Říjen 2012

Side by side 24. 2/2

16. října 2012 v 16:00 | Catherine & Sch-Rei |  Side by side
Autor: Catherine


Všichni jsme se na sebe podívali, napadala nás stejná otázka. Kdo to zrovna teď může být? Jsme tady všichni z rodiny, takže rodinný příslušník je rovnou vyloučen z okruhu možných lidí. Naše pohledy sjely na prázdný talíř u volního místa. Dodržujeme tradice jako každý rok; připravili jsme místo, kdyby náhodou zazvonil nějaký pocestný, tak abychom ho měli kam usadit. Nikdy jsme místo nevyužili. Zvonek se ozval znovu, tentokrát ale zvonil déle. Mamka se na mě a na tátu podívala, kývla hlavou.
"Půjdu tam, smím se zvednout jenom já..." odtáhla se od stolu a usmála se na nás.
"Pokud se nebudeš dlouho vracet, půjdu za tebou," kývl na ní táta.
"Dobře."

Haha.

16. října 2012 v 11:11 | Catherine & Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
To mi to vydrželo dlouho, že se budu ozývat každý den, že? :)) No, nic...

Nevím, jestli se to dá použít jako důvod, ale jako výmluva možná :D Dělala jsem x stránkový texty o Rakousku a místech, který byly součástí exkurze + cestovní pojištění, takže jsem toho měla vážně hodně a na blog jsem neměla ani pojištění pomyšlení. Yeah, jsem z toho taky pěkně zblblá -___- Výsledkem toho teda nebylo jenom 6 dokumentů ve Wordu, ale taktéž moje neaktivita. Ve chvilkách, kdy jsem si potřebovala od toho všeho odpočinout, jsem psala Side, mám dopsanej díl, takže ho na dnešek nastavím. :)) Jo a taky ještřě jedna důležitá informace!! :D Mám zánět močáku, takže... Au. -__- Vážně super, nesnáším to. Ještě abych to milovala, že? :D Nejhorší je, že na to prostě... Hodně trpím. Doufám, že to je za letošní zimu ale poprvý a naposled! :D

Side by side 24. 1/2

10. října 2012 v 19:00 | Catherine & Sch-Rei |  Side by side
Autor: Catherine



TOM

Abych byl upřímný, tak mě Billova otázka vážně zaskočila. V tu chvíli, kdy jí vyslovil, jsem absolutně nevěděl, která bije, natož co mu mám odpovědět. Nechtěl jsem ho rozhodně zklamat, ale ani jsem mu nechtěl lhát. Opravdu bylo těžké rozumně odpovědět. Ale... Proč? Všechno s Billem se mi nesmírně líbí, je to úplně jiné než s Alexem. Jsem v roli lovce, ne loveného. A pozoruji, že se mi to tak líbí mnohem víc. Tak proč jsem sakra nevěděl, co mám odpovědět? Kdybych řekl, že spolu chodíme, mohl jsem mít zase vztah a všechno co k tomu patří. Možná jsem ho odmítl právě kvůli tomu. Nejsem ještě na nový vztah tak úplně připravený... Navíc... Dá se tady mluvit o odmítnutí jako takovém? Nemyslím si to, protože jsem neřekl přímo ne. S tím co jsem řekl... Nechci znít egoisticky, nebo nějak podobně... Ale měl jsem pravdu. Bude lepší, pro nás oba, když se teď poznáme dobře, než abychom později litovali toho, že jsme se do vztahu hrnuli tak rychle. Já vím dost dobře o čem mluvím. Nechci už vztah s člověkem, o kterém nevím téměř nic - přesně tak, jak tomu bylo s Alexem. Dvakrát stejnou chybu udělat nehodlám.

Krab

9. října 2012 v 18:15 | Catherine & Sch-Rei |  Catherine - oneshot
Tuhle jednodílku jsem měla rozepsanou už před prázdninama, ale... Nějak jsem jí nebyla schopná dokončit. Když jsem projížděla složku, kde mám x rozepsaných jednodílek, tak jsem jí objevila... A tak mě napadlo, že bych jí mohla dokončit. :) Nevypadá tak, jak měla vypadat původně (měla mít i jinej název :D). Takže... Teď si můžete zavzpomínat s dvojčátkama na léto. ^^

Autor: Catherine

Slunce pražilo, písek byl rozžhavený tak moc, že do bosých chodidel pálil, vlny moře potichu šplouchaly o břeh. Nikde nic, kromě dvou lehátek a slunečníku, který byl zapíchnutý v písku. Dvojčata Kaulitzova byla na dovolené, vychutnávala si paprsky slunce, které škádlily jejich pokožku. Oba bratři leželi na svém plážovém lehátku a mlčeli. Bylo to nezvyklé, především u mladšího - u Billa. Ten nikdy nevydržel být v klidu, obzvláště nedokázal mlčet. A teď byl potichu více než hodinu. Tom se musel posadit, zdálo se mu to vážně divné. Začínal mít o svého mladšího bratra strach. Podíval se na lehátko vedle sebe, ale útlé tělo vypadalo, že je v pořádku. Nakrčil nos, přesto se mu něco nezdálo.

Boredom.

9. října 2012 v 16:05 | Catherine & Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
Nesnáším vymýšlení názvů článků, když mě prostě nic nenapadá. -___-"

Ještě chvilku to bude pokračovat a budu moct přidat rubriku věcí, který nesnáším. :DDD Ale prostě... S názvem článkem je to prostě maličko složitější, když není k ničemu určenej, no. Teď si tady pěkně sedím s čajem a snažím se vymyslet, co bych sem tak mohla napsat. Nikdy nevím, co bych napsala... A když chci už končit, tak mě začne napadat strašná spousta věcí. Na palici, vážně.
Dnešek ve škole byl naprosto zbytečnej. A kterej den není? Dnešek byl ale úplně jinak zbytečnej. Polovina třídy jela na exkurzi do Rakouska na 4 dny. Ten zbytek co zůstal, tak chodí do třídy s druhákama, učí se podle jejich rozvrhu, takže... Nuuda, když jsme to brali už minulej rok :D Navíc i učitelky nás nechávají s tím, ať si děláme co chceme. Takže já jsem psala skoro celou dobu Side. ^^ Naštěstí jsme končili už ve 12:20, takže pohodička)) Hádám, že zejtra to bude úplně stejný. Možná bych si mohla začít připravovat náhradní prezentace za tuhle exkurzi, ale... Brr.. Vážně se mi nechce. V tomhle ohledu závidím těm, kteří jeli, že to nemusí dělat. Na druhou stranu jsem ale ráda, protože si aspoň stihnu doplnit věci, co dělali, když jsme měli praxi v Německu. Škoda, že bylo to Rakousko hned týden po našem návratu, jinak bych jela) A říkali jsme to všichni 'němčouři'. :D
Možná se zejtra kouknu na nějakej film, ať mi aspoň jedna hodina uteče rychleji. Nevím ale na co, protože všechno co jsem měla v plánu jsem už viděla. Možná se zase podívám na Deník nymfomanky, miluju ten film)) Nebo mi napište nějaký návrhy do komentářů, vůbec se nebudu zlobit. ;) Stejně tak jako návrhy na povídky, možná bych si celkem ráda něco po dlouhé době přečetla. ^^ Za cokoliv děkuju. :))

Catherine.

Side by side 23.

8. října 2012 v 20:15 | Catherine & Sch-Rei |  Side by side
Autor: Catherine



BILL
Zamrkal jsem a pohlédl na Toma. Nabídku, abych s ním šel do obchodu nemůžu přirozeně odmítnout, ale nechci, aby mi kupoval vánoční dárek. Vždyť to nemá vůbec žádnou cenu, ne? A pokud mi chce udělat radost, tak ať je prostě jenom se mnou... To je ten úplně největší dar, který mi může dát. Budu nejšťastnější.

Maybe.

8. října 2012 v 18:40 | Catherine & Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
Já tak nesnáším hledání rubriky. -_____-"

Zdravíím.
Přemýšlela jsem. Možná by bylo fajn, kdybych se zabývala blogem alespoň takhle, že bych sem hodila nějakej článek, fotku... Nebo tak něco) To mě totiž u psaní udrží určitě, když se budu zároveň věnovat i blogu :D Nechci z toho dělat deníček nebo něco podobnýho, jen prostě... cokoliv sem hodit. ^^ Třeba to ani nebude souviset až tak z twincestem, ale to snad nevadí, možná úplně naopak. :) protože se přilákají i jiní návštěvníci, kteří by se rádi nechali zkazit! :D (ach jak naivní, ale stejně :D)
Nesnáším to počasí, který je venku. Nejhorší je, že to bude pořád horší a horší. Fakt, aby už bylo jaro minimálně. Nesnáším podzim a zimu. Na zimě mám ráda leda tak Vánoce, díky té atmosféře a to je tak všechno. :D Když je venku takhle, nechce se mi ani nikam ven, prostě... nemám na to vůbec náladu. Co se dá dělat.

Přidávám naprsto bezvýznamnej článek a jdu otevřít pěkně složky s povídkama. ^^ Pokud to půjde dobře, přidala bych večer Side. :) Jinak by měla přibýt zítra... ^^

Catherine.

KAY 1.

7. října 2012 v 19:00 | Catherine & Sch-Rei |  KAY
Nová povídka. Za její vznik vděčím Lenně. Kay je sice ve verzi, kdy se píše, ale už teď jsem na něj pyšná a věřím, že až bude dopsaná, že to bude vážně skvost. :)
A teď se můžete pustit do čtení. :P

Autor: Catherine & Lenna W.K.T.

Nevěděl, kdo je, co tu vlastně dělá, kam běží, za jakým účelem. Nevěděl, proč je zrovna tady, nevěděl, co říkají cedule podél silnice, po které běžel. Nevěděl, co je to za město, nevěděl ani co jsou ty věci kolem něj, co je to silnice, co je to město. Jeho mikinu smáčel déšť, měl jen kraťasy, tričko, mikinu a conversky. Déšť, který padal z nebe, smáčel všechno jeho oblečení, byla mu zima, cítil zvláštní tíživý pocit v žaludku a bolest v nohách. Běžel, kam jej oči vedly. Nezastavoval se, něco mu říkalo, že kdyby tak udělal, stalo by se něco hrozného. Všude okolo byla tma, na ulicích nikdo nebyl, ticho protínalo jen šumění dešťových kapek na asfalt, který za teplých dní byl rozžhavený, téměř rozteklý.
Chlapec utíkal směrem k tmavému lesu. Temné ulice osvětlovaly jen velmi spoře žlutá světla pouličních lamp. Jen ony byly svědkem zoufalého útěku vysokého drobného chlapce, s černými vlasy, schovanými pod šedivou kapucí.

Side by side 22.

7. října 2012 v 17:05 | Catherine & Sch-Rei |  Side by side
Autor: Catherine



TOM

Je 24. prosince, což znamená jediné - je Štědrý den. Den, kdy by každý měl být se svými nejbližšími, s lidmi, které miluje a oni milují jeho. Nebo třeba jen s jedním člověkem, ale nikdo by neměl být sám. Tak je to správné. Ještě donedávna bych řekl, že mám být s Alexem. Dneska je tomu ale úplně jinak. Budu tento den trávit s rodinou, ale to až později. Teď totiž potřebuji ještě něco jiného, pro mě opravdu důležitého.

Zpátky..?

7. října 2012 v 16:20 | Catherine & Sch-Rei |  Catherine & Sch-Rei
Včera navštívilo váš blog 0 lidí.

Dneska jsem se po hodně dlouhé době přihlásila na blog. Byla jsem... zvědavá. Upřímně? Vážně mě tohle číslo nepřekvapilo, protože co bychom mohly čekat, když poslední článek přibyl někdy v červnu... A to to nebyla ani povídka. Nevím, co se to děje. Když se kouknu na dobu, co byla dřív, kdy jsem měla potřebu psát prostě pořád a teď... Určitě nějakej rozdíl pociťuju. Hlavně taky časový. Není už jenom čas prostě na povídky a tohle všechno... Skoro celý prázdniny jsem nebyla doma + v září taky ne. A když jsem byla, měla jsem na práci jiný věci, než prostě sednout k počítači a psát. Teď přichází zima.. A já doufám, že se to zase změní, protože mi psaní vážně chybí. Ne kvůli komentářům, ale kvůli kouzlu, který vzniká s každým dalším napsaným řádkem.
Vlastně teď bych se měla učit právo, ze kterého zejtra píšu písemnku a ne psát článek sem na blog. Pochybuju, že se k tomu učení dokopu, protože mi už delší dobu leží v hlavě nápad na povídku, kterou bych chtěla konečně zrealizovat. S tou ale nechci spěchat, chtěla bych jí zveřejnit až jí dopíšu úplně. Protože vím jak to dopadá. K tomu potřebuju dopsat taky Side, už konečně. Pořád to odkládám, což je to nejhorší, co může bejt. Možná tdy na blogu nejsou ani všechny díly, takže to musím taky zkontrolovat... A přidat podle toho novou, kterou píšeme s Lennou. Jsem z tý povídky vážně nadšená. ^^
Ale teď důležitější informace. Rozjely jsme se Sch-Rei 2 nový povídky... A hádám, že se máte vážně na co těšit. ;) Co a jak bude s přidáváním... To poznáte. :)
Doufám, že tímhle článkem skončí neplánované "prázdniny" blogu.

Komické, jak píšu pro vás, kteří tady nejste. Ale.. Třeba sem někdy zase nějaká ta dušička zabloudí... :)

Catherine.