autor: Catherine & Kerli

BILL
Pomalými kroky se blížím k místu, kde je pohřben Fabian. Došel bych tam snad i poslepu, jelikož cestu znám opravdu dobře. Prvních pár měsíců jsem tady trávil celé dny, o nic jiného jsem nestál a ani jsem o ničem jiném nechtěl slyšet. Mluvil jsem tupě k náhrobnímu kamenu, myslel si, že mě vyslyší… A přijde za mnou. Obejme mě, políbí a slíbí, že budeme napořád spolu. Nechtěl jsem slyšet o tom, že sem půjde se mnou někdo jiný, stejně jako… Dneska. Přesto, že jsem odmítal, jel se mnou Mike. Nechápu proč, ale budiž. Zůstal ale naštěstí v autě. Nechci tady ničí společnost.
Podívám se na dva vysoké smrky u jedné z uliček. Už tam skoro jsem. Sklopím pohled, opět cítím uvnitř těla podivně svíravý pocit a srdce mě bolí. Nasucho polknu, stačí pár kroků a… Jsem tam. Znovu nasucho polknu, už teď vím, že se neubráním slzám, stejně jako pokaždé. Semknu ruce v pěst, nehty si zaryju do kůže. Usyknu bolestí. Tak moc nesnáším ty kluky kteří tohle udělali.
Po chvilce jsem opravdu došel k místu, kde je Fabi pohřben. Vypadá to tady… Pořád stejně. Občas když se podívám na ostatní hroby… Nechápu, jak se může někdo o hrob nestarat. Zakroutím hlavou, teď nechci přemýšlet o věcech, které s tím vůbec nesouvisí.