You own my heart 2/2

26. února 2013 v 21:00 | Sch-Rei & Catherine |  Sch-Rei - oneshot


Snažil se sténat, jak se to Tomovi vždycky líbilo. Zrovna ležel pod ním, a to on měl nad ním dneska kontrolu, protože byl unavený. Vždycky pak nechával Billa, aby všechno odedřel sám, občas přirazil nebo ho plácl po zadku. Bill tomu přicházel na chuť, ale stejně nejlíp věděl, že Tom má rád jeho nevinnost, takže většinu času už jenom předstíral. Byl mu oddaný, věrný, byl opravdu poslušný a někdy si myslel, že i zamilovaný. Občas se k němu totiž Tom choval opravdu krásně.



"Dneska musíš být vážně unavený, vůbec si to neužíváš," zakňučel Bill a pohladil Toma po břiše. Přivřel oči a pomalu se kolem jeho penisu pevně stáhnul. Zalapal po dechu, když Tom aspoň trochu cuknul boky.
"Nemám náladu, Kotě." To opravdu neměl. Takhle mu neříkal často, toho si Bill všimnul a moc se mu to nelíbilo. Muselo být něco, čím by ho rozveselil.
"Chtěl bys teda... Radši do pusy, nebo tak?" zkoušel.
"To nepomůže. Už je to jedno..." vydechnul a odstrčil Billa od sebe. Černovlásek nechápavě zamrkal, když dopadl do peřin. Nakrčil obočí a posadil se.
"Co se děje, Tome?"
"Co se děje? Opravdu? Ví o tobě, Koťátko. Jeden z těch... Idiotů to musel napráskat, chápeš?" Bill jen zamrkal a polknul. Co tím chtěl Tom říct? Vezmou mu teď snad celý rok jeho života? Nechápal. Nevěděl, jaké to bude mít následky.


"Myslím, že brzo mě seberou. Takže... Za dva dny odjíždím s Andreasem zpátky do Moskvy, ty se vrátíš k tomu, co jsi dělal, než jsi mě poznal. Za normálních okolností bych tě musel vzít s sebou, ale do tohohle tě nechci zatahovat. Navíc... Nejsi jenom tak normální okolnost."
Bill polknul a koukal na něj. Bylo mu najednou do breku. Tím chtěl opravdu říct, že o něj přijde. Nemohl, byl na něm totálně závislý, potřeboval všechno to s ním. Jeho objetí, doteky... Sex. Všechno to teď patřilo do jeho života včetně Toma, a on to za žádnou cenu nechtěl smazat. Věděl, že Tom tušil to, co k němu Bill poslední dobou cítil. Možná i tušil, že je to už nějakou dobu pořád silnější. Nešlo to jinak, vždyť... Se k němu choval tak pěkně, staral se o něj, dával mu úplně všechno, co potřeboval... co chtěl. Nevěděl, jestli se jenom tak zvládne smířit s tím, že by měl být konec. Jen tak se s tím rozhodně nesmíří, to si byl jistý i Tom.


"Můžeš mi... něco slíbit?" zamumlal Bill, když seděli u jídelního stolu Tomovy kuchyně. Bill popíjel horkou čokoládu se šlehačkou a Tom do sebe pomalu dostával kafe. Bylo půl páté ráno. Tom na Billa jen obrátil pohled, aby mu aspoň naznačil že může mluvit. Jemu do řeči moc nebylo.
"Vrátíš se pro mě, viď?" povzdechl si a sklopil pohled do hrnku čokolády.
"Vrátím? Proč...?" vydechl a zakroutil hlavou Tom. Zvedl se z dřevěné židle a i s poloprázdným hrnkem kafe odešel ke dřezu. Nechtěl se o takových věcech bavit, nechtěl mu dělat ještě větší problémy než teď. Celou dobu přemýšlel, co by se stalo, kdyby na něj přišli. Bill přece ví úplně všechno kolem nich, co se děje, všechny obchody, u většiny byl. Tom ho tahal všude s sebou, nejen proto, že mu věřil, ale věděl, že ho Bill miloval a nezradil by ho. Nebyl by schopný ničeho takového, rozhodně netušil, že by se něco takhle mohlo pokazit...


"Protože... Máme být přece spolu. Slíbil jsi to."
"Neslíbil."
"Řekl jsi, že si mě necháš," řekl Bill tiše. Věděl, že byl jen jeho malá hračka, se kterou si mohl hrát, kdykoliv chtěl, ale na oplátku chtěl, aby on věděl, že pro Billa je mnohem víc než někdo, komu roztáhne nohy, kdykoliv se mu zlíbí.
"Pokud sis nevšiml, tak teď to nejde. Někdo by ti ublížil, jestli to pořád nechápeš, sakra," zavrčel Tom potichu a polknul. Nemohl se přece kvůli tomu rozrušovat. Bill byl jenom jeho věc, kterou... nemohl mít rád, nebo aspoň si to nemohl přiznat.
"Najdeš si lepšího... mladšího. A já si v Rusku můžu najít takových děcek i deset."
"Tak to mě tady už nepotřebuješ." Bill se zvedl a snažil se polknout slzy. Může si najít takových i deset? To on v tom případě taky, ale jedině, pokud odejde...


Prostě... jsem odešel. Byl jsem naštvaný, zklamaný... Mrzí mě to. Vím teď, že jsem udělal chybu, mohl bych být teď někde s tebou. Nebyl bys sám, ani já ne. A hlavně... Nemusel bych tady sedět a koukat na tu desku, s tvým... jménem. Je to těžký, když si s tebou můžu povídat jen takhle, bez odpovědi... Brečet bez utěšení... Vzpomínat... Teď si moc dobře uvědomuju, jaká byla chyba odejít. Možná jsem... Mohl s tebou? Třeba bychom byli teď někde spolu. Vlastně je to jen moje vina, jen díky tomu, že jsem odešel, jsi teď tady. Neměl jsem ani tušení, co se chystá, vůbec co se děje. A když jsem potkal toho chlapa... Ale kdybych nebyl tak hloupý a nevěřil cizím lidem, tak se přece ani nepoznáme, nebo ano?




"Nechal tam jen dopis... A odešel. Vlastně...i věci, které jsem mu koupil, všechno. Peníze... které ode mě dostal, nebo aspoň většinu. Je jasný, že by nemohl nechat všechno, nic nemá," vydechl Tom a podíval se z okna na bílé Audi R8.
"No a? Máme po většině problémů... Pokud ho najdou, vyřeší to s ním. Neví, kam jdeme, všechno ostatní je už stejně fuk," ušklíbnul se blonďák a zastavil u semaforu.
"Debilní doprava..."
"Není to 'no a', do prdele. Mohl sis všimnout, že to není jenom tak nějaká kurva, Andreasi."
"Konečně sis to přiznal?" Na to už ale Tom odpověď nenašel. Všechny jeho hračky k němu měly negativní vztah a on s nima taky, nikdy to nebylo o něčem víc, jen sex. Vlastně... Co se citů týkalo, byl zamilovaný jen jednou. Bylo to hodně dávno a doufal, že to bylo naposledy.


Pamatoval si na něj jen málo, ale to, co k němu cítil, taky to, jak to potom bolelo, nezapomněl. Poznal ho na třinácté narozeniny a přesně o rok později to bylo naposledy, kdy ho viděl. Možná i chápal, jak se Bill cítí. A mrzelo ho, že s tím nemůže vůbec nic udělat, bohužel.


Mezitím se Bill probouzel s bolestí hlavy a uslzenýma očima, černé linky, které ještě před pár hodinami tenkou čarou obtahovaly jeho hnědé oči, byly teď na jeho tvářích, kde tvořily rozmáčené černé cestičky. Pamatoval si křik, naříkání... Nechtěl s tím mužem, dokud jej tupý náraz do jeho hlavy neumlčel. Byl si zcela jistý, že je teď s tím mužem, určitě. Poznal, že jedou v autě, neměl ani tušení kam a bylo mu to jedno. Jediné, co ho zajímalo, bylo jak se z auta dostat pryč. Mohl začít křičet, ale bylo by mu to k ničemu, jen by ho ještě víc rozbolela hlava.


"Už seš vzhůru, co?" probral ho úplně hluboký mužský hlas. Tiše vydechl a zachvěl se, najednou dostal zase strach. Pootevřel pomalu oči, světlo jej nepříjemně pálilo, chtěl je zase zavřít. Nasucho polknul, hlava bolela čím dál víc, pokaždé když se pokusil ji otočit, nebo víc otevřít oči. Viděl jen drobnější mužskou postavu za volantem a taktéž špatně i druhého muže na sedadle spolujezdce, ten byl ale znatelně mohutnější, vyšší a... Rozhodně začínal mít ještě větší strach. Věděl, že je jeden i vedle něj, ten, který na něj promluvil, ale tam už se podívat nezvládl. Nechal víčka těžce klesnout a bolest hlavy vystřídal spánek.
"Zase usnul?" ozval se řidič, když zastavil černý Mercedes před semaforem na červenou.
"Usnul. Aspoň neuvidí, co není pro dětský oči. Už jen za tohohle malýho si zaslouží ten idiot, aby mu kulka prolítla hlavou..."




Nemám... tušení, proč tě ten chlap neměl rád, ani jestli sis to zasloužil tak, jak nejdřív tvrdil... Nevím, jak se to stalo, nevím přesně, kdy nebo kde se to stalo, ale... Věř mi, že ani ten poslední moment, kdy jsem tě naposledy viděl, nikdy nezapomenu.




"Andreasi," sykl tiše Tom a strčil do blonďáka, když před nimi zastavilo černé auto. Nasucho polknul, byl daleko od toho svého, co bylo zaparkované vedle benzínové pumpy, a ke své smůle bez zbraně. Hádal, že Andreas je na tom stejně, jen tiše koukal na chlápka, který z auta vylezl. To ale Toma ani moc nezajímalo, hlavně poté, co si všiml toho černovlasého mladého chlapce na zadní sedačce potáhlé bílou kůží. Jako by mu srdce prolétlo až krkem, sevřel se mu žaludek a zatočila hlava... Měli Billa? Byl to opravdu on, nebo to byla nějaká halucinace před blízkou smrtí, se kterou byl smířený hned, když auto zastavilo.


"Nic neuděláš?" pokusil se pronést blonďák s klidem, ale hlas se mu chvěl. Oba moc dobře věděli, jaký má ten druhý strach. Tom si všiml pistole, kterou držel muž, co vystoupil z černého vozu. Pamatoval si jeho obličej dokonale, i když jej viděl naposledy před několika měsíci, pamatoval si i tu světle žlutou košili a černé kalhoty, které musel dříve rozepínat několikrát denně. Na rtech se mu objevil malý úšklebek.


"Mám pro tebe velkorysou nabídku." Muž ve světle žluté košili nabil zbraň a vyndal z kapsy kalhot zlatou krabičku, z níž vytáhl doutník. "Tvoje kurva je u mě v autě. Takže... Buď dostanu to, co mi patří. Úplně všechno a hned, nebo si ho nechám, co říkáš? Naučil jsi ho, určitě by byl ochotnější než ty. Nebo si můžu vzít tebe." Připálil si doutník a dlouze z něj potáhl. Během pár sekund jeho obličej zahalil dým, Tom za ním viděl jen malý úšklebek. Zakroutil hlavou, neměl ani tušení, co má dělat, nemohl mu nechat Billa, tohle by si to černovlasé stvoření nezasloužilo. Už tak kvůli němu dost trpěl. Ale na druhou stranu neměl co tomu chlapovi nabídnout, neměl ani požadovanou sumu peněz, ani takové množství pervitinu, které mu dluží za několik dlouhých let, co u něj s Andreasem strávili.


"Asi mi nezbývá, než nabídnout ti tu poslední možnost," řekl Tom tiše. Ale v jeho hlase už strach nebyl, bylo to něco jiného... Netušil, co myslel tím, že si vezme jeho, ale když už měl ztratit svůj život, využil možnosti zachránit ten Billův. Zvedl pohled a těžce vydechl, jeho oči padly na černovláska, co těžce spal na kožených sedačkách. I z dálky viděl jeho rozmazané linky, uslzené tváře... Viděl jej takhle už mnohokrát, ale tentokrát to spravit nemohl. Byl odhodlaný jít za to jediné, na čem mu záleželo, a byl hrdý na sebe, že to sám sobě přiznal.
Chtěl se otočit zpátky na muže s hlubokým hlasem, ale než se stačil pohnout, stiskl spoušť. Zazněl už jen výstřel, který probudil dvě mandlové uslzené oči ze spánku.
Pak už jen krev, pláč, slzy...

Sch-Rei
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama