I can be your hero 14.

12. prosince 2012 v 14:04 | Sch-Rei & Catherine |  I can be your hero
Je asi zbytečný už to sem dávat. Ale což. :)


I can be your hero 14.
Sch-Rei


Zdravím:)
Netuším, jestli si na tuhle povídku ještě někdo vzpomene, snad aspoň jedna duše z vás. Nějak jsem se v tom psaním sekla, to je pak těžký... Sice ten zásek trval pomalu rok, ale co nadělám.:)

Sch-Rei

Bill se poslední dny cítil poněkud zanedbale, co se týkalo Tomové lásky. Už nebyl jenom jeho a dlouhé dny na pokoji se stávaly ještě delšími a temnějšími. Dlouho nad tím přemýšlel a tak chtěl také se svým rozhodnutím naložit správně, i kdyby se to komukoliv nelíbilo, ale byl si naprosto jistý, že jen tak dosáhne svého. Jen tak mohl mít Toma jen pro sebe.

Čekal na něj jako obvykle, mohlo být kolem půl sedmé, bylo těsně po večeři, kterou Tom opět neměl s Billem. Dneska ho to netrápilo, jeho myšlenky tížil fakt, který se chystal Tomovi sděli hned, jak k němu ulehne do postele. Nevěděl, jestli se bude radovat, měl o tom dost pochybnosti, mohl by být... Spíše smutný, než veselý z téhle věci. Ale to ho už taky netrápilo.



A po několika minutách Tom opravdu dorazil do pokoje s doprovodem Aimee. Ta ho dnes večer také netrápila. Jen se pousmál, když Toma uložila do postele, přikryla ho a s pár slovami na dobrou nos odešla. I tak si oddechl, když slyšel jak se dveře za dívkou zavřely. Cítil za sebou to příjemné teplo, když se Tomovo tělo přitisklo na jeho nahá záda. Tiše zavrněl a nechal se od něj obejmout. Na tohle čekal každý večer... Jeho objetí, rty, tichá slova přejíc sladké sny, náruč, ve které se i ráno brobouzel. Bylo to snad to nejlepší v celém vesmíru, co Bill mohl mít a Tom si to moc dobře uvědomoval. Vynahrazoval mu takhle čas, který spolu nemohli přes den strávit. Ale Bill si opět vzpoměl na to, co měl Tomovi sdělit...

Nebylo vůbec lehké, jen tak povědět co měl na srdci. Věděl, že mu takhle věc byla nabídnuta, ale bylo hodně složité říct, že o ni chce svého bratra připravit. O tu věc, která mu mohla změnit celý život.

"Musím ti něco říct, než si popřejeme sladké sny, bráško," zašeptal měkkce. Zachvěl se, když cítil bratrův dech na svém krku. Ještě mu to snad schválně stěžoval...
"Jde o... Moc vážnou věc," vydechl.
"O vážnou věc? Co teď... Může být vážnější? Jsme spolu." Bill se malinko pousmál a zavrtěl hlavou. Zády se pevněj přitisknul na Tomovu hruď a pohladil ho po paži, kterou měl přehozenou přes bok.

"Chci mluvit o té operaci. Rozhodl jsem se."

Tomova ruka se zastavila na bratrově břiše. Trošku znejistěl, protože poslední dny s Aimee mu daly větší chuť do života... Větší chuť podstoupit tu operaci, kterou věnoval bratrovi. Samozřejmě, nechtěl to Billovi brát, sám mu to nabídl, byl by šťastný i za něj, pokud by tu nabídku přijal... Ale začínal sám toužit vidět svět.

"Rozhodl jses? Opravdu... Opravdu jsi nad tím přemýšlel?" Černovlásek z jeho povzdechu poznal, že Tom znervózněl. Trošku se mu chvěl hlas a jeho paže ho svíraly ještě víc. I za tu cenu, že ho zklame musí vidět. Musí se o Toma postarat, aby byl jen v jeho rukou.

"Rozhodl, Tome. A... Vím, že jsem se rozhodl správně. Nechci ti upírat žádnou šanci, tohle je něco moc velkého a myslím, že bysme si ji zasloužili oba dva. Ale... Pokud máme být dál spolu, myslím si, že bude rozumné, když... Od tebe přijmu nabídku a podstoupím tu... Operci." Kousnul se do rtu a semknul pevně víčka. Tentokrát více znejistěl Bill. Netušil, co se Tomovi honí v hlavě, ale stále mlčel. Čím delší to bylo, tím to bylo horší. Necítil nic, z čeho by mohl usoudit, jak se Tom cítí... Bylo to špatnně. Ani Tom ve svých myšlenkách nebyl klidný. Myslel při tom na Aimee, bál se, že ho už nebude chtít, pokud má být dokonce života s mrzákem. Zakázala mu to slovo říkat, ale on i tak věděl, že to tak je. Na druhou stranu... Tady byl pro něj Bill a to byla jediná slabina, kterou ani Aimee nemohla přemoct.

"Myslím... Že jsi se rozhodl správně."


Cítil ho všude, po celém těle. Chvěl se, nemohl se ovládat, potřeboval ho ještě blíž. Nehty mu zarýval do zad a do ramen, kousal a líbal jeho kůži, svíjel se pod ním, naříkal... Jeho srdce rychle tlouklo a dech se stále zrychloval. Pořád byl hlouběj, cítil, jak se tře svojí spocenou kůži o jeho tvrdý penis. Stiskl v ruce bílé prostěradlo, které měli pod sebou a nechával se unášet extází tohodle zážitku. V hlavě měl i tak milion myšlenek, jen tak mu prolítávaly hlavou, ale ani jedna nebyla v tu chvíli na jeho bratra.


"Musíme mu to rozmluvit, chápeš?" řekla Simone nervózně, když zapínala tašku plnou Billových věcí, které si měl brát do nemocnice.
"Je to.. Tomovo rozhodnutí, nic s tím neuděláš. Když půjde obchod dobře, budeme mít během pár let i na operaci pro něj, můžeme si na to třeba půjčit... Až něco splatíme." Gordon s klidem sledoval svou ženu. Nevěděl, jestli to bylo správné ale byl rád, jak se jejich dvojčata rozhodla. Nebylo to tak, že by to nepřál Tomovi, ale pokud měl potom Bill bydlet u nich, mohly se vztahy se Simone dát zase dohromady.

"Děláš si legraci? Byly to sakra těžce vydělaný peníze, dřeli jsme na to jak dlouho a... Bill dostal to pitomý štěně," vydechla a zakroutila hlavou. Nezvyšovala hlas, ale i tak šlo poznat její rozčilení.
"Není to přece jen tak... Vždyť... Tohle ja tk důležitá věc, nebo ne? Nemůžeš jen tak někomu dát svůj zrak, to je... Nelogické."
"není to jen tak někdo, zlato. Je to jeho dvojče." Simone manžel se bál, že jej taky brzo přemýže vztek. Nechápal uvažování své ženy, když šlo o jejich děti. Věděl, že měla vždycky radši Toma a důvod byl asi jasný. Ale... Bill byl přeci také jejé dítě.

Tak či tak, Simone zabalila velkou cestovku věcí a nějaké tašky navíc, doufala, že si s tím její syn vystačí. S pomocí Gordona odnesla všechny věci do auta a vydali se na cestu pro jejich mladšího syna...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsem povídku I can be your hero.

Klik* 100% (47)

Komentáře

1 Týnka Týnka | 19. prosince 2012 v 21:29 | Reagovat

No konečně už jsem si myslela že opravdu nic nepřidáš a že si stím doopravdy sekla..:D:D tuhole povídku miluju jehádherně psaná tak šupem další díly..:))) a jestli by jste měli náladu tak  by jste mohli zase psát povídku Please, don't leave me protože takhle to utnout..:D když jsem se tam dozvěděla že Bill Toma zná..:D:D:D tak pls kdyžtak se smilujte a pište ..:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama