aktovku na židli u stolu, naproti mému místu. Otevřel jí a začal na stůl z lakovaného dřeva vykládávat různé kelímky a tuby. …Čističe? Cože prosím? A to mi je tady jako k čemu?! Čistírna tady není a sako si taky zrovna čistit nepotřebuju.
"Můžete mi prosím vysvětlit, co tady pohledáváte?" ukázal jsem na všechny ty serepetičky.
"Samozřejmě. Prostřednictvím naší firmy Vám nabízím čističe značky Critex. Tohle je na kůži, tohle na umělá vlákna -" ani nestačil větu doříct. To víš, že jo. Fakt mám na tohle náhladu. Ať si jde někam na trh a neleze po kancelářích lidí, kteří o to ani trošku nestojí. Rychle jsem obešel stůl a kelímky a tubičky jsem mu začal skládat zpátky tam, odkud je před chvilkou vytáhl.
"Děkuji, nashledanou," zavřel jsem tašku a dal mu jí do ruky. Rychle jsem ho začal strkat ke dveřím, musím využít toho, že je v šoku a nedokáže se bránit. Tohle asi nezažívá denně. Počítal snad s tím, že mi něco prodá? Jak naivní.
"Počkejte, dneska máme ojedinělou akci. Jestliže koupíte dva libovolné výrobky, třetí dostanete zdarma." A je to tady. Rádoby výhodné akce.
"Chápu. Jsem hrozně hloupej, pokud si nic nekoupím, nikdy už neseženu nic lepšího. Okey, věřím Vám, přesto nic nechci," mrknul jsem na něj. Otevřel jsem dveře, kterými přišel a kterými stejně rychle odejde. Pobídnu do nich rukou, zadívám se na chodbu, kde je uprostřed výtah. Všude na oknech jsou zelené rostliny, u stěny stojí automat na kávu a u stěn jsou též jednoduché pohovky. Myslím si, že to tady vypadá útulně. Alespoň mně se to líbí.
"Šlo by to říct i normálně. Nashle," odfrknul si a ze dveří vyšel. Ještě chvilku jsem sledoval jeho krok. Vypadal jako nafoukaný páv, kterému někdo oškubal pera z ocasu.

Zalezl jsem zpátky do své kanceláře a sedl si ke stolu. Spojím ruce nad hlavou a vytáhnu se za nimi. Trošku zakloním hlavu, zívnu si. Pár hodin spánku by neuškodilo. Už aby byl minimálně víkend. Nevylezu z postele ani za nic, nikdo mě k tomu nepřinutí.
Každopádně musím se nějak zabavit, jinak hrozí, že až opravdu přijde žena, která přijde na konkurz, budu spát. Střelím pohledem po počítači. Mohl bych si třeba zahrát hru? Zkusit to můžu. Sice tu nemám nic nainstalovaného, hledání min ale musí zabavit každého. Člověk nikdy netuší, jak hra skončí. Nebo bych si taky mohl psát s Billem. Blbost, je ve škole, nebude na netu. Zkusit to ale snad můžu, ne? Za zkoušku nic nedám.

Tom 11:21
Jsi tady?

Říkal jsem, že za zkoušku nic nedám, ale je třičtvrtě na dvanáct a Bill neodepisuje, miny mě taky nebaví, ale to je vedlejší. Samozřejmě, co jiného jsem mohl čekat? Mohlo mi být hned jasný, že tam nebude. Svým způsobem mě to ale mrzí… Zvedl by mi náladu, zabavil by mě, nahradily bychom si poslední dny. Jak to sakra uvažuju? Jsme KAMARÁDI, nic víc. Ani přátelé se nekontaktují každý den.
Mobil položený na stole se rozezněl tónem oznámení nové zprávy a zavibroval. Leknutím jsem téměř nadskočil. Mohl by to být on? Třeba jsem se mu nějak dostal do myšlenek… Třeba se mu po mně stýská a teď mi proto píše. Chytráku, pokud nad tím budeš pouze uvažovat, nic se nedozvíš. Vezmi ten mobil, zprávu otevři a zjisti, kdo ti píše! Okřiknul jsem sám sebe v duchu. Občas by se opravdu hodilo, kdybych si stoupnul před zrcadlo a můj odraz by mi tohle řekl. Bylo by všechno mnohem snazší.
Po dalších pár okamžicích jsem vzal mobil konečně do ruky. Podíval jsem se na displej, kde bylo napsáno '1 nová zpráva'. Frustrovaně jsem vydechnul, kdyby u toho byl alespoň odesílatel. Mohl bych se rozhodnout, jestli zprávu otevřu nebo ji nechám prozatím být.

Než jsem se stihnul rozhodnout, rozezněl se v místnosti opět klepot. Pro upřesnění, tichý klepot. Takže by to konečně mohla být ona? Jsem si jistý, že chlap takhle tiše rozhodně neklepe. Zvednul jsem se z polstrované židle. Není slušné křičet "Dále." z místa za stolem, zvlášť, pokud jde o ženu.
Cestou jsem se ještě stihnul zkontrolovat v zrcadle. Ne že by mi tak moc záleželo na tom, jak před ní budu vypadat, ale potřebuji nějak zapůsobit, aby si nemyslela, že jsou tady nějací vexláci. Tím bych přišel o možnou budoucí sekretářku.

Otevřel jsem dveře. Pohled se mi zastavil na malé, sympaticky vzhlížející brunetce. Usměji se na ní.
"Dobrý den, pojďte dál," ustoupil jsem ze dveří. Teď si jsem téměř jistý, že je to ona. Nemusela ani nic říkat, vypadá jako každá sekretářka. Upravená, sympatická, mile vzhlížející. Co víc si můžu přát? Pokynu k židli u stolu, aby se posadila. Přesto, že na první pohled na mě udělala dobrý dojem, chci si jí proklepnout, abych nezaměstnal nějaké kopyto. Kdybych ji měl vyhodit, dělalo by se to těžce.
"Dobrý den," posadila se na židli a automaticky přehodila nohu přes nohu. Také jsem si všiml, že složila ruce do klína.
"Takže abychom si to ujasnili… Přišla jste žádat o místo sekretářky?"
"Ano."
Tak se mi to líbí, stručně a jasně. Líbí se mi víc a víc.
"Četl jsem, že jste čerstvě vystudovala ekonomickou školu, je to pravda?" podíval jsem se jí do očí. Má je vstřícné, líbí se mi. Oči má olemovány dlouhými hustými řasami a obtažené černými linkami.
"To je pravda," kývla na souhlas. Řekl bych, že tohle půjde jednoduše. Pár otázek, odpovědí a přijmu jí. Zatím jsem si nevšiml žádné věci, která by tvrdila přesný opak. I když… Co není, může být. Třeba nakonec vyplyne na povrch něco, co mi nedovolí slečnu zaměstnat.

***

"Takže… Těšilo mě, se začátkem příštího týdne můžete nastoupit," vyprovodil jsem slečnu ke dveřím kanceláře. Proběhlo to lehce jako po másle, tak jak jsem si myslel. Nenašel jsem žádné proti.
"Budu se těšit. Teď jestli mě omluvíte… Půjdu na autobus, jede mi za chvíli," věnovala mi jeden ze svých úsměvů. Vypadá ještě mladší, když se směje. Roztomile… Sakra jak přemýšlíš, Thomasi?! Je to ženská, sekretářka, nic pro tebe! Nesjížděj jí tak tímhle pohledem.
"Samozřejmě, nashledanou."
"Nashledanou."

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Nemyslím si, že mě tady ještě dneska bude někdo potřebovat, takže můžu jít pravděpodobně v klidu domů. Mám svojí práci hotovou, nač tady zůstávat déle. Nejdu si sednout ke stolu, nýbrž jdu za stůl, kde jsou 3 okna. Zatemním žaluzie. Nemám rád, když ráno přijdu do kanceláře a je tady už světlo, musím si na něj přivykat postupně. Navíc počasí venku není dvakrát příjemné, takže mi na náladě příliš nepřidává. To už jsou lepší bodová světla na stropě.
Podíval jsem se skrz okno na ulici. Samozřejmě prší, co jiného můžu očekávat. Naštěstí jsem tady autem a ten kousek k parkovišti přeběhnu, nejsem z cukru, aby mi hrozilo rozpuštění se. Jakmile jsem se vynadíval na šedou mokrou ulici, ustal pohled mých očích na nástěnných hodinách. Jsou dvě, to je fajn čas. Ani si snad nepamatuji, kdy naposled jsem přišel z práce takhle brzo, nějaký pátek to už bude.
Udělal jsem dva kroky, abych stál u pracovního stolu. Papíry, které jsou po něm rozmístěné poskládám na jednu hromadu, nehledě na to, co jsou zač. Když je tady jedna hromádka, vypadá do lépe, než spousta papírů rozptýlených všude možně po stole. Mobil. Proběhlo mi nejasně hlavou. Mobil! Zpráva! Sakra… Za celé brzké odpoledne jsem si na zprávu ani nevzpomněl. Rychle ho nahmatám a zprávu konečně otevřu. Začíná hvězdičkou? Bill takhle nepíše.

*Vážený uživateli, dovolujeme si Vám nabídnout nový tarif, který…

Blablabla. Infolinka, samozřejmě. Ani jsem zprávu nedočetl do konce a hned jsem jí smazal. Jak jsem mohl být tak naivní a myslet si, že to je od Billa?
Zjištění mi ale akorát tak zkazilo celkem pozitivní náladu. Kdybych už neměl kancelář připravenou k odchodu, snad bych tady i zůstal, protože nechci být doma zbytečně nepříjemný na Alexe. Nezaslouží to, určitě by to sváděl na Billa, jak je poslední dobou jeho nejmilejším zvykem.

Fajn Tome, budeš se muset doma přetvařovat.
S poslední myšlenkou jsem vzal z věšáku tmavý kabát a opustil svojí kancelář. Zamkl jsem, klíče jsem uložil do aktovky, kterou nosím v ruce. Vydal jsem se k výtahu a přivolal ho, čelo jsem si opřel o chladné dveře. Jestli někdo z výtahu vyleze, sejme mě.

Autor: Catherine
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čtu povídku 'Side by side'

:) 100% (17)

Komentáře

1 Chris.* Chris.* | Web | 15. prosince 2011 v 14:31 | Reagovat

bude tam Bill? O.O lidi to by byl šok! :D nevydržím do dalšího dílu.. :D

2 Hanzuu Hanzuu | 18. prosince 2011 v 16:22 | Reagovat

doufejme, že tam bude Bill :D

3 Aníí Aníí | 30. prosince 2011 v 21:33 | Reagovat

Těším se na další díl ! =) :-D

4 beepinka beepinka | 4. ledna 2012 v 23:39 | Reagovat

tahle povídka je skvělá!moc se těšim na další díl. Že by ho sejmul Bill?...uvidíme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama